Dvě Velké ceny po sobě totiž mechanici Red Bullu stlačují čas, který potřebují k výměně čtyř gum. Naposledy před týdnem v Německu jim stačilo pouhých 1,88 vteřiny! A i díky rekordnímu pit stopu tu vyhrál Max Verstappen.
„Stojí za tím tvrdý trénink, soustředění. Není to o ojedinělém výkonu, ale jsme při výměnách dlouhodobě konzistentní. Úspěch se skládá z detailů, a když mechanici prokazují takový um, posiluje to i jezdce,“ řekl šéf stáje Christian Horner.
Když dostane Horner otázku, kde je limit, s úsměvem zakroutí hlavou. Dokonalý orchestr (nejen) jeho machrů šlape čím dál lépe a je dechberoucí, jak se zastávky v posledních letech zrychlují.
Racking up another World Record! In and out in 1.88 seconds, for the fastest pit stop ever #GermanGP https://t.co/a2ZKqZnlAQ
Jen si to vezměte. V začátcích historie F1 trvala zastávka i pár minut a kolem auta pobíhal jeden či dva mechanici. Až v roce 1993 stáj Benetton na dlouhá léta stvořila rekord, když během belgické Grand Prix zvládla zastávku Riccarda Patreseho za 3,2 vteřiny. Pak další kvapík nebyl třeba: auta se až do roku 2009 během výměny pneumatik dotankovávala, a tak měli mechanici čas dobrých sedm osm vteřin.
Ani pak ale nebyl bůhvíjaký kolotoč, trval klidně čtyři pět vteřin, což je dnes považováno za zpackaný pitstop. Zlom přišel v sezoně 2012, kdy sedm úvodních závodů vyhrálo sedm jezdců a šéfové nutně potřebovali k úspěchu každou vteřinu. Bylo nutné stlačit výměnu ze čtyř vteřin k dvěma a půl, což se považovalo za špičkovou zastávku. Mechanici trénovali na „suchu“, měnily se šroubovací pistole, vynalézaly se speciální šrouby, aby utahování šlo rychleji.
Charles Leclerc z Ferrari v péči mechaniků.
A McLaren v onom ročníku vytvořil rekord 2,31 vteřiny. O rok později padla hranice dvou vteřin (Red Bull), ale brzy měl být s rekordy útrum. F1 zavedla širší a těžší kola, tudíž mechaniky čekala pracnější manipulace. Jenže časy padají dál a minule v Německu se pod ony dvě a půl vteřiny dostalo osm z deseti stájí!
Je nutné dodat, že rekord je jen číslo, spíš úžas pro příznivce. A fajn reklama pro stáj na sociálních sítích. Pro závod není příliš důležitý – jednak měření zastávky nikdy nebude úplně přesné, nějaká ta setina vždycky bude haprovat. Ale mnohem důležitější je konzistentnost, tak aby se výtečné časy opakovaly a zároveň je hodně sledovaný čas celé zastávky v boxech – od nájezdu až po konečný výjezd z uličky na hlavní trať. Jde o to, aby pilot držel od začátku do konce vůz na povoleném rychlostním limitu, záleží i na rychlosti jeho reakce, když je výměna dokončena. Tady se dají nahnat (či ztratit) i vteřiny, což je proti rekordním setinám proud času.
Nic to nemění na tom, že sledovat šrumec mechaniků je fascinující.
Jak rychlý bude v Maďarsku?
