Lovosický kouč Jan Landa plný emocí.

Lovosický kouč Jan Landa plný emocí. | foto: Ondřej Bičiště, MF DNES

Lovosický kouč Landa: Jsem kyselý. Proč se bojovník v nás objeví pozdě?

  • 0
Až když se z Lovců stane kořist, probudí se v nich instinkt zabijáků. Leckdy pozdě. Házenkáři Lovosic zatím tápou, v extralize už doma poztráceli pět bodů, přitom papírově jsou silnější než loni. A jeden z trenérů Jan Landa si láme hlavu, co s tím. „Je to v psychice, v mentálním nastavení hráčů,“ tvrdil po krachu 32:39 se Zubřím.

O čem ještě mluvil?
O poradě po zápase Ani to jinak nešlo. Nekřičel jsem. Jak jsem impulzivní na hřišti, po zápase se snažím být co nejvíc objektivní. Sám vím, že když trenér na hráče pět minut ječí, nic si z toho nevezmou, žádné ponaučení. Snažili jsme se vyříkat, co se děje. Výsledek i předvedená hra jsou pro mě nechci říct nepochopitelné, ale neodpovídají tomu, jak umíme hrát na tréninku. Dal jsem klukům prostor vyjádřit se ke mně i dalšímu trenérovi Romanu Jelínkovi, k celému mančaftu, ke konkrétním hráčům. Ať vyventilují, jestli jim něco vadí. Diskuse byla plodná. Nechci se vyjadřovat k tomu, co se řeklo vevnitř, názory ale měly hlavu a patu.

O tréninku
Trénovali jsme deset dní obranu, a dostaneme 39 gólů. Ve středu na tréninku vypadala, že přes to neprojde vůbec nikdo. Přemýšlím, čím to je, že to neumíme přetavit do zápasu. Nevím, co se děje, že v tréninku vypadáme jak bundesligový mančaft, ale v zápase to jde o dva a víc levelů níž.

O chybějících divácích
Chybí, ale to každému. Nerad bych, aby to bylo, že Landa omlouvá porážky prázdnými tribunami. Ne. My se z toho neumíme dostat sami, vyburcovat se z lavičky. Venku vám taky nikdo nefandí a je na vás a na lavičce, jak se do zápasu ponoříte. To je problém, neumíme se do utkání dostat mentálně. Ten bojovník v nás se objeví hrozně pozdě. Anebo když nám teče do bot. Ale není tam, když jsme v klidu. Není tam vlčák, který vidí krev a chce kousat. Obzvlášť když nejsou diváci, kteří umí tlak na soupeře vytvořit.

O nerozehranosti 
To byl taky jeden z mých dotazů na poradě. My měli 15 tréninků za deset dní od doby, co se mohlo připravovat v hale. Možná to bylo moc, i když ne každý trénink byl tvrdý. Kluci se vyjádřili, že se necítili unavení. Je to v hlavách. Ale to mají všichni stejné. Zubří má extrémně mladý tým a vypořádali se s tím výrazně líp. To je něco k zamyšlení. Přejeli naše zkušené; přitom ti mladí měli dělat technické chyby, ne naši.

Chybí nám vlčák, který kouše, štve kouče lovosických házenkářů

O psychice 
Jsem člověk, který věří, že hlava dělá 70 procent výkonu. Pokud si nevěřím na souboj, že jsem schopný vyhrát, je to těžké. Neříkám, že kluci to tak měli. Ale čím víc gólů jsme dostávali do prázdné brány, tím víc nás to jako by zaráželo palicí do země. Příjemně mě překvapilo, že jsme se zase z toho bahna vrátili do hry. Ale my začneme hrát zběsile, živelně, až když nám teče do bot. Jenže to nesmí chtít zlomit každý sám, to se pak rozpadne celý herní systém a je to kontraproduktivní.

O týmové chemii
Když je po takových zápasech v šatně ticho, nikdo nic neřekne, pokud se mu dá slovo, je chemie špatná. Ale teď se vyjádřili mladí, staří, trenéři. Chce se na tom pracovat. Ale rozhodně to není tam, kde bych chtěl, aby to bylo. Není jednoduché to vybudovat.

O vlastních pocitech
Jsem z toho strašně kyselý. Trpělivý, to já nejsem v ničem. Žere mě to. Ty změny, které chceme, nejsou zase tak náročné, abychom na to potřebovali půlrok, sezonu. Jádro je stejné a silné, jen na pravé straně máme nové kluky. Třetí rok hrajeme spolu, už by se to mělo ukazovat. Jestli první karanténa byla klackem pod nohy… Z příprav jsem byl nadšený, bylo to přesně, jak jsme chtěli. Není to o fyzické připravenosti, vůbec. Je to o sebevědomí, které jsme měli po přípravě, ale už ho zase nemáme. Musíme ho získat nějakým utkáním. Doma jsme ztratili už pět bodů, což je skoro dost pomýšlet i na vstup do play off.