Honzo, před mistrovstvím vystupujete všichni z týmu hodně opatrně. Jak hodnotíte vy osobně šance českého týmu na mistrovství Evropy?
Víte, vloni jsme před Německem byli hodně optimističtí, a nehráli jsme dobře. Neberte to nyní jako alibismus, ale chybí nám čtyři kvalitní hráči. Jícha - super střelec. Hynek - výborný obránce. Házl to samé a David Juříček je také špička. My v Česku nemáme padesát hráčů a nemůžeme místo jednoho vzít dalšího stejně kvalitního. To je prostě realita. Už postoupit ze skupiny bude pro nás hodně velký úkol. Samozřejmě to chceme zvládnout a budou rozhodovat maličkosti. Na mistrovství světa vloni jsme hráli špatně, ale nikdo nám tam nedal žádný kotel. V Norsku by možná bylo lepší, kdyby nám někdo dal dvakrát o deset gólů, a přitom jsme další dva tři zápasy vyhráli.
Stejně jako na mistrovství světa jste hráli i na Světovém poháru. Tři vyrovnané zápasy se špičkovými týmy, ale dvakrát jste prohráli zápasy v koncovce. Co chybí k tomu dotáhnout dobře rozehrané zápasy do vítězství?
Tohle právě dělá velké týmy velkými. Chorvati také nevyhrávají zápasy nějak drtivě, vyhrávají je třeba o gól, ale prostě vyhrávají. Je důležité v klíčových fázích nedělat chyby. Někdy je to třeba i o štěstí. Ale když už je těch zápasů víc, tak to svědčí o tom, že ještě nejsme tak daleko.
Letos zvolili trenéři i po poradě s vámi jiný model přípravy. Jaká byla?
Při přípravě jsme kladli důraz na fyzickou kondici. Musím říci, že za moji kariéru to byla snad nejlepší příprava, co jsem zažil, a od Petra Vrabce to bylo maximálně profesionálně provedeno. Pokud jde o herní přípravu, bylo to jako na dostihových závodech. Těžko je možné za těch pár tréninků poznat, jak na tom házenkářsky jsme.
Budou stačit dva zápasy na Islandu, aby se herní projev týmu usadil?
Náš největší problém oproti špičkovým týmům je ten, že my jsme neměli nikdy žádný jednotný herní systém. Skandinávci třeba mají systémy, které se tam produkují od juniorských kategorií až po muže. A pak je jedno, jaký hráč do mančaftu přijde, protože hned rychle zapadne do jejich konceptu. V tomhle já vidím náš největší nedostatek. Každý hrajeme ve svých klubech něco jiného a pak nám právě chybí ten čas na sehrání. V tom jsme trošku limitovaní.
Logicky tak musí přijít otázka: co bude český tým hrát na mistrovství Evropy?
V uvozovkách jednodušší je bránit. Systém nula šest, který budeme pravděpodobně hrát, většina z nás hraje v oddílech. Navíc náš šéf obrany, Dan Kubeš, je podle mě nejlepší obránce německé ligy. Kolem něj se musí vytvořit parta lidí, která bude schopna hodně odbránit, abychom mohli hrát rychlé útoky. A pokud zachytají i gólmani, budeme hrát házenou, na kterou jsme se připravovali. Tedy běhat dopředu, i za cenu většího počtu ztracených balonů. Tahle hra je nám vlastní - co nejméně času trávit v postupném útoku.
To by mělo právě vám vyhovovat.
To není o mně, tam musí nabíhat hráči z první i druhé vlny. Všechny týmy už umí hrát nahoru-dolů, pro ztrátě míče se okamžitě vrací. Ale je pravda, že je to můj styl hry a mělo by mi to vyhovovat.
Hráčské ztráty kádr oslabily, ale hodně zkušeností přišlo s návratem Martina Šetlíka.
Před Martinem smekám. V osmatřiceti letech bez jediné minimální úlevy zvládnul všechno co my. I pro mě je povzbuzení, když vidím, co on sám dokáže. Sice z velké házené na dva roky vypadl, ale je to zkušený hráč, který má svoji kvalitu. Ve své době patřil k nejlepším pivotům na světě, a když jednou házenou umíte a udržujete se v kondici jako on, tak to nezapomenete. Vzhledem k tomu, že nemáme Davida Juříčka, tak z krátkodobého hlediska jeho start považuji pro tým za přínos.
Mluvíme o konsolidaci týmu, chybějících oporách, postupu ze skupiny. Přesto je potřeba zmínit, že v Norsku si ještě můžete vybojovat postup do Pekingu.
Tohle bych zatím vynechal. Samozřejmě, kdo by tam nechtěl hrát, to je sen každého sportovce. Ale pro nás musí být prioritou dostat se ze skupiny, a pak se můžeme bavit o něčem dál.
V Norsku, dějišti šampionátu, je házená velmi populární. Bude tam atmosféra, jaká panovala v Německu?
S Německem se to dá těžko srovnat. To je jenom jedno a vidět to bylo na Super poháru. Přátelský turnaj uprostřed sezony a haly vyprodané... Sám jsem na Norsko zvědavý. Organizačně to bude určitě připravené dobře, ale kolik bude chodit lidí, to je otázka. To si nedovedu představit.
Když už zmiňujeme Německo. Jak se tam na mistrovství připravují? Budou opět favority?
Vystupují tak, že chtějí získat medaili. Já osobně jim moc šancí nedávám, určitě bych je netipoval na finále. Němci vloni využili euforie po špatném začátku a bylo to dobře pro celou házenou, ale letos jim opravdu nevěřím.
A jaký je tedy váš tip na evropského šampiona?
Já bych řekl, že asi Francie.
 Jan Filip. |
