A nechybělo mnoho, aby slavil ještě jednou. V celkové klasifikaci divize 4, která zahrnuje sprinty i vytrvalostní závody, mu patřila druhá příčka s nicotným dvoubodovým mankem na vítězného Tomáše Engeho.
"Po šesti letech kariéry, během nichž jsem doma nejezdil, mám první titul. Ale přiznám se, že jsem chtěl oba," podotkl čtyřiadvacetiletý Kostka.
Znamená to, že s letošními výsledky nejste úplně spokojený?
Tak napůl. Titul ve sprintech samozřejmě hodnotím pozitivně. Konkurenční stáj udělala všechno pro to, abych jej nezískal, přesto jsem slavil předčasně. Závod před koncem jsem splnil, co se ode mě čekalo. Jen je škoda, že druhý titul mi o dva body utekl. V dlouhé sezoně je to nic. Ale je dobré, že letos se na špici objevovalo také audi a ne jen mercedes, jak to bylo dosud.
O celkové prvenství vás připravil první Čech ve formuli 1 Tomáš Enge, pro něhož to rovněž byl první domácí titul. Jak spolu vycházíte?
Super, známe se dlouho. Určitě bylo dobře, že se v mistrovství objevil. Rázem o něco šlo. Měli jsme malý výkonový handicap, všechny kvalifikace i závody jsem musel jet na limitu. Ale nebyl tady jen Tomáš. Závodili tady také Liuzzi, Cox, Kiesa, Lamy nebo Abt, což jsou v okruhovém světě samá známá jména. Letošní mistrák byl extrémně našlapaný, což se asi dlouho opakovat nebude.
O speciálu DTM, s nímž jste letos závodil, se říká, že je to formule 1 s kapotou. Potvrdíte tento názor?
Ano. Je to něco jiného než v normálním autě. Jste ve stejném monokoku jako ve formuli. Sedíte uprostřed na úrovni zadních dveří a co nejníž. Posez je podobný tomu, co jsem poznal ve formuli Renault nebo v GP2. Ruce i nohy máte natažené, ale mně to tak vyhovuje. Srovnatelný je také brzdný účinek. Z devadesáti procent se to blíží formuli 1. Díky karbonovým brzdám zastavíte z velkých rychlostí neskutečně brzy.
Jak vysokou rychlostí jste letos jel nejvíc?
Blížilo se to 270 km/h. Ale záleží na trati. Na okruzích, kde je hlavní rovinka kratší, jezdíme 230 nebo 240. DTM má ale výhodu v tom, že proti jiným cestovním vozům jezdí rychle také v zatáčkách. Aerodynamika je stejná jako u formulí, takže v zatáčce auto snese velké přetížení. Proto zajíždíme stejné časy jako třeba formule 3, i když jsme dvakrát těžší.
Stovku dosáhnete za tři vteřiny, dvoustovkou se řítíte za osm vteřin. Cítíte při tom velké přetížení?
Hodně. Poznat je to hlavně před startem při zahřívání brzd, kde se třikrát po sobě rozjedete na velkou rychlost a vzápětí stojíte. Hlava si na to chvilku zvyká.
Dá se na to připravit tréninkem?
Pomáhá, když visíte hlavou dolů. Několikrát jsem to zkoušel. Ale běžným tréninkem v posilovně se na to připravit nedá. Jedině jezdit v rychlých autech. Vaše hlava si pak zvykne a vy dokážete reagovat.
Mezinárodní mistrovství republiky se letos odehrálo na okruzích v Brně, Mostě, Poznani a na Hungaroringu. Který z nich vám sedí nejvíc?
Pro Audi DTM je nejhezčím okruhem Brno, aerodynamika tu funguje skvěle. Ale beru ho za domácí okruh, tak ho neříkám jako oblíbený. Z okruhů, které jsem dosud poznal, se mi nejvíc líbilo v belgickém Spa. Letos mě zaujal Hungaroring. Je technicky náročný a svědčí jezdci, který je adaptabilní na auto a dokáže si jej nastavit.
To je zajímavé. Vždyť závod formule 1 na Hungaroringu bývá považován za nejnudnější v seriálu, vůbec se na něm nepředjíždí.
V DTM je to jiné, předjíždí se na místech, kde to nikdo nečeká. Možná stokrát častěji než v F1. Kontakty se neřeší tak citlivě jako v jiných seriálech. Jsem přesvědčen, že kdyby diváci viděli závod DTM na Hungaroringu, líbil by se jim.
Vy jste během sezony předjížděl soupeře často, protože vedle speciálů DTM závodí v českém mistrovství také mnohem pomalejší vozy. Řešil jste přitom nějaký závažný problém?
To byl největší problém celé sezony. Nejde ji absolvovat bez kontaktu při předjíždění. Rozdíl aut DTM a ferrari nebo porsche je veliký. Některé předjíždím už po třech kolech. Jednu mnou nezaviněnou kolizi jsem měl při předjíždění v Mostě. Vyhnout se tomu nedá. Rychlost je velká a jen čekáte, kam auto půjde.
Blokovali vás někteří jezdci úmyslně?
Hodně z nich se snaží uhýbat, ale jsou jezdci, kteří signalizaci pomocí modrých vlajek nevidí. Mají problém udržet se na cestě. Když přiletím já o 120 km/h rychleji, může se někdo leknout a vypadne. Ale závodí se o první místo, nedá se nic dělat.
Jako obvykle jste si letos odskočil do automobilových soutěží, při domácí Barum rally Zlín jste skončil hned za elitní desítkou. Obě disciplíny se hodně liší. Neovlivnil tento start váš jezdecký styl?
Ani ne. Je to sice něco jiného, ale barumka trvala jen dva dny. Rozhodně jsem si pak na okruhu nepřipadal jako na letišti.
Už tušíte, v čem budete závodit v příštím roce?
Je hrozně brzy. Rád bych zase závodil v zahraničí. Ostatně proto jsem letos jezdil za tým BRT, abych poznal audi. Myslím, že se mi to povedlo, auto znám suprově.
Co nakonec rozhodne? Finanční možnosti?
Ty přijdou na řadu hned na druhém místě. Za prvé vás někdo musí chtít. Náš tým má s Audi dobrý vztah. Věřím, že nějaká spolupráce může vzniknout.
