Byly připraveny využít čas k tvrdé přípravě na vynikajícího soupeře, který je podle rozlosování čekal v následujícím kole první ligy. Nebyl to nikdo jiný než první celek tabulky DHC Plzeň.
„Dva dny na to jsme museli uzavřít sportoviště, což znamenalo jasný konec společné činnosti. Pro klub jsou to dost zásadní události, máme jasné závazky k hráčkám a realizačnímu týmu. Zatím pozorujeme, co bychom s tím měli dělat,“ říká König.
Sám v současné době obnovuje za svým domem zahradu a vysekává prales, co mu na ní vyrostl za těch pár let, co na to neměl čas. „Naše ženy a dorostenky dostávají online pokyny. Poctivě trénují individuálně. Vše, co každý den zvládnou, pak popisují v našich komunikačních skupinách, tím udržujeme alespoň mini kontakt a zároveň by je to mohlo vzájemně motivovat,“ popisuje Vladimír König situaci.
Bojí se o hráčky z ciziny
V úvodu pandemie koronaviru prožil ještě jiné okamžiky. Klub má na soupisce dvě zahraniční hráčky.
„V dramatickém dění prvních dní tvrdých opatření odcestovaly domů,“ uvedl kynžvartský předseda. Dvacetiletá brankářka Žaklina Mirkovičová, ač se narodila ve městě Krivoj Rog na Ukrajině, dětství strávila v Srbsku v Bělehradě, jela autobusem z Prahy do Bělehradu. „To, co jí normálně trvá jednu hodinu a deset minut letadlem, teď jela asi šestnát hodin,“ prozrazuje Vladimír König.
Ukrajinka Anastasija Burdinová, která v těchto dnech slaví devatenáctiny, to už měla o den později značně komplikované. České hranice ČR se pomalu uzavíraly. „Let z Prahy na Ukrajinu už nešel pořídit. Musela tedy do Norimberku, a to vcelku rychle, takže čekala čtrnáct hodin na německém letišti, z něj letěla na Ukrajinu do Kyjeva a dál jela vlakem asi osm hodin do Oděsy. Upřímně jsem o obě měl strach, ale jsou v pořádku doma a makají na sobě. Nyní máme strach, že je zase nepustí k nám,“ vzpomíná předseda házenkářek Sokola Lázně Kynžvart.
Nikola Švihnosová z Lázní Kynžvart (vlevo) v utkání s Otrokovicemi
V klubu mají i hodně mládeže, starší a mladší žákyně se také udržují individuálně. „Pro ně je to velmi těžká životní zkouška. V dnešní době má většina dospělých problém s vlastní důsledností a morálkou, navíc pokud jde o nepopulární samostudium a cvičení z vlastní vůle. Věřím, že všechna naše děvčata pracují důsledně nejen na své fyzičce, ale že také nepodceňují studium z domova a jsou v těchto těžkých dobách i oporou pro své rodiče a pomáhají s domácnostmi,“ doufá König.
„Ať je to, jak chce, naše děvčata jsou zvyklá na dřinu, bolest a mnohdy i nějakou tu křivdu vykoupenou šťastným pocitem z výhry ať už týmové při utkání, nebo jen sama nad sebou při plnění těžkých úkolů. Na naše nejmenší minižákyně a přípravku už se moc těšíme, ty nezatěžujeme žádnými úkoly, mají jich dost a dost ze škol. Jen doufám, že si nikdo z nich moc nezvykne na lenošení na pohovce a neodradí je to od sportování.“
Nováček, který se netrápí
Sokol Lázně Kynžvart se jako nováček v ženské házené zjevil teprve v sezoně 2018/19. „Když jsem přesvědčoval tehdy své vrstevnice a trochu mladší kamarádky, aby do toho se mnou šly, že to budeme hrát pro radost, panovaly mezi námi obavy, jestli se nebudeme trápit. Víte osmdesát procent našeho ženského týmu byla tehdy děvčata s dětmi, a hlavně s několikaletou pauzou, navíc já osobně jsem nikdy házenou nehrál, jen jsem byl jejich celoživotní fanda, takže to mohlo působit na odbornou veřejnost velmi úsměvně. Nicméně naše působení v druhé lize tehdy zaujalo,“ říká König o nedávné době, která posunula Lázně Kynžvart na házenkářskou mapu.
Úspěch je motivoval posunout to dál, a to co nejrychleji. Proto na začátku loňského léta König neváhal využít šance poskočit hned do první ligy. Tým se musel jasně profesionalizovat hlavně na úrovni realizačního týmu. V osobě Petera Sabadky získal jednoho z nejlepších trenérů současnosti na česko-slovenském území. Na začátku sezony měl nováček jasný cíl, soutěž udržet.
Anna Schneiderová z Lázní Kynžvart střílí.
„Naše ženy makaly v neuvěřitelném nasazení, mnohdy s velkým sebezapřením. Byl jsem několikrát hrdý na jejich výkon, pokoru a srdce, které do toho daly na tréninku i v utkáních. Postupně se podařilo zapracovat dorostenky, které jsou nyní pevnou součástí ženského kádru a za mě nemůžou mít lepší vzory než své zkušenější spoluhráčky. Nejen že jsme soutěž zachránili, ale měli jsme šanci získat pomyslnou medailovou příčku. Do házenkářské mapy jsme se tak vryli pro někoho možná až nepříjemně hluboko a to mě těší. Jednoduše, jsem nadšen z dosavadního působení,“ pochvaluje si Vladimír König.
Do budoucna má jasnou vizi. Současný stav jednou skončí a Kynžvartští se sejdou silnější a o dost netrpělivější. „Budeme chtít odehrát co nejvíc přípravných utkání před sezónou. Nyní pracujeme na vizi letní přípravy, nevíme, kdy nám dovolí se scházet, takže je to zatím jakási osnova činnosti. Termíny, místa a další podrobnosti upravíme podle aktuálního stavu. V příští sezóně chceme bojovat o postup do nejvyšší Mol ligy, náš tým bude proto adekvátně posílen. Klub se bude pravděpodobně potýkat s těžší finanční situací, díky dopadům tvrdých opatření na naše sponzory, ale i to společně zvládneme,“ hlásá König.
