Každý ví, že je žlutá a červená voda, příčná a podélná, a že tam platí pravidla podobná, ale ne stejná. Ale kdo si přečtete pravidla a zvlášť jejich definiční část, najde boční pohled na věc. Zkusme se tedy podívat onoho z bočního pohledu a ono se to rozjasní.
Pravidla totiž definují vodní překážku obecně, všechno pak platí pro oba druhy. Pak už je jen rozšíření na podélnou, kde je na výběr o jednu možnost řešení víc. Kdo si toto dokáže uvědomit a zapamatovat, přestanou se mu ty dvě překážky plést.
Pozor na žlutou a červenou
Obecně je vodní překážka vše, co souvisí s vodou, od moře po meliorační strouhu, a cokoli podobného. Přítomnost vody není podmínkou, ale hranice jsou vždy vyznačeny kolíky, případně čarami. Obojí je už součástí překážky a míč leží v překážce i tehdy, když se jí i jen dotýká.
Zatímco trenér Jakub Važanský má v barvách kolíků jasno, Tereza stále váhá, která voda je která.
Hranice se promítají svisle nahoru i dolů. Kolíky, které ji označují nebo vyznačují její hranice, musí být žluté a jsou to z hlediska hry závady.
A teď ten skok: podélná vodní překážka je vodní překážka, u které je nemožné nebo nepraktické spustit míč za překážkou při obvyklém postupu. Zase platí všechno o kolících, o hranicích, jen kolíky zde musí být červené.
Pokud je míč ve vodní překážce hratelný, nic se neděje. Jen je tam zakázáno dotknout se půdy, vody, jakkoli zkoušet stav překážky nebo dotýkat se volných přírodních předmětů.
Při řešení situací kolem vodní překážky vystupuje jako důležité sousloví "je známo nebo prakticky jisté". Jde o míč, který byl zahrán do okolí vodní překážky a není nalezen.
Pokud není splněno "je známo nebo prakticky jisté", postupuje se podle pravidla o ztraceném míči, které je přísnější o ztrátu vzdálenosti. (Utopený míč nahradíme novým u vody, u ztraceného musíme hrát z původního místa).
Obvyklé prohřešky
Jak tedy postupovat? Jestliže je známo nebo prakticky jisté, že míč, který nebyl nalezen, skončil ve vodní překážce, může si hráč vybrat dva způsoby řešení, vždy s jednou trestnou ranou.
Může hrát (samozřejmě jiným míčem) z místa předchozí rány, nebo – pokud to uzná za výhodnější – spustit míč za vodní překážkou tak, aby místo spuštění leželo na prodloužení spojnice mezi jamkou a místem překročení hranice vodní překážky, a to jakkoli daleko za vodní překážkou.
To bývá někdy nepříjemné, balon často dopadne na kraj vody, ale pro další ránu je nutné vrátit se dozadu za rybník.
Právě tady přichází jako záchrana pravidlo o podélné vodě. Jestliže je značení vody červené, smí se použít třetí možnost řešení: spustit míč do vzdálenosti dvou holí od místa, kde míč překročil hranici vodní překážky, jen ne blíže jamce.
Pravidla nabízejí ještě další zpříjemnění. Bod, kde míč překročil hranici vody, se promítne na protilehlou stranu podélné vody a postup je stejný – spustit míč do kruhové výseče dané délkou dvou holí, vodní překážkou a tím, že míček nesmí být blíže jamce.
Hráč často řeší situaci u "žluté" vody podle této třetí možnosti, která ale platí jen pro vodu "červenou".
Další obvyklý prohřešek - hráč zahraje do vodní překážky, dá si provizorní míč a pak míč ve vodní překážce najde. Musí jej hrát, nebo postupovat dál podle pravidel o vodní překážce, nemůže pokračovat provizorním míčem. Občas se to ale děje.
Ale tohle platí obecně, v roughu, v bunkeru a všude, kde je míček nalezen, případně kde ho najde nějaký škodolibý spoluhráč...
