Lovosický kouč Jan Landa plný emocí.

Lovosický kouč Jan Landa plný emocí. | foto: Ondřej Bičiště, MF DNES

Ztrácím motivaci, štve hecíře Landu pohled na liduprázdnou tribunu

  • 0
Přečkali karanténu, vyzkoušeli si už i zápas bez fanoušků. Přestože středeční řež s Duklou měla šmrnc, trenér lovosických házenkářů Jan Landa se mračil. „Ztrácím motivaci,“ štval vyhlášeného hecíře pohled na liduprázdnou tribunu. Jeho Lovci s rivalem plichtili 28:28, ten zápas byl ozdobou extraligy, jen ho naživo nikdo neviděl.

Berete bod? Hodně jste ztráceli, nakonec o gól vedli.
Je dobrý, protože jsme dlouho tahali za kratší konec. A férový podle toho, co se dělo na konci. Nemyslím rozhodčí, ty nechci hodnotit, nezaslouží si to. Myslím to, jak jsme hráli. Bojovat od začátku, nemám strach o výsledek. My se rvali 20 minut, to je proti takovému soupeři málo.

Otočili jste navzdory tomu, že červenou kartu dostali Zourek a Kylíšek. To je cenné zjištění, ne?
Jde o pilíře obrany. Ukazuje mi to, co se snažím klukům vysvětlit. Že když člověk hraje s emocemi a chce, je úplně jedno, kdo brání. Zastoupili je kluci, co tak často nebránili, a přitom teď hráli stejně nebo líp než oni.

I s Plzní jste obraceli téměř ztracený zápas. Co to o týmu vypovídá?
Dvě věci. Negativní v tom, že ač si řekneme, že do toho skočíme nabuzení, tak se nám to ani v jednom extraligovém zápase na rozdíl od přípravy nepodařilo. Pozitivní je, že nikdo nepanikaří a hraje se do konce. Uhráli to na vůli, že do toho skákali.

Takže tým ukazuje charakter?
Morál tam je, jen ho nastartujeme, až když nám teče do bot. Možná s vědomím své síly do toho ze začátku nastupujeme chladněji jako profesoři, a až když nám hoří koudel u zadku, musíme vypnout tuhle profesorskou házenou a jdeme do živelnější hry, která nám evidentně svědčí.

Venku už uspějete? V Karviné jste komplex cizích hal nezlomili.
S výkonem z posledních 20 minut proti Dukle můžeme. V Karviné to nebylo. Přijeli jsme to odehrát, zkusit. A to je něco, co já nechci. Já nechci nic zkoušet. Já tam chci jet vyhrát, přemýšlet nad vítězstvím už dva dny předem. Ne, že když nám to nejde, po pěti minutách složíme zbraně.

Ukazuje se ale, že o play off byste se letos neměli strachovat?
To se nedá říct. Když se podíváte na výsledky, nevidím až na jeden tým slabého soupeře. Bude to drsné. Troufnu si ale říct, že naše síla je větší než minulý rok. A věřím, že to bude na play off stačit v klidu.

Prázdná hala v Lovosicích při extraligovém utkání tamních házenkářů s Duklou.

Jaké bylo hrát bez diváků?
Hrozné! Já ztrácím motivaci. Nedělám házenou kvůli tomu, že si zvětším bankovní konto. A tím neříkám, že za to nejsem odměněný, naopak jsem hezky placený. Dělám to zejména pro zápasy, jako byl ten s Plzní. Kdyby tady byli lidi i na Duklu, užijeme si to spolu a díky nim bychom to třeba dotáhli do vítězství. Bez fanoušků je to hrozně smutné a na rovinu říkám, nebaví mě to. Upřímně, nechci takhle hrát. Není to ono.

Takže byste extraligu zastavil?
Ano. Já nejsem ovlivněný žádnými sponzory, říkám to za sebe jako za trenéra, za Honzu Landu. Věnuju svůj čas sportu, který miluju. A miluju ho právě pro ty diváky. Když nejsou, nebaví mě to. Potřebuju kontakt s lidmi. Ty víkendy si umím představit úplně jinak, i bez házené, pokud chybí diváci. Jet někam, zahrát si se soupeřem a nepodělit se o to s někým jiným, to je smutný příběh. Jako trenér říkám vůbec nehrát.

Do vašeho týmu zasáhl covid-19. Jak vás to ovlivnilo?
I já tím byl skolený. Ani nejde o to, že vás ta nemoc složí, i když některé to sejmulo pořádně. Ale dva měsíce se věnujete kondiční přípravě, kluci chodí denně do posilovny, pak 14 dní jen ležíte doma a už to nenaberete zpátky, protože hrajete víkend - středa. Na čem jsme hru chtěli stavět, to nám chybí a nemáte si to kde vzít. Kluci už nemůžou chodit dopoledne jako o prázdninách. Není to výmluva, ale něco, s čím se klub musí vypořádat. Ne s nemocí jako s takovou.

Překvapilo vás, že někteří vaši hráči měli těžší průběh nemoci?
Ne. Krásně to reflektovalo populaci. Z 15 nemocných deset prakticky nevědělo, že to má, z pěti to měli tři těžké a dva jen dvoudenní horečky. Nejsem epidemiolog ani doktor, nedokážu to hodnotit. Za mě chřipka, kterou jsem za osm dní vyležel, pro zdravého jedince to není riziko. Ale bylo to drsné a asi bych nechtěl, aby to měla moje babička.

Jak tyhle potíže zasáhnou do extraligy jako celku?
My to nakonec ještě vychytali, že nás bylo strašně moc nemocných, v zásadě celý mančaft. Troufnu si říct, že hygiena nás už nepošle do karantény, když se potkáme s nakaženým, jelikož bychom měli mít 90denní imunitu. My bychom to měli dohrát, otázka je, co ostatní. Zatím byly postižené asi jen tři kluby. U ostatních se neřeší, zda, ale kdy půjdou do karantény. Pak se to nastřádá a uvidíme, co se stane. Za mě se buď extraliga nedokončí, anebo se zruší play off a dohrají se zápasy základní části. Pak se sečtou body a konec.

Takže by se medaile rozdávaly už po základní části?
Takhle to vidím. I klukům jsem říkal, že se toho bojím. Takže každý bod je zlatý, důležitý. I ten s Duklou.

Chceme do Lovosic vrátit boj o medaile, říká Kupa

Když vstřelí poslední gól Lovců dvacetiletý mladík Jan Kupa, kupí se body na lovosické konto. V čase 59:59 zajistil velevýhru nad Plzní, teď jeho zásah proti házenkářům pražské Dukly z 58. minuty znamenal remízu.

„Před zápasem jsme chtěli vyhrát, ale v 1. půli jsme nedávali šance a to nás zabíjelo. Prohrávali jsme už o čtyři góly, nakonec bod bereme,“ nezatracoval domácí plichtu 28:28 Kupa. Když ale nedlouho před koncem dával na 28:27, měli Lovci výhru na dosah. „Vypadalo to nadějně, ale minuta nebo dvě jsou v házené strašně dlouhá doba. Každopádně je to škoda, bylo to blízko.“

I kvůli domácí ztrátě má Kupa z extraligového rozjezdu smíšené pocity. „Zvládli jsme první dva zápasy doma, bohužel pak jsme totálně vyhořeli v Karviné a doma teď máme jen bod s Duklou. Takže spokojenost tak na 50 procent.“

Lovci si pro letošek dávají vysoké cíle. „Máme nabitý kádr, zdvojené posty, trenéři si můžou dovolit vystřídat a pořád je na hřišti kvalita. Chceme do Lovosic vrátit boj o medaile!“ burcuje.

Ani covid-19 vysoké ambice zásadně neovlivnil, byť nemoc prodělala většina kádru. A ne všichni měli lehký průběh. „Mělo nás to 15, z toho pět těžší průběh, včetně mě. Měl jsem zimnice, návrat k tréninku byl hodně náročný, napoprvé jsme vydrželi na hřišti asi půl hodiny. Myslel jsem, že to je chřipka, nečekal jsem, že i my mladí budeme mít takový průběh,“ překvapilo spojku. „Ale dostali jsme se z toho a hned v prvním zápase po návratu výhra s Plzní, i když já hrál pod prášky.“

I bitvu s Duklou nákaza ovlivnila, atraktivní zápas se hrál bez divácké kulisy. „Bylo to zvláštní, jako by se hrálo přátelské utkání. Atmosféru si tvoříme jen my sami a mně se v tom hraje strašně špatně. Je hodně znát, když vás fanoušci podporují, a je škoda, že tu s námi nemohli být, utkání bylo parádní,“ litoval Kupa, který přes své mládí vyrostl v oporu. „Hraji třetí sezonu za áčko, měl bych to na sebe víc brát. Já, Trkovský, Holubec. Nebojíme se toho!“