V Plzni už začíná čtvrtou sezonu, přišel v září 2015. „To je důkaz, že se mi tady líbí a snad je i se mnou spokojenost. Plzeň je moje nejlepší angažmá. Našel jsem tady spoustu nových kamarádů,“ vyznává se srbský házenkář.
Předtím hrál za Suboticu, Zrenjanin, Čačak, CZ Bělehrad, bosenský Čelik Zenica nebo Selfoss na Islandu. Na konci minulé sezony měl nabídku, aby v Plzni ještě rok zůstal, ale nakonec se rozhodl jinak.
„Chtěl jsem se vrátit domů, kde mám těhotnou manželku,“ vysvětluje Milan Ivančev, proč sbalil kufry a odjel do Srbska. Chtěl být nablízku své ženě, také házenkářce, která má na konci září termín porodu.
Dokonce tam začal s klubem z Nového Sadu i přípravu, ale po týdnu nabral sled událostí jiný spád. „Myslel jsem si, že tam budu i hrát. Ale nechtěli investovat do mého přestupu,“ popisuje někdejší juniorský mistr světa i Evropy.
Proto si znovu sedl s manželkou a dohodli se, že ještě zkusí prodloužit o rok svůj pobyt v Plzni. „Jsem rád, že jsem se domluvil s vedením Talentu na pokračování, cítím se tady opravdu velmi dobře,“ vypráví a z výrazu ve tváři je patrné, jak moc rád je zpátky mezi svými.
Zpočátku měl v týmu přezdívku Jugo, ale ta se postupně změnila. Teď mu spoluhráči říkají Plzeňák, těšili se na jeho návrat a Ivančev sympatie oplácí. „Město jsem si zamiloval. Cítím se jako Plzeňák,“ vyprávěl loni na soustředění v Rakousku. Letos se mu vyhnul a tak teď už v Plzni dohání kondici.
„Fyzicky se cítím dobře, přesto si po tréninku přidávám, abych byl co nejvíce fit. Doma jsem po tom prvním týdnu trénoval individuálně,“ přiznává Ivančev, jenž byl proti šestému týmu švýcarské ligy s pěti góly nejlepším střelcem Talentu.
Na postu spojky mu ale přes léto přibyla konkurence, přišli mladší hráči Douda (Zubří), Nejdl (Strakonice) a Bičiště (návrat z Lovosic). „S tím nemám problém, o místo se sportovně poperu. Nováčci jsou pro mě jen ti dva, Bičiho jsem potkal už první rok v Plzni,“ připomíná Ivančev, že už má v barvách Talentu něco odehráno.
Podílel se na titulu v roce 2016, pak bral dvakrát stříbro.
