„Hrajeme jako jeden mančaft a je jedno, jestli jsem na hřišti, nebo ne. Ale jsem rád, že jsem mohl přispět,“ říkal 38letý matador po vítězství nad Kopřivnicí, které Zlín oslavil týden po premiérové výhře sezony s Litovlí. „Už to byly pro nás zápasy play-out. Šli jsme do nich s tím, abychom jim ukázali, že umíme házenou hrát také a že nejsme nazdárci, na kterých můžou získávat body.“
Byl to pro konkurenty vzkaz, že nejste odepsaní?
Házenkářsky mají kluci na extraligu všichni, můžou v ní hrát důstojnou roli. Akorát si to dokázat. Všechno je to jenom o hlavách, o sebevědomí. Kluci šlapou, nevidím v tom žádný problém.
Litovel jste udolali o gól, Kopřivnici přejeli o dvanáct. Tak vysoký rozdíl jste asi nečekali, že?
Překvapilo mě to. Hráli jsme od začátku v laufu. Říkal jsem si, abychom nepolevili a udrželi energii po celý zápas. Bylo to posledních šedesát minut v roce, nechali jsme tam všechno. V Kopřivnici jsou mladí kluci. Věřili jsme, že je doma uboucháme.
Hrajete za prvoligovou Bystřici. Jak těžké bylo dostat vás do Zlína?
Bylo to složité. Bavili jsme se o tom už od července. Dohodli jsme se na výpomoci, když se to nebude křížit s Bystřicí, a zatím jsem stihl jen čtyři duely. I když to teď bylo problematické. Měl jsem zranění a dávali mě dohromady, tak jsem rád, že jsem tyhle dva zápasy zvládl.
Stojí vás to hodně sil, že?
Na brankovišti je spousta černé práce, kterou nejde vidět. Schytávám hodně ran. Tělo už to cítí, věk je poznat. Ale snažím si extraligu užívat, i když mě po zápasech tělo čím dál tím více bolí.
Jak dlouho vám pak trvá, než jste zase použitelný?
Minulý týden jsem hrál dva zápasy v týdnu a až teprve ve středu jsem byl v pohodě. Naštěstí mám dobrou práci programátora v kanceláři. S házenou to jde dohromady.
Zlín čeká na jaře play-out o záchranu. Budete u toho?
Uvidíme. Teď si chci odpočinout. Potom si s vedením zase sedneme.