Jak se váš přestup zrodil?
První kontakt přišel přes Kubu Lefana, který tam působí už čtyři sezony. Dá se říct, že už je tam stálicí. Informoval mě, že v Hildesheimu se rozjíždí zajímavý nový projekt a ptal se, jestli bych toho nechtěl být součástí. Během května jsme to rozjednali. Pak se do toho vložil můj agent a řešili to se sportovním manažerem, který se zná se Štochlovými. Táhlo se to měsíc, jel jsem tam na zdravotní prohlídku, která proběhla bez problému. A to byla poslední možná překážka, naštěstí všechno dopadlo dobře.
Co o Hildesheimu vůbec víte?
Přišel nový investor, který po Německu vlastní kavárny. Finanční nouzi asi nemají. Tým má ambice jít nahoru. Ale o tomhle se budeme bavit až v zimě. Uvidíme, jak si to sedne. Mají hodně nových hráčů, z minulé sezony jich tam zbylo asi jen pět nebo šest.
V Plzni nebude pokračovat ani Jakub Tonar, jedná s německými kluby |
Nebyl jste nervózní, když jste věděl o konci v Plzni a pár týdnů neměl jasno o příští sezoně?
Nějakým způsobem samozřejmě ano. V březnu proběhlo jednání s Plzní, které bylo dost podivné, ale nechci se k tomu vracet. Prostě mi dali nabídku, kterou jsem nepřijal. Moje rozhodnutí. Od té doby jsem mluvil s několika mančafty z nižších německých lig i jiných zemí. Všude to bylo podobné, korona jednání nabourala. Kluby neměly jisté sponzory na další sezonu, tudíž se řešilo, jestli můžou vůbec nové hráče přivést.
Existovala varianta, že byste následoval svého otce Michala, který bude trénovat Zubří?
Nejednal jsem s nimi. Asi to tátu v tu chvíli napadlo, tenkrát ještě nebylo s Hildesheimem vůbec nic jistého. Doma jsem se o tom bavili, ale spíš jsme se tomu smáli. Mám to postavené tak, že v Česku by pro mě ze sportovního hlediska dávalo kromě Plzně smysl jen málo týmů. Zubří, Karviná, Dukla... Raději jsem volil zahraničí a doufal jsem, že to klapne. Tátovi přeju v Zubří to nejlepší, srovná si to tam.
Nakonec se vám touha po zahraničním angažmá vyplnila...
Období v karanténě bylo tou nejistotou ještě o to horší. Musím poděkovat mojí přítelkyni, nebylo to se mnou jednoduché. Celé dny jsem telefonoval, pořád se něco dělo. Všechny týmy mi pořád opakovaly, ať jsem trpělivý. Nakonec můžu říct, že z Hildesheimu jsem cítil největší zájem a dohodli jsme se celkem rychle.
