Co váš skok jako z amerického fotbalu, jak vás to napadlo?
Americký fotbal zbožňuju, koukám na něj víc než na házenou. Už i já si potřeboval něco dokázat. Poslední dobou jsem si přestával věřit v obraně, bál jsem se udělat chybu. Řekl jsem si, že musím lidem ukázat, že nějaký brousek jsem. Když nastavíte takový metr od začátku, rozhodčí vám to víc pustí. Do někoho takhle vletět ve 40. minutě, je to jasná rudá. Když to brousíte od začátku a přidá se celý tým, jsou sudí shovívavější. Mužstvo se tím nahecuje víc než jen křičením.
Proč jste v sobotu i v neděli Italům překvapivě podlehli?
Neproměňování šancí, topení se v útočných situacích, které zdobily lovosickou házenou. V posledních pěti zápasech to vymizelo. V tomhle dvojzápase jsme se podívali do zrcadla, jestli to nebyla jen smůla, jestli dokážeme hrát dobrý handball i s těžšími a neznámými soupeři. Nasazení a bojovnost u všech byla, podporovali jsme se u každé situace, stáli při sobě, oslavovali i drobnosti, to nám chybělo v lize. Nějakým ošklivým zápasem, co vyhrajeme klidně o gól, se můžeme zvednout ze dna, na kterém momentálně ležíme.
Hon za fata morganou. Házenkáře Lovosic nečekaně uštvali Italové |
Co s tím?
Už jsme si řadu věcí vyříkali, nějaký smrad jsme z kabiny vyvětrali a partu máme dobrou. Takže věřím, že to hnusným zápasem zlomíme.
Překvapil vás něčím Brixen?
Bojovností. Hráli tvrdě, ne zákeřně. Věděli, kde stát. Musíme zdokonalit agresivitu na tréninku, aby naše spojky na to byly připraveny. Italové byli starší, zkušení, měli herní pohodu, z haluze vykouzlili super přihrávku, což nás pokaždé dostalo na kolena.
Před Brixenem jste vyřadili Famgas, ale cesta do Kosova byla hodně dlouhá a vysilující. Nemohlo vás i tohle rozhodit?
Nějaká rekonvalescence po cestě proběhla, spíš je to o odblokování psychiky, které u mě v poháru přišlo. Já oba zápasy odehrál se strašnou chutí, kterou jsem dlouho nezažil. Myslím, že jsem se to snažil přetavit na kluky, i když takový normálně nejsem.
Takže na náročný program se nevymlouváte?
Možná jsme si to vsugerovali, ale jak říkal ředitel Srba, zahráli jsme o jen dva tři zápasy víc. Spíš máme psychický blok, na který se musíme vykašlat. Chybějí čtyři zápasy do konce podzimu, teď se pár dnů neuvidíme, budeme se na sebe i víc těšit. To nám taky snad pomůže.
I český tým může vyhrát evropský pohár! Hvězdu Lovosic motivuje příběh Mostu |
Čím se projevuje ta vaše psychická nepohoda?
Začali jsme se bát udělat chybu. Nějaký tlak je i od fanoušků. Když se daří, podporují vás, ale když ne, dají vám to vědět ještě jednou tolik. Útočná síla u nás byla fakt šíleně dobrá, ale teď jsme měli úspěšnost střelby 50 procent a míň. My se vždy pohybovali kolem 65–70 procent, to je o osm nastřílených branek víc. Už to není, že bychom neuměli střílet, o tom pochybuju. Je to o nějakém neštěstí.
A také vám chybí kupa marodů.
My je máme kým nahradit. Jen se musíme vyhrát na tréninku, podporovat se, začít každý u sebe, jestli tomu dáváme všechno v rámci možností. Nejsme profesionálové, ale měli bychom se tak chovat.
Když jste teď v útlumu, možná vás soupeři z extraligové špičky začnou trochu podceňovat.
Být outsider je možná někdy lepší, protože vás netíží, že musíte vyhrávat. A my furt musíme, a právě to je možná ta deka. Musíme se dostat do pohody, ale i tvrději makat. Být ostří na tréninku, abychom v zápase potom nebyli vykulení, že do nás jde někdo natvrdo.
Přes zimu se vykurýrují marodi a začnete zase vyhrávat?
Když se vyhrává, ani si nikdo nevzpomene, že někdo chybí. Teď se o tom pořád mluví, když prohráváme, a my už si z toho někdy děláme srandu. Proti Italům bylo cítit, že chceme. Jasně, uděláme chyby a jde to dolů, jsme jen lidi a nějaké emoce máme. Už se to musí zlomit.
