Už na jaro si ale reprezentant v běhu na lyžích předsevzal, že se svým hendikepem konečně pohne.
Jak často se dostanete na hřiště?
Moc ne. Letos jsme byl jen třikrát. Dojíždím na čas. Možná někdy v důchodu (usmívá se). Sice mám zelenou kartu, ale za nějakého golfistu se pořád nepovažuju. Hra se mi líbí. Na první pohled vypadá strašně jednoduše, ale jakmile jsem si golf vyzkoušel, zjistil jsem, že to zdaleka tak není. Člověk musí ovládat nervy. Sklidnit se a dát ránu jakou zrovna potřebuje. Být v klidu, to u mě není zrovna jednoduché (smích)
Na Turnaj mistrů v Karlových Varech jste si ale čas našel.
To je pravda. Šel jsem ve flightu s Tomášem Krausem, svým manažerem Martinem Müllerem a Pavlem Landou, trenérem Aleše Valenty. Hrál se texas ve dvojicích, já byl s Tomášem.
Pochlubte se. Jak často se počítal váš míček?
Musím přiznat, že tak v pětaosmdesáti až v devadesáti procentech případů se použil ten jeho.
O to větší jste měl radost, když se počítal ten váš, ne?
To je jasné. I když mám hole tak dva nebo tři roky, pořád jsem těžký začátečník. Zelenou kartu jsem si dělal až letos.
A hned jste si zahrál v Olšových Vratech. To je dobrý začátek.
Hřiště mají velmi pěkné, to musím potvrdit. I když bylo chladnější počasí, turnaj jsem si užil.
Nemusel jste pak ještě na lyžařský trénink?
Právě že nemusel. Takže jsem se kvůli tomu nestresoval. Až bude jaro, mám se znovu na co těšit. Třeba znovu na tenhle turnaj.
Příležitostí máte dost. Vaši kolegové z alpských disciplín mají dokonce svoje golfové mistrovství.
Několikrát mě na něj zvali. Ani jednou jsem se ale nemohl zúčastnit, ale rád bych.
Jak vypadá váš golfový trénink?
Většinou jdu metodou pokus - omyl. Na odpališti ale nějaký čas s trenérem strávím.
Kdy naposledy?
Zrovna teď, o víkendu. V Sokolově jsem si dal pár odpalů a vyslechl několik rad.
Kdy si odpálíte první míč doma na Božím Daru? Tam se přece také chystá výstavba golfového hřiště.
Studie je udělaná už několik let, teď začíná nabírat konkrétní obrysy. Jestli ale bude hřiště za rok nebo za dva, to netuším.
Do té doby zkrátka musíte jinam.
Mně to nevadí. V okolí je spousta krásných hřišť.
Ale bez horské kulisy. Pokukujete při soustředěních v Alpách po hřištích?
Přímo v Ramsau, kde jsme nejčastěji na soustředění na ledovci, je malé hřišťátko. Loni jsem si ho dokonce obešel.
