Kousek od pronajatého rodinného domu na předměstí Paříže nasedne na vlak a za čtvrt hodiny může popíjet kafe v kavárně na proslulém bulváru Champs-Élysées.
Házenkářský gólman Milan Malina si první rok ve Francii užil. V září se mu tam narodila dcera Liliana, týmu Tremblay-en-France Handball pomohl k záchraně elitní divize a už po Vánocích podepsal vylepšenou smlouvu do léta 2016. Jediné, co mu kazí z Francie dojem, jsou tamní úředníci.
"Nevím, jaké s nimi mají zkušenosti ostatní, ale moje jsou katastrofální," říká pětadvacetiletý odchovanec zuberské házené. "Zlatá Česká pošta, na kterou tady každý nadává."
Můžete říci nějaký příklad?
Přišel jsem třeba na úřad s dokumentem pro razítko a řekli mi, že ho přeberou jenom poštou. Tak jsem ho poslal a za pár týdnů mi přišla odpověď, že jsem nedodal přeložený rodný list do francouzštiny, což mi předtím nikdo neřekl. Na kartičku na slevy do lékárny čekám už devět měsíců. Snoubenka je z toho všeho na prášky.
Házenkáři Zubří ve FranciiMilan Malina Miroslav Jurka Martin Hrstka Tomáš Řezníček Ondřej Mika Petr Klimek |
Francouzsky se dorozumíte?
Zpočátku to bylo náročné, což mě štvalo, protože jsem docela ukecaný a pro pohodu si potřebuji se spoluhráči popovídat. Vtípky ze Zubří mi chyběly. Kolikrát jsem měl nutkání na nějaký reagovat, ale raději jsem mlčel. Teď už si na ně troufnu i ve francouzštině. Jenom na úřadech nebo u lékařů mám pořád respekt. K zubaři mě musel doprovázet klubový doktor.
Vaše snoubenka přivedla dceru na svět ve Francii. To byl záměr?
Původně jsme chtěli, aby rodila v nemocnici ve Valašském Meziříčí, ale protože zrovna začínala sezona, nechtěli jsme to zbytečně komplikovat s přejížděním tam a zpátky. A také jsme chtěli být spolu.
Takže dcera je Francouzka?
Má rodný list obou zemí, ale o francouzské občanství si může zažádat až v patnácti letech a musí mít navíc vychozené čtyři třídy, do čehož se počítá i mateřská školka.
Pojďme k házené. Skok ze Zubří do francouzské ligy musel být obrovský, že?
Okamžitě jsem zjistil, že česká extraliga mě na určité věci vůbec nepřipravila. Třeba přístup k tréninku nebo jednání vedení s hráči.
Jakou jste měl pozici v týmu?
Tvořili jsme brankářskou dvojici se Srbem Draganem Pocucou. Zpočátku jsem chodil do brány jako druhý a pak chytal ten, kdo měl lepší formu. Měli jsme výborný vztah, podobně jako předtím s Petrem Orságem v Zubří. Dragan mi vždycky vyšel vstříc, poradil mi. Rivalita mezi námi nebyla.
Jenže teď klub přivedl z Velenje dalšího srbského gólmana Gajiče. Nezmění to vaše postavení?
Co mi říkal trenér, tak ne. Budeme chytat spolu. Draganovi bylo letos 39 let a má být trenérem brankářů.
Po polovině soutěže jste byli v klidném středu tabulky, nakonec jste se ale zachraňovali v závěrečném kole. Co se s vámi stalo?
Hodně jsme prohrávali o jeden dva góly (devětkrát). O body jsme přišli většinou v závěrečných pěti minutách. Navíc jsme měli smůlu na to, že nám chyběli hráči v zápasech s hratelnými soupeři.
Po záchraně jste si asi hodně oddechli, že?
Závěr byl vyhrocený, tlak od vedení byl veliký. Poslední kolo jsme hráli u jistého mistra PSG, a pokud bychom prohráli a Creteil by zvítězil v Chambéry, tak bychom spadli. Během zápasu jsme měli jednoho člověka za střídačkou, který neustále sledoval utkání Creteilu. Bylo těžké se soustředit, domácí slavili titul, v hale byla velká show, všude lasery.
Jaké budou ambice v příští sezoně?
Předchozí byla pro vedení zklamáním. Co ale vím, tak klub posiluje na každém postu a prodloužil smlouvy s důležitými hráči. Co mi chodí e-maily, tak předseda by chtěl, abychom hráli v první pětce.
Do francouzské ligy se vrací persony jako brankář Omeyer nebo nejlepší házenkář světa Narcisse. Jaký to má ohlas?
Lidé okolo házené i hráči jsou nadšení. Soutěž půjde nahoru a bude daleko více sledovanější. A přitáhne další kvalitní hráče. Už teď jich hodně přichází ze Španělska, kde jsou finanční problémy. Nemůžu srovnávat, ale povídá se, že do pěti let francouzská liga dožene německou bundesligu.
Prý o vás mělo zájem na podzim Atlético Madrid. Je to pravda?
Co jsem se bavil s manažerem, tak jsem byl údajně v nějakém jejich výběru, když se jim zranil brankář. Ale moc jsem nad tím neuvažoval, v Tremblay jsem byl chvíli a spokojený.
