„První ze čtyřbodových zápasů v řadě máme s Duklou úspěšně za sebou, teď nás čekají další dva. A v Zubří chceme uspět,“ hlásí Milan Berka před dnešním televizním hitem u lídra. Vypukne v 16.45 a vítězství vrátí Lovosice zpátky na 1. místo.
Na konci podzimu jste měli menší útlum, teď zase záříte. Čím to?
Dobili jsme baterky. I když jsme měli přípravu rozpůlenou, protože první týden chyběli juniorští reprezentanti, ve druhém zase seniorští. Měli jsme výbornou přípravu s Davidem Cihlářem, kondičním trenérem. Kluky to bavilo a já nebyl za toho blbce, na koho jsou naštvaní, že musí běhat. Takže i pro mě to bylo pozitivní (smích).
Po pauze jste získali pohár po finálové výhře nad mistrovskou Plzní. Co to pro vás znamená?
Cením si hlavně toho, že jsme vyhráli stylem, jaký jsme si předsevzali. Kluci umějí vítězit. Když nás soupeř přejede a bude lepší, uznáme to, to se stát může. Musíme ale vždycky odevzdat maximum.
Ve vašich zápasech padá plno gólů. Jak to vnímáte?
Kluky to baví. Dopředu se vždycky běhá líp než dozadu. Baví to i diváky. Za mě je pořád lepší, když zápas skončí 40:37. Někdo se bude zlobit, že to není moc házenkářské, ale ten trend je takový. A radši se budu koukat na góly než na to, když se mančafty mydlí a zápas skončí třeba jen 20:20.
Často hrajete i bez brankáře.
Musíme, už to využívá každý. Viděli jsme finále olympijských her, Dánové ho hráli celé v sedmi lidech a porazili francouzskou obranu, jednu z nejlepších. Mně se to tedy moc nelíbí, ale i tohle je trend. Můžete trénovat, jak chcete, ale pokud má soupeř dva tři hráče s výbornými rozhodovacími schopnostmi, prakticky je nemůžete ubránit.
U vás je neubránitelný Jiří Motl. Nejlepší střelec extraligy dal už 153 branek, suverénně nejvíc.
Jirka má rád góly a nechce být v ničem poražený. V komplexnosti nemá v extralize konkurenci, hraje 60 minut nahoru dolů. A jakýkoli post. Občas je dřina ho udržet v obraně, dopředu chce běžet jako kůň. Mančaft na něj umí hrát a on umí pro mančaft odvést maximum.
Máte pohár, vedli jste extraligu a teď zase můžete. Je to pro vás jako trenérského novice sen?
Je to lepší než se v něčem utápět, mít hromadu zraněných a vařit z vody, jak říká jeden můj trenérský kolega. Kluci to ale hrají sami. Na rovinu: my se na zápasy můžeme společně připravit, ale pak už mají balon oni. Já jim hru můžu jen ulehčit. Neberu to jako nějakou trenéřinu. Prostě se jim snažím radit, kde to může být jednodušší, kam nechodit, že to tam je zbytečně těžké.
Plácají vás lidé po ramenou?
Líbí se jim, jak hrajeme, máme jednu z nejvyšších návštěvností v lize. A nejlepší fanoušky!
Cítíte šanci na titul?
Hlavně já neuznávám play-off. Základní část skončí v březnu, devítiměsíční práce je za námi, a jede se od nuly. Podívejte na Duklu – zranili se jí tři hráči a prohrála u předposledního a posledního. Přesně tohle vás může potkat v play-off. A za rok už to nebude nikoho zajímat. Jen se podívají do statistik: Hele, oni skončili osmí! Na play-off nemáme takovou šířku kádru. Ano, je to kvůli atraktivitě, ale pro naše diváky je atraktivní zápas s prvním i s posledním. Chodí a fandí vždy.
