V té první vedl mužstvo hrající trenér Jiří Havlát, jemuž ze střídačky v duelu s Karvinou pomáhal mládežnický trenér Ivan Minařík.
Ve druhé vlně se předposledního týmu nejvyšší soutěže ujme Aleš Kořínek, jehož nástup zdržely povinnosti u dorostenecké reprezentace na turnaji v Polsku, Havlát bude jeho prodlouženou rukou na hřišti.
„Po povedené přípravě jsme si mysleli, že mužstvo má i na to hrát špičku tabulky. Bohužel v soutěži se to nepotvrzuje. Kondiční stránka je lepší než v minulé sezoně, ale z taktického hlediska nám to pokulhávalo. V přípravě na soupeře jsme viděli rezervy. Rozhodli jsme se pro tento impulz,“ řekl sportovní ředitel brněnských házenkářů Jan Schneider. Rozladily ho hlavně porážky ve Strakonicích, v Novém Veselí a doma s Hranicemi. Tu označil za fiasko.
Protože nechtěl se změnou otálet a nového trenéra má k dispozici až od tohoto týdne, ukázal na Havláta. Jeden z tahounů mužstva vedl tým poprvé minulou středu v pohárovém utkání v Karviné, kde prohrál 35:38, a pak v sobotu doma v extralize proti stejnému soupeři, tam už s vítězným koncem 30:27.
„Vedení se na mě obrátilo, že je potřeba, aby někdo určil sestavu, taktiku. Pokusil jsem se to udělat. Měl jsem výborně připravená videa, ta jsem si prošel a předal jsem svoje postřehy klukům,“ popsal posun do nové role Havlát, student trenérské B licence.
Pokyny týmu udílel hlavně při oddechových časech, na hřišti mezi sebou hráči komunikovali průběžně podle potřeby všichni. Brňané se především vzepjali k bojovnému výkonu a výborně jim zachytali brankáři.
„My starší hráči jsme si řekli, co bylo potřeba. Snažili jsme se hrát co doposud, zafungovala nám obrana. Takticky jsme to zvládli dobře,“ hodnotil po sobotním duelu Jozef Hanták mladší, stabilní člen brněnské sestavy. Jeho se změna na postu trenéra dotkla i osobně, protože z lavičky byl odvolán jeho otec.
„Mrzí mě, že otec skončil, považuji to za unáhlené rozhodnutí, protože se budoval nový mančaft s deseti novými hráči a osm z jedenácti zápasů jsme hráli venku, ale takový je sportovní život, musím to respektovat. Jsem tu od toho, abych hrál a na sto procent plnil své povinnosti, o což se snažím,“ pokrčil rameny.
Havlát se přes vyhraný zápas, první v jeho extraligové trenérské kariéře, které by se výhledově chtěl věnovat, těšil na předání funkce Kořínkovi.
„Hrajícího trenéra dělat nejde. Člověk nestíhá dobře ani jedno, ani druhé,“ zvedl obočí. Zároveň se cítil svázaný zodpovědností. „Každou chybu, kterou udělám, si vyčítám dvakrát. Klukům řeknu, že nesmíme ukvapeně střílet, a pak sám ukvapeně vystřelím. To jsem pak u toho za troubu.“
