Jenže křídelník plzeňského Talent týmu ve čtvrtém finále ošklivě fauloval karvinskou oporu Dominika Soláka, byl vyloučený a navrch uviděl modrou kartu nařizující disciplinární řízení. Solák si navíc při dalším střídání a nezaviněném pádu zlomil klíční kost a přišel o klíčovou, pátou bitvu o titul v Plzni.
Karvinský kouč Brůna poté přitopil pod kotel prohlášením, že Chmelík se obětoval a zranil soupeře úmyslně, protože kariéru končí.
„Chápu, že jsem si to vesměs způsobil sám, dal všemu podnět. Kdybych nefauloval, tak se to proti mně takhle neotočilo,“ uvedl 25letý Chmelík pár dnů po finále, když se krátce k incidentu vrátil.
V reakci na slova trenéra Brůny jste vydal prohlášení, Solákovi se znovu omluvil, jakýkoliv úmysl důrazně odmítl. Nenapadlo vás v tu chvíli, že si dáte ještě rok kariéry navíc, abyste ukázal, že ty konstrukce jsou přinejmenším podivné?
Upřímně, spíš mě to otrávilo, bylo to tak, že takhle negativní prostředí už nechci vidět. Mé emoce nebyly takové, já vám tedy ukážu a budu ještě hrát dál.
Kdy ve vás uzrálo rozhodnutí takhle brzy kariéru ukončit?
Přemýšlel jsem nad tím delší dobu. Hodně jsem si s tím začal zahrávat na podzim a řekl bych, že definitivně se to zlomilo okolo Vánoc.
Házená vás přestala těšit, ubyla z ní radost?
Myslím, že v dobrých zápasech jsem si to dokázal užívat stejně jako na začátku. Těch důvodů je víc. Pokud bych měl vypíchnout největší, tak čas, který mi házená zabírá. Víkendů, které člověk stráví cestováním na zápasy, nemůže si naplánovat jinou aktivitu a musí být jinde, to je něco, co mi přestalo vyhovovat. Vlastně mi to nevyhovovalo nikdy, ale začal jsem si postupně uvědomovat, že chci mít víc času na svoje aktivity.
Když jste to oznámil trenérům a vedení Plzně, snažili se vás ještě přesvědčit?
V podstatě mě respektovali. Vnímali, že jsem si to v sobě vyřešil a mám to nastavené takhle. Nicméně kluci mě popichovali furt a myslím, že kdykoliv se uvidíme, budou v tom pokračovat. Tam se asi nic měnit nebude. (úsměv)
Máte jasno o budoucnosti?
Pořád je to ještě spíš mlhavá představa. Ale v zimě jsem dodělal vysokou školu a chtěl bych vyrazit na stáž do zahraničí, kde bych se chtěl odstartovat do profesního života. Kromě házené a studia jsem v oboru nic víc nezvládal. Beru to teď jako vstup do profese.
Završení studia se vším korespondovalo?
Nebylo to úplně spojené, že bych si řekl: Končím školu, takže končím s házenou. Ale ovlivněné to tím bylo. Byl jsem vázaný tím, že školu chci dodělat, tudíž je třeba zůstat v nějakém řádu. Včetně házené, byla to dobrá kombinace. A zároveň má smlouva v Talentu lícovala s koncem studia. Ovlivňovalo se to navzájem, ale jen částečně.
Teď potřebujete jiný řád?
Chci řád, který bude víc ovlivněný mnou a ne jinými. Bude to víc podle mých představ a ne tím, jaký je rozpis zápasů, kdy tréninky...
Myslíte, že je to definitivní rozhodnutí, nebo si necháváte otevřená zadní vrátka na případný návrat?
Myslím, že už mě na hřišti neuvidíte. Ale nikdy neříkej nikdy. Lidí, kteří mi nabízeli pokračování, i z jiných klubů, bylo víc. Uvidíme. Nicméně já se na házenou dívám tak, že to není úplně nejlepší sport, který se dá dělat na nižší úrovni. To je nevýhoda našeho sportu. Je potřeba ho dělat naplno, jinak už je to takové slabší.
Páté finále v Plzni jste kvůli trestu nemohl hrát. Jak vám bylo v hledišti?
Byla to určitá bezmoc, smutek. Byl jsem naštvaný, že můj poslední zápas vypadá takhle. Ale co se dá dělat, ten faul už nevrátím.
Bezprostřední radost ze zisku titulu už jste vnímal naplno?
To rozhodně ne. Já byl smutný a naštvaný. Do té doby, než jsem odešel z haly. Když už jsme si pak s klukama dali pivo, bylo to lepší. Ale nemůžu říci, že v hale hned po zápase bych si to extra užil.
Klub se s vámi rozloučil na společné exhibici se zlatými futsalisty Plzně, chystáte ještě něco?
Myslíte osobního? Nechystám. Měli jsme s klukama sezení, těch akcí po titulu bylo hodně, užili jsme se. Teď už je to uzavřená cesta.
Když se ohlédnete, co vám házená dala a vzala?
Dala mi spoustu věcí, na které jsem možná tolik nemyslel, když jsem bilancoval, zda zůstat či ne. Když se ohlédnu, lidí, které jsem díky házené poznal, byli skvělí, inspirativní a budu na ně rád vzpomínat, je spousta. Rozhodně ničeho nelituji. Házená mi dala možnost hrát nějakou dobu na relativně slušné úrovni, zkusit si profesionální sport. K tomu možnost studovat vysokou školu a nemuset chodit večer po brigádách, protože nějaké peníze na uživení jsem díky sportu také měl. A zážitků ze hřiště, ze šatny, vlastně odkudkoliv s klukama, byla také spousta. Ohlížím se jen s úsměvem.
Dá profesionální sport člověku něco do civilního života?
(zamyslí se) Asi řád, i když to třeba není vždy pozitivní věc. To, že je nějaká autorita, která se musí poslouchat. A osvícený monarcha je lepší než demokracie, že jo. (úsměv) A pak pochopení, že pokud se má něco nějakým směrem posouvat, je potřeba, aby všichni táhli za jeden provaz, vedení všemu dávalo smysl a korigovalo vás dobrým směrem.
