„Obměnilo se to hodně. Za poslední dva roky řada hráček skončila. Byla jsem věkově ve středu a najednou jsem mezi nejstaršími,“ pokyvuje hlavou 29letá rodačka z Uherského Hradiště na soustředění v Luhačovicích, kde se národní družstvo chystá na vrchol sezony.
Jaká je síla týmu oproti předchozím výběrům?
Nechci srovnávat. Každý tým je jiný. Teď zabudováváme nové holky, jsou talentované, na hřišti zdravě drzé. Můžeme hodně překvapit, nejsou tak známé. Jako vždycky je atmosféra v družstvu skvělá. Na šampionát se těším. Je to velký zážitek a přeji i mladým holkám, aby se jim to zalíbilo a pořád se postupovalo.
Jedete na třetí šampionát. Cítíte ještě nervozitu?
Je zdravá. Jenom dokazuje, že o něco jde. Uvědomujeme si důležitost okamžiku a že chceme českou házenou posunout někam dále. Aby se o nás nemluvilo, že jedeme do Švédska jen na výlet. Chceme postoupit ze skupiny.
Druhým rokem hrajete za Achenheim Truchtersheim třetí francouzskou ligu. Neměla jste obavy, že tím můžete přijít o Euro?
Třetí francouzská liga je na dobré úrovni, srovnatelná s interligou. Ve Francii je daleko širší základna. Ani trenér Bašný mě od toho neodrazoval. Ví, na jaké úrovni je francouzská ženská házená. Proti interlize jsem si nepohoršila. Máme mladý tým, dobrého trenéra, který má zkušenosti z první ligy. Navíc je u nás centrum pro mladé hráčky, hraje tam elita z celého Alsaska. Jsou tam kvalitní týmy. Tento rok jsem začala trénovat i děti a pracuji tak pro klub.
Kariéru jste podřídila osobnímu životu, abyste byla se svým přítelem Ondřejem Mikou, že?
Šla jsem do Francie kvůli němu. Jsem spokojená, nemůžu si stěžovat.
Nedávno jste ve Štrasburku fandili ve finále Fed Cupu. Jak jste se dostali do vyprodané haly?
Poprosila jsem týmového psychologa Michala Šafáře, který spolupracuje také s Petrou Kvitovou a s tenisovým družstvem, jestli nemá kontakt na někoho z reprezentace. Přímo nás spojil s panem Pálou a ten dokázal zařídit taková místa, že jsme si to neuvěřitelně užili. Atmosféra byla skvělá. Pro nás to bylo emotivní, protože to bylo ve Francii, kde žijeme a hrajeme. Při české hymně jsem se dokonce poprvé rozbrečela. Nečekala jsem to, bylo to opravdu silné.
