Patří k silné generaci hráček, které vrátily český národní tým na házenkářskou mapu. Po světové kvalifikaci však Helena Štěrbová sekne s profesionálním sportem, byť má teprve 27 let.
„Hráčky končí v pozdějším věku, ale měla jsem velké množství zranění, v jednom kolenu nemám doteď vazy,“ říká rodačka z Uherského Hradiště, která už myslí na civilní život.
Musela jste se hodně přemáhat?
Tahle sezona pro mě byla dost těžká. Musela jsem častěji na injekce, a stejně to nepomohlo. Ze zdravotních důvodů bude pro mě lepší, když házenou omezím. Ve vrcholovém sportu musíte trénovat každý den, a když netrénujete, tak to jde hned vidět.
Kdy jste se definitivně rozhodla?
Už jsme to řešila minulý rok, nakonec jsem podepsala smlouvu v Cannes. Cítila jsem, že bych to mohla zvládnout. Jenže můj stav se horšil. Doktoři mi řekli, že pokračovat není dobrý nápad. Uvědomila jsem si, že bych chtěla skončit pozitivně a ne, až nebudu moct přeběhnout hřiště.
Máte před sebou poslední dva duely kariéry. Nepřepadá vás nostalgie?
Neřeším to. Být v nároďáku si užívám každý den se vším všudy. S týmem zůstanu pořád v kontaktu. Jsou tady holky, se kterými jsem vyrůstala, se kterými hrajeme strašně dlouho, takže je budu stále sledovat. Všechny roky v reprezentaci jsem si užila, hlavně za nového realizačního týmu.
Na co budete nejraději vzpomínat?
Na mistrovství Evropy v Srbsku 2012. Byl to rok, kdy všechno do sebe zapadlo. V Brazílii jsme vyhrály akademické mistrovství světa, potom jsme na Evropě odehrály dobré zápasy. Byla tam úžasná atmosféra a nálada v týmu. Od té doby se kádr docela změnil, ale pozitivní duch je tady pořád.
Jak na vaše rozhodnutí reagoval trenér Bašný, pro něhož jste pilířem obrany?
Byli jsme v kontaktu minulý rok, když jsem měla krizi a kolena mě bolela. Přemlouval mě, ať zkusím rok v Cannes. Respektuje moje rozhodnutí. Ví, že zdraví je přednější.
V cestě na šampionát vám stojí Nizozemí. O moc hůře los dopadnout nemohl, že?
Je to pro nás velice nepříjemný soupeř. Hrají nahoru dolů, všechny uběhají. Máme raději silovou házenou. Když jsme hrály proti Černé Hoře, což je výborný tým, tak jsme prohrály jenom o gól. Ve výsledku nám to nepomohlo, ale nasvědčovalo to tomu, že s dobrými týmy jsme schopni hrát. Pokusíme se běhavost Holanďanek vykompenzovat.
Jaká byla sezona v druholigovém Cannes?
Zvláštní. Tým šel do ní s tím, že chce postoupit. Ale skončily jsme třetí. Výsledek byl ovlivněný tím, že když vedení vidělo, že už nejsou velké šance na postup, tak změnilo strategii a začalo šetřit na další sezonu.
Házená vám chybět nebude?
Náš asistent z Cannes jde trénovat pátou ligu do Grasse a láme mě, abych tam šla s ním také. Ale je to hypotetická možnost, zatím to nevidím. Dozvěděla jsem se to před pár dny.
Vystudovala jste práva, budete se jim teď věnovat?
Teď chci dálkově studovat mezinárodní právo na soukromé škole v Praze.
Ve Francii žijete se svým přítelem Miroslavem Jurkou, který hraje za Saint Raphael. Je rád, že budete mít na něho více času?
Bydlíme spolu, mezi námi se stejně nic nezmění. Nechci sedět doma, budu dělat spoustu věcí. Uvítal to ze zdravotního hlediska. Sám viděl, že jsem se trápila. Doktoři mi řekli, že mám chrupavky 50letého člověka.
Neplánujete svatbu?
Příští rok. A pak děti. Musíme doplnit trenérům další generaci, aby za dvacet roků měl kdo hrát za reprezentaci...
