„Obrovské zklamání, jsem naštvaný,“ těžko kousal vyřazení po sobotním domácím krachu 33:38. Z palubovky zvedal zdrceného brankáře Hrdličku, aby soupeř neviděl Lovce smutné. „Neudělám jim radost, že budeme mít svěšené hlavy, že budeme plakat. Není důvod, není se za co stydět. Hlavně zápasy v Karviné jsme neskutečně odmakali.“
Což pochopili i diváci. Přišlo jich 472 a vyřazeným tleskali vestoje. „Čekal jsem jich víc, ale podpora byla krásná. Ocenili, že jsme se na to nevybodli a rvali jsme se až do konce,“ děkoval Landa.
Lovcům scházel nejlepší kanonýr soutěže Jiří Motl, ale v sobotu by je prý ani on nespasil. „Na psychice nám jeho zranění nepřidalo, s ním by to ale jiné nebylo. Problém nebyl v útoku, kde je náš hlavní hráč, nýbrž ve špatné obraně. Když dostaneme 38 gólů, nevyhrajeme nikdy.“
Karviná se do finále prokousala poprvé od roku 2010, kdy slavila svůj jubilejní desátý titul. „A mě její výkony nepřekvapují. Její hra se mi líbí. Hrají hrozně koncentrovaně, mají pěkný systém a propracovanou taktiku, mazák Brůna tomu dodal řád.“
Bankéře Landu semifinálový konec bolí. „Sezona byla tak vyrovnaná, že šanci na zlato měly první čtyři týmy. My se bohužel v play off nepotkali s tou úplně nejlepší formou,“ želí urostlá spojka.
Zlatá tečka, Landův sen, nevyjde. „Budu muset hrát, dokud titul neuděláme,“ usmál se. „Ne, končím. Hrozně mě mrzí, že se nemůžu rozloučit s nejcennější plackou. Ale to je život. Zkusíme urvat 3. místo. I bronz pro mě má velkou váhu. Chci zamávat s medailí a šestým místem na Euru, to by byl nádherný konec.“
Zato se čtvrtým místem by se Cesta za snem, což je motto Lovců v play off, zastavila ve slepé uličce.
