Ale ať to beru z jakéhokoli konce, pořád mi to vychází jako "same old story"...
Golfisté se na hřištích nechovají špatně, to jen tíživá ekonomická situace nutí hráče k zoufalým krokům. Proto se stává, že někteří z nás dokážou například odehrát dva turnaje v jednom dni na dvou rozdílných hřištích vzdálených od sebe stovky kilometrů... Další pak dropují bílou vodu (rozuměj aut!) a ostatní odvracejí hlavu, když významní velikáni našeho společenského života hrají dvacátý putt a stále to není ten poslední.
No pochopitelně – doba je rychlá a musíme jít s ní. Proto hrát dva, možná i tři turnaje denně bude za chvilku pravidlem. Ba co víc, bude to nutnost. Když už si přece vyhradíme v našem nabitém rozvrhu čas na golf, tak je toho potřeba využít v plném rozsahu.
Možná bych na tomto místě poradil výrobcům golfového vybavení, aby se začali zaměřovat především do oblastí "přesunu v čase a prostoru". Někteří z nás by takový přístroj na golfu využili.
Krásně bláhová představa
Ale namísto razantního útoku proti všem nešvarům dál strkáme hlavu do písku a tváříme se, že se nás to netýká. Proč bychom si měli kazit den na golfu, což? Same old story.
Tak si myslím, že bychom golf a jeho pravidla měli zjednodušit na nejmenší možnou míru. Barevné kolíky na hřišti totiž často matou hráče a ti nevědí, co které znamenají. Pojďme je zrušit úplně. Voda bude všude jen náhodná – takže beztrestný drop. Omezení nějakými bílými tyčkami? Proč? Žijeme v době neomezených možností – pryč s bílými kolíky! ...beztrestný drop.
Nezůstávejme jen na půli cesty. S přírodou máme žít v souladu – tak jak můžeme mluvit o nějakých "překážkách"? Ty by se měly z golfu také vytratit – takže beztrestný drop od stromů, keřů, husté vysoké trávy.
A rány samotné? Kolik golfových pouček nám říká, že představivost je nejdůležitější součástí golfistova výkonu? Pojďme si tedy rány představovat. Proč se zatěžovat neúspěšnými odpaly? Proč zažívat trauma nepřesných ran? Představme si naše údery a procházka po golfových hřištích bude rázem plná radosti a štěstí.
Dokážete si představit, jak se následně zrychlí všechny golfové turnaje, jak si zvedneme sebevědomí a vlastní golfovou výkonnost? Není to kouzelná představa?
Vzhůru na lepší příští
Tak dobře – vraťme se zpátky na zem. Do našich reálií. Za poslední rok nám zase přibylo golfistů, zase nám vyrostlo několik golfových hřišť, zase jsme se s naší výkonností prali. Na český golfový trůn nastoupila nová garnitura, která však zatím jen přešlapuje na místě a její aktivity zdaleka nejsou tak zásadní, jak to zaznělo v předvolebních slibech.
Ale na to je český národ zvyklý z politiky. Takže – žádné novinky. Ani mezi našimi nejlepšími golfisty to nevypadá, že by nám rostla nějaká výrazná naděje – jediná Klára Spilková je osamocená jako kůl v plotě. Takže tady to nevypadá jako blýskání na lepší časy.
Same old story zní jako každý rok. Takže nám nezbývá než se znovu poplácávat po zádech za to, že jsme nejlepší mezi středoevropskými národy. To je sice hezké, ale pořád málo.
Ale slíbil jsem, že budu končit na pozitivní notu. Sezona přinesla také celou řadu příjemných záležitostí – Kláru Spilkovou a její výkony tak vnímat určitě můžeme. Budeme doufat, že její hvězda bude stoupat výš a výš.
Po dvanácti letech k nám také zavítala evropská elita a to je nesmírně důležité. Být na golfové mapě Evropy znamená výrazný krok kupředu.
A golf se stal olympijským sportem. I to pomůže jeho popularizaci mezi širokou veřejností. To všechno jsou věci, které při přehledu uplynulé golfové sezony nesmíme zapomenout.
Takže zapomeňme na same old story. Je tady golfový 2K10 a ten bude nový a svěží. Přesně takový, jaký si ho sami uděláme!
