Třiatřicetiletý kanonýr si po letním přestupu zvyká na novou řeč, město i spoluhráče - a taky na diametrálně odlišnou úroveň domácí soutěže, čímž po nekonečném herním zápřahu v bundeslize zase získal čas na pořádný trénink.
„Když budu cítit únavu a řeknu si, dostanu čas, abych se připravoval sám pro sebe,“ těší Jíchu taková představa, v Německu nemožná. Zatím ale naopak dře mnohem víc než ostatní. Musí: kapitán národního týmu dohání zranění stydké kosti; s touhle bolestivou záležitostí do Barcelony v létě odešel.
Povězte, jak nový start - nejen sportovní, ale i životní - vypadá?
Je těžký, to jsou začátky vždycky. Neovládám řeč: anglicky se mimo turistických částí Barcelony moc nedomluvíte. Je to obtížné, tak jako když jsem začínal ve Švýcarsku a v Německu. Na druhou stranu si to užívám: kdo žil deset let v Německu a z toho osm let u Baltu, na středomořské klima si lehko zvyká.
Co do počasí vás tedy Barcelona uvítala podle očekávání?
Ačkoli ostatní rodiče ve škole říkali, že už je podzim, pro mě 28 stupňů pořád znamená léto. Je to příjemné, navíc jsem dosud nikdy nebydlel ve velkoměstě - a teď pracuju a žiju v metropoli u Středozemního moře. Změna mi jen prospěje.
Jak pronikáte do španělštiny?
I v Kielu byl člověk zpočátku hájený, mohl si pomáhat angličtinou. Ale pro mě je jazyk velmi důležitý: chtěl bych aspoň dvakrát třikrát týdně chodit před tréninky do školy. Španělština je základ.
I v Barceloně, centru Katalánska? Nečeká vás i místní mluva?
Všichni Katalánci, ať už jsou jakkoli pyšní, umějí španělsky. Jestli se dostanu k tomu, že bych měl mluvit katalánsky, budu jenom rád - ale pamatuju si, jak jsem se ve Švýcarsku taky dlouho nejdřív učil spisovnou němčinu a trvalo, než jsem začal „chytat“ i místní dialekt.
Nebude to tak, že jako první řeč zvládnou děti? Obě jste poslali tam, kde zužitkují němčinu, že?
Vincent chodí do německé školky a Valérka do německé školy. Ona tak jako nikdo z naší rodiny zatím neumí ani slovo španělsky, takže jinak by to pro ni bylo extrémně složité. Každý den mají dvě hodiny španělštiny i katalánštinu. Škola má výbornou pověst, líbí se jí tam.
Filip Jícha odehrál proti Islandu výborný zápas.
Zvlášť pro vaši dceru musel být letní přestup docela náraz.
Na to, že se narodila v Německu, celý život strávila tam a čtrnáct dní před nástupem do školy jí tatínek oznámí, že do ní půjde, ale v jiné zemi... Je statečná.
Pojďme ke sportu: bylo i pro vás po všem, co jste v kariéře zažil, speciální dát svůj první gól za Barcelonu?
Ten je vždycky výjimečný! V Německu jsem si vybudoval velmi dobré postavení - a teď jsem najednou jel na svoji premiéru v Barceloně. Samozřejmě, první gól i první zápas byly velká věc.
Co je teď jinak?
Baví mě na sobě pracovat, zlepšovat se. Úroveň tréninku je diametrálně odlišná, neboť si to můžeme dovolit: od pondělí do středy se hodně běhá, situace jeden na jednoho, vše je intenzivní. Klidně se do toho čtyři dny šlape.
Což v Německu nešlo, že?
Tam to to připomínalo spíš NBA: většinu sezony se dělá taktika, předzápasové věci; něco doladit, připravit se na dalšího soupeře.
Péče o hráče je výjimečná?
Tým lidí, kteří se o nás starají, je velmi profesionální. To, jak mají nastavená pravidla fotbalisti, padá i na další sporty v Barceloně. Proto je všechno na nejvyšší úrovni.
Po zranění stydké kosti už hrajete zápasy, ale zároveň stále doháníte manko. Bolí to?
Moje dny jsou zatím i z tohoto důvodu hrozně intenzivní. Hodně trénuju, snažím se hodně běhat; většinou jsem první půlhodinu až hodinu mimo tým. Nejprve pracuju se speciálními trenéry, až pak se připojím ke klukům. Proto jsem dost unavený.
Jak tedy váš momentální program vypadá?
Třeba minulý víkend jsme přiletěli z Ligy mistrů v Mannheimu - kluci měli volno, já šel trénovat, následovaly dva těžké tréninky, zase jsem si něco přidal. No a ve středu španělská liga, kdy jsem se skoro nemohl rozejít, ale bylo mi řečeno, že musím hrát, klidně dělat chyby.
Jak jste to snášel?
Stálo mě to i trochu psychických sil, ale teď je program zase trochu volnější. Navíc můžu zůstat v klidu. Doktor říkal, že stydká kost je v pořádku a musím pořádně pracovat; že mě podepsali na čtyři roky, ne na čtyři týdny. Určitě děláme kroky správným směrem.
Do Barcelony jste šel i kvůli nižší zátěži. Ale zatím je to kvapík, ne? Mistrovství světa klubů v Kataru, pendlování mezi španělskou soutěží a Ligou mistrů...
Zápasově se dostanu na skoro stejné množství utkání jako v Německu, ale rozdíl je ten, že ve Španělsku není pro Barcelonu konkurence. Pravidelně se střídají hráči, co dostanou volno, a místo nich jedou na zápasy tři kluci z juniorky. Pak si můžeme dovolit těžké tréninky. Já pořád doháním předsezonní přípravu. Pokud ale pocítím velkou únavu a řeknu si, dostanu volno; budu mít čas na přípravu sám pro sebe.
Barcelona loni vyhrála Ligu mistrů, za celou sezonu ztratila jediný zápas - a v novém ročníku už dva, semifinále MS klubů s Berlínem a zápas Ligy mistrů v Mannheimu. Vítané varování, že nic nepřijde „zadarmo“?
Mentalita je srovnatelná s Kielem, za což jsem hrozně rád - tedy že žádná prohra není vítaná! V Barceloně jsou tak strašně pyšní a hrdí na to, kým jsou, že je velmi prestižní už jen za tým hrát. A nikdo si nedovolí vypustit ani minutu.
Zraněný Filip Jícha sleduje z tribuny zápas českého národního týmu.
Není to proti slabším soupeřům ve španělské lize složité?
I když se vede o deset, trenér a všichni ostatní vás ženou dopředu, abychom neukázali lehkovážnost - tak se nehraje! Hrozně se mi to líbí.
A ty vaše porážky?
Proti Rhein-Neckar Löwen to byl v Lize mistrů velmi těžký zápas s top celkem Evropy, navíc o branku (21:22). Nikdo nechce prohrát, ale když jsem mluvil s trenérem, říkal, že je stále začátek sezony, že já jsem pořád v přípravě... Že všechno je v pohodě. Ale později už musíme být připravení.
Váš letitý klub z Kielu nezažívá dobrý start. Jste v kontaktu?
Hodně si píšu jak s klukama, tak i s vedením. Kiel je moje velká životní láska a tím, že jsem vzal novou výzvu a užívám si nový život, se nepřetrhla. Pořád ve mně zůstává.
