Přestože je listopad, on už žije přípravami na červnový Lázně Bohdaneč Open (21. a 22. 6.). Golfový turnaj, který patří od letošního roku pod hlavičku české PGA Tour.
Co se tím pro vás změnilo?
Pro golfisty je to razítko, že jde o kvalitní turnaj. Pochopitelně se nám i lépe shání hráči do startovního pole, akce má zvuk. Spolupráce s PGA si nesmírně vážím, zároveň nechceme zůstat jen u toho, máme další plány.
Jaké?
Teď u nás hrají profesionálové i amatéři, jeden den zvlášť, druhý den dohromady, kdy je v týmu jeden profesionál a dva amatéři. V budoucnu bych rád, aby byl turnaj dvoukolový a stal se mistrovstvím České republiky.
V jednom rozhovoru jste řekl: Oproti jiným turnajům se snažíme přidat prvky show. Co tím myslíte?
Máme doprovodný program, soutěže, zkoušku golfových holí, koncert. Letos vystupovali Ready Kirken a Eterea Trio, elektrické smyčcové trio. A pro příští ročník chystáme koncert jedné známé hudební skupiny. V dnešní době už musíte návštěvníkům nabídnout i něco víc než jen golf.
Filip Mrůzek na turnaji v Lázních Bohdaneč
Jak jste se vůbec ke golfu dostal?
Můj otec spoluzakládal Golf Club Semily, takže jsem vlastně vyrůstal s golfovou holí. Pak jsem chvíli působil jako hráč a trenér na Kunětické hoře a v roce 2012 jsem přešel do Lázní Bohdaneč, kde to tehdy vypadalo všelijak.
Povězte.
Hřiště s pár jamkami, snad jen šest jich tam bylo, velmi skromné zázemí, suché záchody. Říkal jsem si: Tak tady zůstanu týden a jdu pryč. Ale potkal jsem tam partu nadšenců, kteří mi tvrdili: Počkej, něco vymyslíme. A podívejte, máme osmnáct jamek, na našem turnaji hrál třeba Julien Brun, dvojnásobný vítěz Challenge Tour, či olympionik Ondřej Lieser. A loni bylo hřiště druhé nejnavštěvovanější v Česku, jen areál Pyšely měl víc.
Říká se, že hřiště v Lázních Bohdaneč patří k nejnáročnějším, pravda? Svým způsobem ano, najdete tam hodně překážek, lesy, vodu... Ale na druhou stranu je to rovina a tím, jak je vsazené do přírody má nezaměnitelnou atmosféru a perfektní kvalitu.
V Česku je přes sto golfových hřišť, není to zbytečně moc?
Je to dost, některé zdánlivě pompézní areály vypadají jako hřiště duchů. Líbí se mi, jak to funguje ve Skotsku, kde má skoro každé městečko hřiště, ale malé, devítijamkové, cenově dostupné. S trochou nadsázky: Chlap seskočí z traktoru a jde si odpálit pár míčků. Tohle by mohla být cesta i u nás, aby se golf dostal co nejvíc k lidem.
V jaké kondici je vlastně český golf?
Těší mě, že se daří českým děvčatům. Viděl jsem, kolik dětí začalo hrát golf, když vylétla Klára Spilková. Chtěly být jako ona, měly svůj vzor, což je důležité. Naopak mezi muži nemáme hráče, který má stabilní výsledky a úspěchy. I proto, že konkurence je obrovská. Ano, je tu Alex Čejka, Čech jak poleno, který ale reprezentuje Německo. A zajímavé je, že nejlepší naši hráči prošli americkými univerzitami.
Máte vysvětlení?
Možná je to mentalitou. Rozhodně u nás nejsou špatní trenéři, ale díky americkému prostředí si hráč víc věří, je sebevědomější. Ze zámoří je také zvyklý na větší konkurenci. Tady se točí dokola deset hráčů, na univerzitě osmdesát. Ale věřím, že třeba Jiří Zuska, první Čech který prošel cutem na americké PGA, se může stát dlouhodobou českou jedničkou a tváří golfu. Kéž by se dostal na olympiádu, i když postupový klíč je nesmírně náročný.
Moje nejlepší Czech Masters. Snad mi výsledek pomůže k olympiádě, věří Zuska |
Nepostrádá tvář i světový golf? Tiger Woods, který byl 20 let hegemonem, pomalu končí.
Bohužel, nový Tiger Woods chybí. Takový hráč se rodí jednou za sto let. Ať přijel kamkoli, lidi přišli. Teď? Jasná jednička není. Jordan Spieth je jeden rok skvělý, pak přijde propad. PGA Tour může vyhrát ze startovního pole prakticky kdokoli. Snad se brzy nějaká osobnost objeví.
