Kvůli zdravotním problémům do Dánska neletí trio Barbora Raníková, Petra Vítková, Hana Martinková. "Léčí se, nyní hrát nemůžou. Ale šance, že odjedou na mistrovství světa do Srbska, je pořád dost velká," věří Bašný.
Nebýt zranění, může být kouč s přípravou spokojený. "Věděli jsme o nich, a tak jsme jen tréninkový program lehce upravili, abychom mohli zapojit nové hráčky. Tři dny na horách i tři dny v hale v Praze splnily účel, jde to podle plánu," říká. Plány vrcholí přípravným turnajem, MS v Srbsku startuje pro Češky v sobotu.
Jaké cíle má turnaj v Dánsku, když vám budou chybět hned tři opory?
Prvním je vyzkoušet si varianty právě bez nich. Pak chceme dostat do herní pohody a herní kondice ty hráčky, co byly zraněné, třeba Kláru Černou. A taky chceme zjistit, do jaké míry a v kterých situacích jsou ostatní schopné zastoupit chybějící opory. Výsledky nejsou až tak důležité, ale herní kvalita by tam měla být.
Čekají vás Španělsko a dvakrát Dánsko, velká síla. Nebylo by vzhledem k absenci opor lepší hrát s někým relativně jednodušším?
Takoví soupeři budou i na mistrovství světa, takže je dobře, že si to vyzkoušíme předtím. Nevadí mi to, naopak. Všechny takové zápasy družstvo dál posilují, hráčky díky tomu získávají další zkušenosti. Je to v pořádku.
Budete s definitivní nominací na mistrovství světa čekat až po turnaji v Dánsku? Nebo jinak: rozhodne o ní zdraví?
Na poslední část přípravy do Luhačovic si pravděpodobně pozveme 18 až 19 hráček a z těch vybereme ty, co budou schopné jet. Nominaci samozřejmě budu mít v hlavě už po turnaji v Dánsku, ale pak se můžou udělat ještě nějaké změny právě na základě zdravotního stavu.
Umíte bez ohledu na výslednou nominaci dopředu říct, s jakým cílem zamíříte na šampionát do Srbska?
Tím prvním a postupným je určitě dostat se ze základní skupiny do osmifinále. Což nebude vůbec jednoduché, ale tým už není z těch, co by si měl klást malé cíle. Pokud se tohle podaří, budeme chtít samozřejmě co nejdál - uvidíme, jak na tom budeme herně, zdravotně. Tohle všechno si hráčky diskutují v šatně. My dávat žádné cíle nemusíme, tým je dost ambiciozní sám o sobě.
V mužské házené se říká, že uspět na mistrovství světa je vzhledem ke kvalitě týmů mimo Evropu o něco lehčí než na Euru. Platí to i u žen?
Nemyslím si to. Zaprvé jsou ve skupině hned čtyři evropské týmy - a navíc ještě Tunisko - a zadruhé se změnil systém, už se nepostupuje do další skupiny, ale hraje se rovnou vyřazovacím způsobem osmifinále. No a pokud neskončíme první, určitě nebudeme hrát proti nikomu mimoevropskému. Takže to vyjde nastejno.
V osmifinále můžete teoreticky narazit na Španělsko, jednoho ze soupeřů na přípravném turnaji v Dánsku. Má cenu něco skrývat, taktizovat?
Myslím, že ne. Je to jedna z možností, ale procentuální šance není až tak vysoká. Dosud se nám vždycky relativně vyplatilo, že jsme se soupeřem pro velkou akci hráli ještě v přípravě. A navíc - případné čtvrtfinále by bylo už šestým zápasem na MS. Tam už jde o jiné věci než o samotnou házenou: o morální, psychické, fyzické síly.
Loni na Euru tým zdobila soudržnost, výborná atmosféra v kabině. Platí to i nyní, nebo dobrou náladu můžou nahlodávat zranění opor?
Vliv to podle mě nemá. Další holky cítí šanci, chtějí ukázat to, co umí. Navíc pořád doufáme, že ony hráčky budou v pořádku a k dispozici. Morálka družstva i týmový duch jsou pořád stejně dobré. Žádné problémy nejsou. A nebudou.
