Nákaza se do celku musela dostat v momentech, kdy byli jeho členové na svátky doma. Zanedbali něco? Presumpce nedůvěry je v zemi ilegálních hospod, kde exprezident jde na oběd do zavřené restaurace, všudypřítomná. „Ale kategoricky trvám na tom, že vlastní nedbalostí nebo snížením standardů jsme situaci nezavinili,“ řekl svazový předseda Jaroslav Chvalný.
Černé úterý házenkářů. Jak vypadá bezmoc tvrdých chlapů |
Z turnaje v Egyptě se odhlásili rovněž házenkáři USA. V tuzemsku jsou v podobné rozklíženosti biatlonisté. Fotbalisté Slavie, kteří žili v přísných bublinách celý podzim, zase nahlásili přes svátky 22 nakažených... Nikoho ovšem situace nezničila tak fatálně jako házenkáře.
Zavřít, nebo krvácet?
Ti sice měli na výběr, leč z pozice hospodského, který buď zavře a jeho jídlo už nikdo neochutná, nebo bude podnik držet a u toho finančně krvácet. Účast na turnaji s céčkem/déčkem by jim pustila žilou sportovně. Představa, že by do Egypta odletěli junioři či snad třeba ligový výběr - i pokud by to vůbec šlo tak rychle zorganizovat, což je na hraně sci-fi - a tam by předvedli cosi jako američtí hokejoví amatéři v Lake Placid, je lákavá, leč naivní.
Fotbalisté proti Skotům s béčkem/céčkem dřeli a málem uspěli, avšak nelze srovnávat ani základnu, ani odvětví. Ve fotbale může rozhodnout i jedna situace, v házené desítky. Celek bez osobností, sehranosti i elementárních znalostí nutných kombinací by na 99,9 procenta prožil fiasko.
Že by obstáli junioři? No... Před basketbalovým mistrovstvím světa 2019, které z pohledu českých míčových sportů proběhlo v Číně snově, byl nakonec vyřazen z kádru 19letý Vít Krejčí. Ještě nebyl připravený. Herně, fyzicky, mentálně, takticky - a bavíme se o generačním talentu!
Šéf házenkářů: Jet na výlet? Nikdy. Zdraví a dobrou pověst nic nenahradí |
Šrámy na image, jedno z hlavních zdůvodnění svazu, mohly být vážně hluboké. Ale někdo jiný by radši zariskoval a živil procento, či spíš promile naděje, že by bleskově sestavené Česko neprohrálo všechny zápasy o dvacet až třicet gólů. Byl by to lepší přístup minimálně do prvního duelu - právě proto, jak silná až opojná naděje umí být. Vše by spíš než kurážnou výpravou bezejmenných asi skončilo ostudou, házená je v tomto krutě upřímná, ale to stejně už zůstane jen teorií.
Zkrátka se nabízely dvě varianty: velmi špatná a velmi špatná. Asi jako šlápnout do dehtu, nebo do... Vždyť víte. Taková dilemata řeší od loňského března mnoho z nás.
Jak vůbec přežít
Tento text nijak nepřitakává rozhodnutí ČSH, chce jen popsat situaci, která dospěla do bezvýchodného stadia. Covid buď udržíte venku, nebo je zle. Pokud házenkáři i vzhledem ke zmíněným možnostem vážně udělali maximum, jak tvrdí, je vše o to smutnější, neboť pak platí, že s omezenými prostředky nemáte ochranu. Tou je jen systém neustálých testů a hermetického uzavírání se už dlouho před akcí. Což kromě sil stojí peníze, obří peníze.
Výhled není optimistický. Sport by v případě prodlužované covidové agonie musel pro samotnou existenci zamířit k ještě větší sešněrovanosti a striktnosti, aby akce proběhly aspoň nějak a v televizi, neboť příjmy z práv jsou klíčové. Zvládly by to fotbal, NHL, NBA, olympiáda, byť všichni s obrovskými ztrátami, mnohdy personálními; taky si představujete, jak basketbalové hvězdy přiletí do Tokia s vidinou dvou až tří týdnů na samotce, kdy si nebudou moci dát ani společné kafe?
Pro menší odvětví, v Česku třeba házenou, už by to bylo totálně likvidační. Ani absence na mistrovství světa by v tomto scénáři neznamenala dno. Boj o přežití zuří naplno a nebude to hezká podívaná. Jako teď.
