První duel se hraje v Zubří už pozítří, odveta ve Švýcarsku o tři dny později. „Jsem docela nervózní, protože Švýcarky vůbec neznám. Navíc jsem ještě neměla šanci zasáhnout do ostrých reprezentačních zápasů a nevím, zda se to vůbec povede nyní. Ale věřím, že jako tým bychom dvojzápas měly zvládnout,“ svěřila se devatenáctiletá Řezáčová ve speciální podcastu Czech Handball+, ve kterém byla v úterý večer hostem společně s křídelnicí Janou Knedlíkovou.
O čem všem gólmanka hovořila?
O gólmanské jedničce Petře Kudláčkové, která se vrací po zlomenině klíční kosti a zápěstí. Zrovna tady „oslavila“ výročí šest týdnů od toho zranění. A na tréninku vypadá v pohodě, měla by být v pořádku. Uvidí se sice až v zápase, ale doufám, že jí to takhle vydrží.
FaktaNa kempu reprezentace jsou čtyři brankářky Vzhledem k tomu, že byla nejistá situace okolo gólmanské jedničky Petry Kudláčkové, která se vrací po zranění, pozval trenér Jan Bašný na sraz národního týmu hned čtyři brankářky. „I Sabrina Novotná, dvojka prosincového Eura, je zraněná. I proto jsme pozvali Evu Bezpalcovou, která má zkušenosti z evropských soutěží s Mostem. Chtěli jsme vyrovnat nezkušenost mladých brankářek, které tady máme, Hanky Mučkové a Karin Řezáčové. Jsme rádi, že tady Peťa je, že to stihla,“ řekl Bašný. Kudláčková si v únoru ve švédské lize přivodila po nárazu na tyčku zlomeninu klíční kosti a zápěstí. Ale s ortézou už trénuje naplno. |
O zuberské hale. Nikdy jsem tady zápas nechytala. Ale už jsem tady na reprezentačních srazech strávila dohromady možná tři týdny a cítím se tu fajn. Zuberskou halu mám ráda a chytá se mi v ní dobře.
O intenzitě tréninků v národním týmu. Zrovna si říkám, že jeden trénink tady je jako týden v Plzni. A baví mě práce s panem Mikou, trenérem brankářek. Prý si volal i s Radkem Motlíkem, který se o gólmanky stará u nás v Plzni a je to furt blázen v dobrém slova smyslu. A teď mi pan Mika říkal, ať si zkusím vyhledat ideomotorický trénink. Že bych ho mohla postupně zapojit do své tréninkové rutiny.
O tom, že je v počtu zákroků třetí nejlepší gólmanka v česko-slovenské MOL lize. Tak to jsem ani netušila, že jsem v té statistice takhle nahoře. A ani mi to tak nepřijde... (úsměv) Kdybych měla hodnotit kvalitu interligy, netroufám si posoudit, jestli je výš či níž než dříve. Ale určitě je v ní čím dál víc mladých hráček. Ty starší často odcházejí do zahraničí, hodně týmů tak hraje s juniorkami. A pak je něco jiného, když na vás při reprezentačním srazu z křídla střílí Jana Knedlíková, která válí za norský Kristiansand, než nějaká devatenáctiletá holka v naší domácí soutěži.
O atmosféře na reprezentačním srazu. Nálada je skvělá, tak jako vždycky. Jsme rády, že jsme se s holkama zase sešly. Pro mě je to něco úžasného. Jana (Knedlíková) tady zrovna vzpomínala na své první Euro v Srbsku v roce 2012. To mi bylo deset, vůbec si na to nepamatuji. Moje první konkrétní vzpomínka je na zápas mužské reprezentace. Bylo mi čtrnáct a nesla jsem při nástupu českou vlajku.
O tom, co stíhá kromě házené. S chlapci se moc nebavím. Tatínek by špatně snášel, že ho opustím. (smích) A teď se soustředím hlavně na školu a na házenou. O nejbližších plánech v Plzni, kde ji trénuje otec Richard Řezáč. Na příští sezonu mám v Plzni ještě smlouvu, takže rok určitě zůstanu. Ale mám sen jednou si házenou zkusit v zahraničí, když se ta možnost naskytne. Ale asi bych měla nejprve dostudovat vysokou školu, abych mohla jít hrát ven.
O studijních plánech. Jsem ve čtvrtém ročníku na gymnáziu. Pak bych chtěla jít na vysokou školu, chci zkusit práva a kriminalistiku. Je to vlastně i taková společná podmínka u nás doma, že než bych šla za házenou do ciziny, tak nejdřív vystuduji. Když to nepůjde, asi bych si vybrala házenou, ta by vysokou přebila. Ale tátovi ani mámě to neříkejte. (smích)
