"Těšil jsem se, ale po operaci kolena ještě nejsem úplně v pořádku, takže si to s bráchou rozdáme až ve finále," usmíval se Kamil Heinz.
Na hřiště tak proti sobě v neděli vyběhli jen Michal a Rostislav Brůnovi. Dali tím vzpomenout na zhruba čtvrt století staré bitvy otce se strýcem. V roce 1976 se jejich táta Miloslav poprvé v dresu Karviné postavil proti slavnějšímu bratrovi Františkovi, který hrál za Kopřivnici.
"Nastupovali jsme proti sobě asi čtyři sezony, moc rád na to vzpomínám, docela se nám tehdy oběma dařilo," připomněl Miloslav Brůna.
Před premiérovým soubojem svých synů si přál remízu. "A říkal, že fandit bude oběma," usmál se Rostislav Brůna. "Jenže to nějak nevyšlo, prohráli jsme..."
Brůnové hrají na stejných postech. Speciálně pro tento souboj se však devatenáctiletý Rostislav postavil na druhou stranu. S jasným úkolem - uhlídat o sedm roků staršího bráchu! "Tušil jsem to, trenér Kekrt mě na pravou stranu stavěl už při trénincích," říká. "Vím, co může Michal zkoušet, znám ho dobře, takže to pro mě byla výhoda."
Na hřišti to bylo znát. Zkušenějšímu Michalovi se proti bratrovi nepovedla žádná z jeho bleskových kliček, ani oblíbené přihrávky na brankoviště pod nohama obránce. "Bránil výborně," uznal Michal Brůna. "Prosadit se přes něj nebylo jednoduché. Známe se přece jen spoustu roků, ví o mě všechno."
Přesto bratrský souboj nakonec jasně vyhrál starší Michal. Nasázel šest gólů, bratr nedal žádný. Ale v útoku toho příliš nezahrál. "Rosťa ještě potřebuje zesílit a zmohutnět," říká Michal Brůna. "Výšku má slušnou, umí tvrdě vystřelit, ale potřeboval by větší sílu, aby si udělal prostor. A ještě mu chybí zkušenosti. S nimi se bude zlepšovat."