Bývalý amatérský reprezentant a dlouholetý profesionál vyrazí v pátek v půl dvanácté k prvnímu kolu turnaje European Seniors Open, jehož první ročník si před ním zahrál pouze jediný krajan Jan Juhaniak.
Zeptal bych se, jestli vás čeká vrchol kariéry. Ale nevím, jestli jste člověk, který si ještě pěstuje něco jako hráčskou kariéru.
Nevím, jestli je to už nepřekonatelný vrchol, ale zřejmě jo. Měl jsem kdysi možnost hrát české turnaje European Tour, ale co se týče golfového umu, cítím se teď líp, zkušeněji než předtím. O to víc jsem nervózní, jak to dopadne, protože nechci udělat ostudu.
Vnímáte, že budete hrát proti chlapům, kteří mohou svůj čas podřizovat hře, jezdí po světě a hrají turnaje?
Vnímám. Hlavně mají za sebou jiné výkony a zkušenosti. Na druhou stranu si říkám, že většina má vrchol za sebou a berou to trošku na lehčí váhu a tím že se výkonnost zmenší. I když samozřejmě to, co oni pořád umějí, je někde jinde, než kde jsem momentálně já.
Změnil jste před turnajem denní režim?
jiří seifertNarozen: 5. března 1955 |
Loni jsem byl v březnu na operaci s rukou a v sezoně si ověřoval, co vydrží. Letos jsem do toho šel s tím, že se pokusím být lepší než Honza Juhaniak, což není jednoduché. Od února, když začalo být venku trošku rozumně, začal jsem se připravovat na kvalifikační turnaje. Udělal jsem si plán, nestačí začít trénovat tři neděle nebo měsíc před turnajem. Byli jsme tři uchazeči o účastnickou kartu, kupodivu velmi dobře hrál ještě Jirka Zavázal, který v jednu chvíli vedl a nakonec skončil druhý.
Šlo to, skloubit trénink a starost o areál?
No... nešlo. Kolikrát už je člověk utahaný. Snažil jsem se radši dřív vstát a trénovat ráno. Když se mi chtělo, tak ještě večer, nebo jsem si šel zahrát odpoledne pár jamek. Naštěstí ruka drží a hlavně mě to baví.
Hrál jste i turnaje české profesionální série s mladšími soupeři. Uspokojuje vás třeba, když odpálíte stejně dlouhý drajv jako oni?
Není to jenom o délce drajvu, mně jde spíš o skóre. Hrál jsem s nimi pár turnajů, abych si ověřil výkonnost. Když se něco povede, je to dobré povzbuzení, že jim člověk ještě může trochu konkurovat. Když vnímá, že ho tak berou, je to povzbuzující. I když letos se mi povedl jen jeden turnaj ve Mstěticích. Pak jsem měl vždycky jedno dobré a jedno špatné kolo.
Na Case Sereně se hraje na tři kola.
Říkám si, že se dají zahrát dohromady za par, plus jedna. Otázka je, jak se člověk vypořádá s atmosférou, která po mě bude výjimečná, a ta nervozita pro mě bude větší. Myslím, že nejdůležitější bude první kolo. Uvidíme.
V pátek ještě asi nebude tolik diváků, ale podle loňských zkušeností v sobotu a hlavně v neděli jich přijede dost. Jste na to připravený?
Myslím, že lidi se přijedou podívat hlavně na zahraniční hráče, ne na mě. Počítám, že celková atmosféra a prostředí mě donutí jít tam s maximální snahou to nezkazit. Možná by bylo nejlepší se od toho oprostit a normálně si to užívat, jak se říká, ale já to asi nedovedu.
Jestli to vůbec někdo dovede.
Já myslím, že oni jo, že se tím baví. Zase pro ně to není nic mimořádného.
Kdo nezná golf, říká si možná, proč by měl být zajímavý turnaj pro hráče nad padesát let, co už mají zenit za sebou.
Je potřeba se na to dívat očima toho seniora. I když člověk může hrát golf poměrně dlouho, na vrcholové úrovni už asi jen výjimeční golfisti mohou v pětapadesáti konkurovat mladým a fyzicky zdatnějším. Seniorské turnaje a túry jsou pro ně daleko výhodnější a pro diváky pořád atraktivní, protože oni to pořád umějí. Je nádhera, když člověk vidí, jaký golf hraje šedesátiletý chlap!
S jaký cílem do takové konkurence vyrážíte?
Určitě bych nechtěl být ve druhé polovině nebo ke konci výsledkové listiny.
vybrané flighty 1. kola casa serena open 7:50 (první) - David Good, Antonio Garrido, Ian Mosey |
Roztěž je soukromá, málokomu se poštěstí si tady zahrát a ani vy jste tu příležitost předtím neměl. Nebyl byste radši, kdyby se hrálo někde, kde to znáte?
Já jsem nikdy neměl problémy adaptovat se na hřiště. Na druhu stranu musím říct, že jsou hřiště příjemnější a méně příjemná.
A jak po zkušenosti z tréninků hodnotíte to zdejší?
Líbí se mi, je hezky udělané, má ducha i logiku. Druhá devítka mi připadá těžší, ale může to být jen můj subjektivní dojem. Stejně tak se mi zdá, že hřiště není extrémně dlouhé, ale rozhodně je náročné na přesné umísťování míčů. Zkusil jsem si několikrát hru z bunkerů a jsem rád, že jsem se zatím nedostal do vysoké trávy.
Na domácích turnajích se s holemi obsloužíte sám. Jak jste vybíral kedyho?
Kedí mi Láďa Davídek, táta Tiny, dívky, která ke mně chodí trénovat. Je to taky golfista, musíme vymyslet, co a jak, jestli hrát spíš na riziko, nebo na jistotu. Myslím, že bude důležité to držet na tom ostříhaném. Na to se asi zaměřím, vyhnout se vysoké trávě.
