„Šel jsem do Mostu s tím, že cíle jsou tady vždy nejvyšší,“ chápe to bývalý reprezentant, který léta působil jako hráč i trenér v cizině. Nejvíc času strávil v Německu.
Proč jste Mostu kývl?
Tady jsem se narodil, pocházím odsud, v Mostě jsem s házenou začínal. V takovou příležitost jsem ani nedoufal, kývl jsem s velkým nadšením. Celou dobu jsem sledoval, jak klub roste. Přál jsem si tady pracovat. Nakonec se to povedlo. Měl jsem nabídku od mužů Dukly Praha, kde jsem strávil svá nejlepší házenkářská léta v Česku. Byl jsem skoro rozhodnutý to vzít. Nakonec jsem si ale vybral Most. Připadalo mi, že cíle jsou tu jasnější a minimálně vyšší než v Dukle. Ta hraje Challenge Cup, Most kvalifikaci Ligy mistrů.
Ženy jste trénoval jen půlrok v německém Cvikově. Jaký je pro trenéra rozdíl vést muže a ženy?
Ten největší je v očekávání. Když trénujete chlapy, jste zvyklý, že je všechno rychlejší, dynamičtější, silovější. Trenér u žen se od toho musí oprostit, protože by byl permanentně nespokojený. Čekal bych, že někdo vyskočí metr vysoko, ale holky toho zkrátka nejsou schopné. Ale zase na druhou stranu je ženská házená techničtější, víc postavená na kolektivu. Taky je to hodně zajímavá práce.
Kdybyste neměl se ženami trenérské zkušenosti, váhal byste nad nabídkou Mostu nebo ji i odmítl?
Cvikov byl pro mě poučný, protože jsem tam šel s úplně nulovou zkušeností trénovat ženy. Na spoustu věcí jsem tam přišel. Z čeho jsem si tehdy dělal hlavu, to si už v Mostě nepřipouštím. Byl jsem plný očekávání. Jak jsem dával příměr o skoku metr vysoko a ono to pořád bylo jen třicet centimetrů. Tenkrát jsem se s tím nedokázal vyrovnat, i z rodinných důvodů jsem se po půl roce vrátil do mužské házené.
Je psychika házenkářek křehčí?
Nevím, zda je vhodné psát do novin moji vlastní zkušenost. Oni chlapi už dneska nejsou chlapi. V týmech jsou i kluci, jak bych to řekl, šampóni. Kolikrát holky jsou větší tvrďáci a víc upřímné než muži. V psychice nevidím moc velký rozdíl, když sleduji kolektiv holek. Každý hráč i hráčka chce hrát, pokud možno co nejdéle. V týmu jsou typy, které jsou pro partu, pak typy spíš individualistické. Je to stejné. Zatím mám jen dobrou zkušenost s holkami, jsou fajn. Rád jsem je vzal.
A jste na ně měkčí?
Asi se s nimi musím víc bavit, dát jim podporu. Já osobně musím říct, že teď je to i v mužské házené. Vzpomínám na sebe, když jsem hrál. S námi se trenéři vůbec nebavili. Nepamatuju, že by se mě kouč někdy ptal, jestli se cítím dobře, jestli mi to vyhovuje nevyhovuje. Prostě hraj, a jestli nechceš, bude hrát někdo jiný. To je třicet let zpátky. Dneska musíte být psycholog. Jak u ženských, tak u mužů. Deset let jsem trénoval Freiberg, kde bylo složení lidí jako tady, studenti, mladý kolektiv. Taky jsem s nimi musel hodně mluvit, ukázat jim podporu. Nemyslím si, že to je rozdíl.
Takže knihu typu Jak rozumět ženám si nekoupíte?
Ze začátku jsem si myslel, že si nějakou literaturu seženu, pak jsem od toho upustil. A řekl jsem si, že se budu krok za krokem učit, budu je sledovat, vnímat. Navíc já mám sám dvě dcery, takže mám s mladými dost velké zkušenosti.
Těšíte se jako trenér, jak pod vámi hráčky porostou?
Vždycky říkám, že mladé hráčky rostou tak jako tak. Jestli mají dobrého trenéra, nebo špatného. Přirozeně se hrou zlepšují, hlavně v období osmnácti až dvaceti let. Samozřejmě čím lepší trenér, tím líp pro ně. Ale v tomhle věku mají schopnost se zlepšovat každý měsíc, což ukázala i minulá mostecká sezona. Ze začátku se jim moc nedařilo, nakonec vcelku přesvědčivě vyhrály titul. A doufám, že holky i pod mým vedením za tuhle sezonu o kus poskočí ve výkonnosti.
V Mostě je velký tlak na úspěch. Jak se s tím vypořádáte?
Nad tím se snažím vůbec nepřemýšlet, protože s tím jsem do toho šel. Že cíle jsou vždycky nejvyšší. S Rudou Jungem (manažerem klubu) jsme se domluvili, že jasným zadáním je změnit projev hry. Na tom pracujeme. Jestli to přinese kýžený výsledek, to by mělo být vidět hlavně v Evropě. Necháme se překvapit. Je jasné, že prostoru tady moc není, jen jedno zlato v Mostě chybělo, interligové. Jinak musíme obhájit tituly v lize a poháru. Ale vidím, že tým na to má. Když se nestane něco úplně špatného, myslím, že bychom to měli zvládnout.
Na jakou házenou tedy vsadíte, abyste byli úspěšní?
Náš cíl je hrát hodně rychlou házenou. Tedy s rychlými přechody, rychlé rozehrání po gólu, hodně křižného pohybu, abychom se dostali do situací, kdy budeme mít volnou ruku nebo maximálně jeden blok před sebou. Jsme si vědomi, že holky jsou spíš menšího vzrůstu, ale zase jsou výborné na nohách. Na tom pracujeme. Ukazuje se, že to je správná cesta. Jedině takhle se můžeme v evropské házené prosadit. V počátku přípravy jsme se zaměřili hlavně na kondiční stránku, vidím tam velký skok.
Jaká je kvalita kádru?
Mně se líbí moc. Holky makají. Důležité je, že hrají, co si řekneme. Přestože jsme spolu krátce, panuje v tomhle směru obrovská disciplína. Na tom můžeme stavět. Navíc díky návratu Maňákové po porodu a uzdravení Alice Kostelné náš potenciál naroste. V herních věcech mě trochu překvapilo, jak je náš projev velmi často postaven na určitých automatismech a chybí nám víc kreativity. Přijde mi, že hráčky málo využívají svůj potenciál. Ale máme tvárný tým, dá se na tom pracovat.
Jak vám chybí kanonýrka Sára Kovářová, kterou chce slovinský velkoklub Krim Mercato?
Je škoda, že nemáme na pozici pravé spojky ještě jednu střelkyni. Byla tam levoruká Kovářová, je to oslabení, vždyť ji vyhodnotili nejlepší hráčkou interligy. Musíme se vypořádat s tím, co máme. Zapracováváme tam pravoruké hráčky a věřím, že budeme na kvalifikaci o Ligu mistrů připravení. Já osobně se Sárou neměl žádnou trenérskou zkušenost, takže se mi její odchod těžko hodnotí. Ty důvody jsou asi jasné, chtěla jít do klubu, kde bude mít nejspíš lepší podmínky. Škoda, že se to zkomplikovalo zrovna ve chvíli, kdy usilujeme o Ligu mistrů.
O ni se budete rvát zkraje září. Je pro vás komplikací, že první vrchol sezony je už takhle brzy?
Je to jiné, ale co chceme hrát v prvním utkání, chceme hrát celou sezonu. Ladíme nějaký herní projev, který nás bude prezentovat po celou sezonu. Semifinálový zápas kvalifikace o Ligu mistrů se španělskou Rocasou Grand Canaria je strašně moc důležitý, ale nepřipravujeme se nějak speciálně proti jednomu týmu. Jak proti Rocase, tak proti všem chceme hrát stejně. Nepřizpůsobovat
