Poslední zápas Honzy Landy, jak se jeho hráčská rozlučka jmenuje, bude velkolepá – v sobotu na zimním stadionu proti Dukle v 1. kole extraligy.
Proč jste vzal funkci asistenta?
Je to kompromis mezi tím skončit úplně a zůstat s házenou v kontaktu. Uvidíme, možná to bude ten poslední krok, abych se na to vykašlal. Třeba mě to zklame. Ale zatím jsem z toho nadšený.
Ušetříte tedy nějaký čas, což byl váš motiv pro konec kariéry?
Abych mohl hrát na úrovni, musím mít aspoň čtyři tréninky týdně. A já se dohodl se šéfem klubu Vojtou Srbou, že na tolika trénincích nebudu. Víkendy tam pořád budou, na zápasy budu jezdit. Čas ušetřím tím, že nebudu muset být fyzicky připravený, to mě stálo i spoustu sil. Před zápasem to znamenalo v pátek nejít na pivo, celou sobotu ležet v posteli, připravovat se. Teď to odpadá.
Lámali vás dlouho?
Celé dva měsíce. S Vojtou jsme se o tom začali bavit už v průběhu mého hraní, když se vědělo, že budu končit. V tu chvíli to pro mě nepřipadalo v úvahu, protože jsem byl házenou přesycený. Když jsem si chvilku odpočinul, řekl jsem si, že by bylo fajn si to zkusit. Že bych takovou příležitost za rok už asi dostat nemusel. A navíc by bylo dobré předat klukům moje zkušenosti z reprezentace, než všechno zapomenu.
Jak jste si tedy užil léto?
Bylo nejlepší od maturity! Hrát dál, měl bych volno jen dva týdny. Zabilo by mě to. Teď jsem si jen tak o víkendu vyjel na Mácháč, pak na dovolenou s rodinou. Hrozně mě to nabilo a vrátilo zpátky k házené. Nebýt toho, nejsem tady.
I tak vás rozlučka dojme?
Rozhodně. I když bude už moje čtvrtá (smích). Strašně se těším. Taková akce se v Česku moc nevidí. Malé město dokáže zaplnit zimní stadion! Dukla je atraktivní soupeř a doufám, že zimák bude narvaný.
Máte ještě hráčskou registraci?
Jasně, budu hrát proti Dukle, když se to jmenuje Poslední zápas Honzy Landy. Nastoupím a uvidíme, kolik zvládnu. Jsem šťastný jako blecha, že se loučím, když sám chci. Že mě k tomu nedonutilo zranění nebo mi někdo řekl: Jsi starý, nechceme tě.
Házenkáři hledají hecíře. Odchod Landy je obrovský problém, ví Filip |
Je vám teprve 32. Návrat nehrozí?
Ne. Fyzicky na to nemám. Kluci, co začínají přebírat vůdčí roli, nesmí cítit, že je někdo zastoupí, pokud se jim nebude dařit. Žádná zadní vrátka, že se Honza vrátí. Nevrátí. Když budou vědět, že to na nich stojí a že se z nich stávají lídři, zlepší se.
Nebojíte se, že teď ztloustnete?
Bojím. A ono to přichází. Kluci se těší, až budu tlustej, já jim tu radost neudělám. Budu na sobě pracovat.
Odcházíte na vrcholu?
Manželka říkala: Není ti divné, že jsi dostal už tři trofeje za individuální výkony, když jsi prakticky nehrál? Tím vám ukazují, že by ses na to měl vykašlat. (smích) Cena za celoživotní přínos. Děkujeme, odejdi!
Co máte v gesci jako asistent?
Trénování mě zajímalo už dřív, hodně jsem pozoroval Filipa s Kubešem u reprezentace, jaké nároky měli i v útočných kombinacích. Bavím se o tom s koučem Milanem Berkou. Ale alfa a omega, proč mě angažovali, je obrana. Bude to složité, máme jen jednoho vysokého hráče France. Asi zapojíme jiné obranné systémy.
A vaše role na lavičce?
Aby tam Beri nebyl sám, to je moje největší pomoc. Když je člověk zavalený emocemi, kolikrát věci nevidí. Je dobré, když tam je někdo druhý, s kým to zkonzultuje. V tom má být moje největší přidaná hodnota.
Jste i na lavičce horká hlava?
Jo. Ale i proto tady jsem. Kluci potřebují cítit energii z lavičky, to vždy byla moje doména. I když jsem hrál tužku, tak jsem aspoň řval. Řvu i teď. Jsme v si tom s Berkou podobní, nás zchladí leda až pivo po zápase.
Podle pravidel smí jen jeden z vás na lavičce stát. Kdo to je?
Beri u útoku. Snažím se sedět u obrany, ale asi to nevydržím. Budu muset chodit na kurzy jógy, abych se uměl zklidnit. (smích) Umravňující pravidlo se udělalo, aby lavička neskákala při každém špatném písknutí rozhodčího. Já ho nemám rád, v cizině se extrémně dodržuje, u nás tolik ne.
Landa se loučí na zimákuUlovit Landu! Hon lovosických Lovců na jejich tahouna skončil úspěchem, jen extraligové házenkáře už nebude burcovat z palubovky, nýbrž z lavičky jako asistent trenéra Milana Berky. „Stalo se to nejlepší, co se stát mohlo,“ tvrdí předseda a sportovní ředitel klubu Vojtěch Srba. „S touhle myšlenkou jsem si v hlavě pohrával už během jeho poslední sezony. Chtěl jsem Honzu u házené udržet. Že se to podaří takhle rychle, to jsem nečekal.“ A zřejmě to nečekala ani manželka Hanka; i kvůli rodině dal Landa házené sbohem jako hráč, aby se jí mohl víc věnovat. „Když jsme se o tom u kafíčka bavili, bylo mi jasné, že Honzík by chtěl trénovat. Řekla jsem mu, ať to jde zkusit a uvidíme. Já co mu vidím na očích, to mu splním,“ neodolala. „Ale má trošku volnější režim než jako hráč. Třeba před zápasem se může opít s rodinou a pak jít druhý den na lavičku,“ smála se. Společných chvilek bude víc, jenže i tak budou spíš vzácností. „On by se s námi měl dobře i bez házené, ale my bychom se měly hůř,“ vtipkovala maminka dvou holčiček. Landa bude předávat svoje herní zkušenosti z extraligy a reprezentace a soustředit se na obranu, což bývala jeho doména. „A čekáme, že na tým přenese i energii, kterou míval během utkání. Jak byl srdcem na hřišti, tak bude srdcem týmu dál,“ představuje si Srba. Rozloučit se s Landou-hráčem a uvítat ho coby Landu-asistenta můžou diváci v 1. kole extraligy. Lovosice v sobotu od 19 hodin hostí Duklu na zimním stadionu. „Bude to minimálně stejně velké jako loni, opět v rámci Házenkářského festivalu. S Duklou je to vždy prestižní, dost našich hráčů za ni nastupovalo včetně Honzy, který tam odehrál plno sezon. Dostane to pikantní náboj,“ těší se Srba. Loňský zápas s Hranicemi na lovosickém zimáku hltalo 2 020 fanoušků. „Minirezerva tehdy byla a věřím, že teď stadion nacpeme pod strop. Loni to byl fantastický zážitek a chceme to posunout zase dál,“ maluje si Srba. Landův kariérní přerod bude mít strhující kulisu. |