„Upřednostnil jsem vzdělání před oslavou. Taková je realita,“ usměje se. Z úspěšného hráče je totiž úspěšný trenér zkropený šampaňským za víkendovou výhru v Německém poháru (což je velká věc, vždyť tamní kluby jsou svojí vyrovnaností v národním měřítku nejlepší na světě). Jenže Jícha okamžitě zamířil do školních lavic, neboť si musí dodělat nejvyšší trenérskou licenci.
V Kielu, extrémně uznávané značce jeho sportu, finišuje tento ročník ještě v roli asistenta. Jde o sezonu ryze přechodnou - v té příští už povede klubového giganta jako hlavní kouč. Čas na rozkoukání je čím dál kratší. Myšlenek se vkrádá do hlavy víc a víc.
„Dumám nad tím od chvíle, co jsem tuhle nabídku dostal,“ líčí. „Řešíme plno věcí, finišujeme plán přípravy. Chceme trochu inovovat, modernizovat. Nestačí mít jen nápady, nejtěžší je převést je v realitu. A musí se to udělat už teď.“
Pro Kiel je pohárový triumf povzbuzením, ozvěnou úspěšné historie. Za Jíchových časů tu sbírali poháry jako z obsypaného stromu, ale pak přišla velká obměna. Nyní někteří slavili prvně v kariéře.
„A to je extrémně důležitá věc,“ kývne brzy 37letá česká legenda. „Na tyhle kluky jsem pyšný. Ochutnali to, co nejde napodobit: soupeři jim sami vystavili vysvědčení, když přiznali, že jsme prostě hráli nejlépe. To je mimořádná odměna. A obrovský motivační prvek.“
Jeho mužstvo má pořád šanci i na bundesligový titul, k tomu je ústředním favoritem na zisk Poháru EHF, druhé celoevropské soutěže po Lize mistrů. „Snad nějaké oslavy ještě budou,“ mrkne. „Ale teď je pro mě důležitá licence, věnuju jí veškerou pozornost a energii.“
Tolik věcí se změní, když vyměníte hřiště za lavičku. Neboli Jíchovými slovy: jeviště za zákulisí. „Hráči jsou vždycky ti, co mají hlavní roli, to oni jsou v divadle vidět,“ přirovnává. „Proto by si vše měli naplno užít i potom.“
Hvězdy ocenily Jíchu: Dominantní hráč, jeden z nejlepších v dějináchLoučení Filipa Jíchy s kariérou  |
Vlastně je tedy všechno opačně. „Jako hráč jsem prožíval extrémní tlak při zápase, nyní je to nejtěžší pár dní před ním,“ líčí. „Je třeba dát dohromady strategii, nastavit plán, vnuknout týmu hlavní myšlenky a mustr, jak budeme fungovat v desítkách situací, které nastanou. Když vím, že jsme to zvládli, jsem pak relativně klidný. Relativně!“
Důležité slůvko, protože vášeň ho neopouští ani za postranní čarou. Po triumfu na pohárovém Final Four v Hamburku se objali s trenérem Alfredem Gislasonem - mužem, který Jíchu dovedl k výjimečnému portfoliu trofejí a jehož od léta v roli šéfa vystřídá. Ale jejich společná mise ještě neskončila.
„Vždycky jsem říkal, že profisport je v tomhle vlastně nespravedlivý. Zažijete uspokojení, jenže už příští zápas se vás nikdo neptá, co jste vyhráli. Vše si musíte znovu odpracovat,“ popisuje. „Někdo po vítězství hned chce další, jiného to může trochu uspokojit. A od toho jsme tu my, trenéři, abychom ho dokázali probudit. Abychom v týmu znovu vyvolali, zaseli a udrželi touhu. Aby nám soupeři zase museli vystavit stejné vysvědčení.“
Jíchu z omamné euforie probouzet nikdy nemuseli, chtěl víc a víc. Hráčská kariéra je pryč, trenérská nabírá grády. Netrpí nostalgií, je pohlcen současností. „Cítím se fyzicky skvěle, spousta věcí mě nebolí. Transformoval jsem se z atleta v normálního člověka, přibral jsem asi dvanáct nebo třináct kilo,“ vypráví rozverně.
Ještě jako hráč burcoval házenkářskou vrchnost, aby více dbala na ty, díky nimž je tento sport tak krásný. Velké šampionáty každý rok, sezona až do června - a pak hned příprava... Tenhle kolotoč hvězdám podemílá zdraví, Jíchovi obzvlášť. Místo oddechu se jde znovu dřít.
I v tomto směru mu nová role sedí. „Momentálně nemám žádnou fyzickou námahu, i když jsem v zápřahu od rána do večera a volna moc není,“ líčí. „Neberu to jako práci, ale jako životní poslání. Jsem házenkář! Pak nezáleží na tom, jestli jste hráč, nebo trenér. Hráči sice mají všechno připravené a ‚jen‘ jdou na plac, ale zase jsou extrémně fyzicky i psychicky vyčerpaní.“
Kouč se podle něj může trápit pouze v myšlenkách, když to zrovna týmu nejde. Ale když svěřenci trenérské plány plní tak jako teď házenkáři z velkoklubu z Kielu, přichází radost. Taková, že lze bez výčitek pro jednou vynechat i oslavy.
