"Nenechte se překvapit množstvím hlubokých bunkerů (je pravidlem, že v levých bunkerech stojíte proti dva a půl metru vysoké stěně, pravé jsou větší a mělčí) a umělých vodních překážek, které hru velmi komplikují. Stejně jako vítr, který má na hřišti bez lesů všude volný průchod. Vzhledem k těmto okolnostem je hřiště dost obtížné."
Tak charakterizuje golfový areál ve Slavkově u Brna profesionální trenér Marek Sova a dodává: "Greeny jsou navíc velmi členité, a pokud jsou jamky navrtány obzvláště vypečeně, může to dramaticky změnit výsledek. Nenechte se tedy mýlit pohledem do skórkarty." Hra tady je někdy stejná "řež" jakou byla Bitva tří císařů a málokdo je na jejím konci Napoleonem.
Austerlitz učí hrát Marek Sova (jamky 3 a 17) a Martin Bauer (jamka 9).
Jamka 3, par 4
Komplikovaný dogleg, nedá se zahrát první ránou na green. Jamka sama o sobě není dlouhá, ale hraje se do kopce. Drajvuje se přes rybník, ale ten vzápětí ustupuje: kdo vyloženě nepokazí ránu, neměl by z něj mít obavy. Dlouhý hráč vezme trojku pětku dřevo, nebo i dlouhé železo, a bez problémů zahraje první ránu na výhled. A odtud pohodlně přihrává do greenu. Pozor na pravou stranu. Drive, který zatočí doprava, může skončit ve strži a nakonec i v autu. Rány směrujte raději nalevo, i když zde číhá fairwayový bunker. Pokud vám tam drive padne, začnou komplikace, ale bude jich přece jen o něco méně než po ráně vpravo do autu. Dlouzí hráči, kteří přehrají fairwayový bunker, mohou být asi čtyřicet metrů před greenem a čeká je lob do svahu na green. Ostatním doporučuju první ránu železem na fairway. Druhou ránou si zkraťte dogleg a teprve třetí přihrávejte. Za greenem je asi dva metry vysoká umělá skalní stěna, rána do greenu musí být proto poměrně přesná. Když přehrajete, může vám míček sjet zpátky pod nohy.
Jamka 9, par 4
Tuto čtyřpárovku je možné hrát dvěma způsoby, protože bunker rozděluje fairway na dvě dráhy. První varianta je mírně riskantní a je vhodná spíš pro delší hráče. Drive musí být minimálně sto osmdesát metrů dlouhý, aby dopadal až vlevo na fairway a neskončil v hustém roughu. Druhá rána bude potom bez problémů, ale i ta bude muset být nejméně sto padesát metrů dlouhá. Horší hráči si z této jamky udělají par pět. Miřte na oko bunkeru, který rozděluje fairway, a pokračujte po pravé straně. První rána je jednoduchá, ale na druhou již čeká opravdu velké množství bunkerů, které jsou uprostřed fairwaye. Green je poměrně velký, ale dobře tvarovaný. Pokud je jamka navrtaná v pravé zadní části greenu, pak rána do greenu musí být velmi přesná. Jinak míček pohltí buď bunker před jamkou, který jde přes jednu čtvrtinu greenu, anebo aut za greenem. Doporučuju mířit na levou polovinu greenu a zahrát raději delší putt než riskovat, že spadnete do bunkeru.
Jamka 17, par 3
Místní specialitka, která má lehký náznak Ameriky. Je to pastva pro oko a typická výzva. Green je vysunutý jako poloostrůvek do rybníka, takže kratší nebo delší rána skončí ve vodě. Z pohledu od odpaliště vystupuje před greenem z vody dřevěné bednění, které nekompromisně srazí kratší úder zpátky do vody. Bednění lemuje přední a pravou část greenu. Hlavně za větru je velký problém zahrát tak, aby míček skončil v rozumné poloze na greenu. Přesto by měli lepší nebo i průměrní hráči bez váhání hrát středním železem na green, protože jamka sama o sobě není dlouhá. Greeny drží, není zde problém se zastavením míče. Kratším hráčům a všem, co nejsou moc přesní nebo si nevěří, doporučuju přihrávku do levé části fairwaye, kde je vstup na green. A teprve druhou ránu hrajte bokem na green. Spousta lidí ránu pokazí jenom proto, že vidí hodně vody a písku a chtějí zahrát tak strašně přesně, až se trefí do rybníka. To je největší úskalí této jamky.
