Loni na jaře oznámil konec házenkářské kariéry, teď zase v dresu nervózně přešlapuje na střídačce svých Lovosic jako hrající trenér. Landovo (ne)odcházení má další pikantní kapitolu.
„Dám vám telefon na manželku, jestli je to vtipné,“ zubí se lovosický srdcař. „Ještě ženu mám, aspoň myslím. Když se jednou za týden objevím doma, tak ji tam vidím.“
Landa je nouzovým hlavním koučem i obranářem. Po odvolání Milana Berky mladšího cepuje Lovce on spolu se sportovním ředitelem Vojtěchem Srbou. Po základní části extraligy se vrátí na asistentskou pozici, mužstvo převezme nový trenér Pavel Farář. „Není místní, ale zvenku, což pro nás může být přínosné,“ pochvaluje si Landa.
Zatím funguje jako hlavní on a volný čas, který si chtěl tolik užít s rodinou, zase spolkne házená.
„Prožívám to intenzivně,“ tvrdí exreprezentant. „Mám svoji práci, v zásadě to dělám po nocích. Veškerý volný čas věnuji přípravě na tréninky. A předsevzetí být víc s rodinou zrovna v měsíci únoru a březnu až tak neplatí. Ale s tím jsem do toho šel. Udělám všechno, abych kluky dostal do play off.“
Pozice trenéra číslo 1 by ho prý bavila. Jenže je nereálné ji skloubit se zaměstnáním bankéře. „Nejde pracovat osm devět hodin v bance a hned letět na trénink, protože ten musí být připravený, k tomu zase potřebujete mít nakoukané video soupeře. Je to full time práce a mít takové dvě, to se nedá, logicky by člověk něco šidil. Být hráč je výrazně jednodušší,“ poznal.
A snadnější je dělat i asistenta. „Ten nemusí jezdit na každý trénink, ale je pořád s klukama a v kontaktu s házenou. A já u níc chci zůstat, ten sport mám rád, zároveň práce asistenta není taková mravenčí.“
Zato teď je z Landy skoro až Ferda Mravenec, práce všeho druhu. Koučuje, a když je potřeba, zaskočí v obraně. Byť už se tomu brání.
„Vojta Srba není na každém tréninku, takže když tam jsem sám, musím mít píšťalku a nemůžu trénovat s hráči. Proto se mi nechce ani do zápasu zasahovat. Za prvé mi to nepřijde fér vůči klukům, kteří trénují, za druhé se na to ani necítím fyzicky. Ale dres si na utkání oblékám, jsem jako záloha.“
Má pravomoc poslat sám sebe do hry, ovšem pere se s tím. „Strašně velký boj jsem v sobě sváděl po porážce ve Frýdku-Místku. Nastupoval jsem od začátku, mělo to být překvapení pro soupeře, ale zápas mi nevyšel. Ohromná facka! Litoval jsem toho, bylo mi trapně a řekl jsem si, že už to nikdy neudělám,“ vykresluje svoje pocity.
Proto se hráčů před další partií se Zubřím zeptal, jestli se má do dresu převléknout. „Staří mi řekli, že jo, že z toho budou mít lepší pocit. Ale vnitřně jsem byl přesvědčený, že nenastoupím.“
V září se velkolepě loučil na lovosickém zimáku s kariérou, teď už je z něj zase hráč, byť na záskok.
„Ale nebylo to z mojí hlavy, nějak se to vyrojilo. Rozhodně není mým cílem hrát dál, ani bych to nebral jako velký návrat Honzy Landy. Jen jde o pomoc klukům.“
Pokud už na palubovku naskočí, automaticky se vyautuje z trenérské role. „Když hraju, přestanu přemýšlet, jsem v zápalu boje. Všichni mě znají, takový já jsem. Takže je dohoda s Vojtou, že když naskočím na hřiště, nebudu vůbec zasahovat do koučování. Protože to nejde, nejsem schopný to vidět.“
Lovosice čeká v sobotu velkolepé finále základní části extraligy. Doma vyzvou od šesti večer Karvinou, která soutěž o skóre vede a přetahuje se o prvenství s Plzní. Lovci se zase přetahují se Zubřím o poslední místenku do play off: mají stejně bodů, ale jsou osmí díky lepší vzájemné bilanci. S Karvinou tak musí uhrát stejně bodů jako Zubří v Hranicích, pro které zápas nic neřeší.
„Budu se snažit udělat všechno, abychom v play off byli,“ slibuje Landa, ale velkou odpovědnost si nepřipouští. „Abych řekl, že je na mě tlak, stres, to ne. Když se to nepovede, svět se nezboří. Stává se to.“
