Z bytu v německém Hildesheimu, stotisícovém městě v Dolním Sasku, kam z Plzně přestoupil loni do třetiligového Eintrachtu. „O Plzeňáky strach nemám,“ vzkazuje třiadvacetiletá spojka. Toho času opět zraněný, před pár dny totiž věčný smolař podstoupil artroskopickou operaci pravého kolena.
Plzní ale musela otřást nedělní porážka, v Karviné v závěru ztratila dvoubrankový náskok.
V Plzni je nastavená taková mentalita, že se porážka hodí za hlavu už cestou domů. Nemá cenu se v tom pitvat. Ale určitě to bude ještě hodně vypjaté, i před dvěma lety jsme s Karvinou prošli extrémně těžkou sérií a teď to bude podobné.
Program finále extraligyNeděle 16. května Středa 19. května Neděle 23. května Případně Pozn.: Všechny finálové zápasy extraligy živě vysílá kanál ČT Sport |
Co finálovou sérii rozhodne?
Když jsem viděl první zápas, asi to, komu zbylo více sil. Nebude to moc na krásu, chyby budou přibývat, sezona byla náročná a oba mančafty toho mají plné zuby. Ale já klukům věřím. Plzeň byla za posledních sedm let vlastně vždycky ve finále a ví, jaké to je v něm uspět i padnout. Zkušeností má určitě víc.
Ožívají vám předloňské vzpomínky z Plzně? Karvinou jste ve finále přetlačili v pěti zápasech, rozhodl sedmimetrový rozstřel a vy jste byl jedním z pěti úspěšných exekutorů. Byl to tehdy nejtěžší moment v kariéře?
Ta sedmička? Jak se to vezme. Daleko těžší pro mě bylo vracet se po dlouhém zranění, to je celkově složitější. Ale herně, kdy cítíte tak enormní tlak, asi ano. Celá série byla strašně vyrovnaná. Na ten poslední zápas asi nezapomene nikdo, kdo v té vyprodané hale byl.
Teď jste znovu po operaci. Co se s kolenem stalo?
Během jarní části, jestli se tomu vůbec dá takhle říkat, už jsem měl problémy. Koleno začalo otékat, reagovat špatně na zátěž. Drželi jsme to, abych mohl odehrát nadstavbovou část o druhou bundesligu. Ale když bylo jasné, že se do další fáze nedostaneme, šel jsem na artroskopii.
Zůstal jste v Německu?
Jo. Operaci mi dělal klubový lékař v Hildesheimu. Postaráno je tady o mě skvěle. Zákrok dopadl dobře, start sezony bych měl stihnout.
Máte za sebou první rok v cizině. Jaký tedy byl?
Složitý. Ale jsem moc rád, že jsem ten krok udělal. Loni do týmu přišlo dvanáct nových lidí, ze starého kádru zůstalo jádro pěti kluků. Měli jsme spoustu práce dát tým dohromady. Příprava byla slušná a povedl se i start do sezony, šest zápasů jsme vyhráli, měli formu. Jenže do toho zase skočila korona. Sice jsme aspoň trénovali, ale od konce října až do května žádný zápas nehráli.
Nakonec se třetí liga rozjela.
Kluby si odsouhlasily, že kdo má zájem bojovat o druhou ligu, přihlásí se. Udělaly se dvě skupiny po šesti týmech, Sever a Jih. Teď se dohrála nadstavba, první čtyři celky z každé skupiny postoupily do play off.
 |
Bohužel, vás se to netýká. Klub měl přitom postupové ambice, jsou šéfové roztrpčení?
Zklamání je veliké. Nikdo nepředpokládal, že bychom se nevešli mezi první čtyři týmy. Jak nám vyšel podzim, teď byly od prvního zápasu problémy. Mančaft je silný, ale na hřišti to nepotvrdil. Nepovedl se zápas v Potsdami, která má spolupráci s Berlínem. Doma jsme podlehli i Vinnhorstu a když se nepovedl ani zápas s Rostockem, ztráta už byla velká. Musíme si vše vyhodnotit a za rok to zkusíme znovu.
Cítíte přesto vy osobně, že jste očekávání klubu naplnil?
Šel jsem do neznáma a nepodepisovali mě jako klíčového hráče. Největší naděje vkládali do Dána Andersena, kterého koupili z první norské ligy. Všechna pozornost byla na něm, v tom jsem měl situaci jednodušší. Ale zapadl jsem rychle, kolektiv je tady super. Celý rok jsem alternoval i na střední spojce. Ne, že bych se na levou nedostal, ale primárně jsem začínal na středu. Musel jsem upravit styl, chtěli víc hru jeden na jednoho, spolupráci s pivotem, řízení hry. Něco nového, ale jsem zase o něco komplexnější hráč, což není nikdy k zahození. Kalí to jen ten neúspěšný závěr sezony. Až máme výčitky, jaký nám klub vytvořil skvělý servis, vše funguje na profesionální úrovni. Bohužel, útok na postup nevyšel. Ani já ty poslední zápasy neměl formu, už se stupňovaly problémy s kolenem.
Kdy se dostanete do Plzně?
První fázi rehabilitace odjedu tady. Vypadá to, že dovolenou dostanu někdy v červnu, pokud s kolenem vše půjde dobře. Strašně se těším, od Vánoc jsem nebyl doma.
Michalové Tonarové. Vlevo otec, vpravo syn.
Michal Tonar starší v roli kouče Zubří.
Nezkouší vás otec Michal přetáhnout do Dukly, kam jako trenér přechází po roce v Zubří?
Zkoušel to už loni, jestli nepůjdu do Zubří. I teď mě popichuje. Ale já mám smlouvu na příští rok, má asi smůlu. Říkám mu, že jeden Duklák v rodině zatím úplně stačí. (smích)
Se Zubřím nakonec ve čtvrtfinále hodně potrápil Karvinou.
Klobouk dolů. Před sezonou jsme všichni seděli v obýváku a s bráchou se mu smáli, že jde spíš znovu trénovat dorostence. Ale táta ze Zubří za krátkou dobu udělal konkurenceschopný mančaft, ti mladí kluci se tam zlepšovali enormně rychle. Nakonec prošli do play off. Proti Karviné jim nikdo nevěřil, že něco uhrají, maximálně jeden zápas. A vidíte, oni to dokázali pořádně zdramatizovat. Karviná musela šlapat ze všech sil.
