Co by se mělo změnit, aby Velké ceny byly opět dramatické? Proč současní majitelé série ničí závodění? A jak budou vypadat nejbližší sezony? Kdo se stane šampionem? I na to Roman Klemm odpovídal.
Bavila vás letos formule 1?
V 70. a 80. letech jsem se divil výpovědím tehdejších „pamětníků“, kteří tvrdili, že F1 už nestojí za nic a že se jim stýská po rytířských dobách před nebo po válce. Nechci znít jako oni a zdaleka netvrdím, že „dříve bylo vše lepší“ – F1 mě ale brala před 30-40 lety mnohem více než dnes. Když jsem na trati, tak většinou koukám jen na start, než prchám před zácpou směrem dálnice. V televizi snesu už jen start a cíl – pokud vůbec.
Velký švýcarský fotograf Daniel Reinhard je sice podobný puritán jako já, nedávno mi však povídal, že F1 je letos dost zajímavá. Odhodlal jsem se tedy k tomu, že si dám Las Vegas v TV kompletně. Od 5. kola ale komentátoři mluvili jen o tom, kdo je na jakých pneumatikách, kdo má jakou taktiku a kdy zavítá do boxů. To pro mne prostě nejsou automobilové závody – šel jsem od toho a mrknul se zase jen na závěr. A právě tento americký podnik výborně vykreslil změny, kterým náš sport podléhá. Před 40 lety tam jezdci v nezvladatelném vedru bojovali s vysílením a mdlobami, dnes tam chlapci v závodě těsně před půlnocí 90 minut šetří obutí a rozhovory dávají v naprosto svěžím stavu a v zimních bundách. Prostě ztráta hodnot. A k letošní dramatičnosti: Ano, Verstappen se stal mistrem „teprve“ dva závody před koncem sezony, tedy mnohem později, než jindy. Jaký to pokrok...
OBRAZEM: Havárie, předjížděcí manévry i velká vítězství. Sezona F1 v obrazech |
Co vám chybí v současné F1?
Chybí mi právě ona dramatičnost. Ta pro mne spočívala vždy z velké části v tom, zda auta a jejich piloti přežijí závod ve zdraví. To dnešnímu Grand Prix naprosto chybí. Mám pocit, že jet se současným vozem „na hraně“ je mnohem jednodušší než dříve. Dobré výsledky debutantů to potvrzují. V 80. letech považoval nováček za úspěch, když se mu podařilo napotřetí auto vůbec rozjet… Jistě, jsou tu také pozitiva. F1 je dnes mnohem populárnější. Ještě v minulém miléniu byla sportem okrajové skupiny ztřeštěnců. Pro aktivní jezdce je samozřejmě velkým pozitivem, že je pravděpodobnost zranění už jen mizivá. Zvýšení bezpečnosti ovšem tento sport téměř připravilo o jeho charakter.
A co by bylo potřeba změnit, aby to bylo jinak?
Pohled na průjezd vozu F1 musí být atraktivnější. Divák by měl vidět, slyšet a vytušit, jak se jezdec s vozem pere. Pryč se spoilery a navrátit ploché podlahy, tlusté pneumatiky a pětilitrové dunící spalovací (samozřejmě) motory! A také by byl potřeba návrat klasických tratí bez vyasfaltovaných zón kolem. Vždyť si dnes polovina těch kluků, co sedí celá odpoledne před počítačem ve fiktivní F1, myslí, že by zajeli stejně rychle jako Leclerc. A strašné je, že mají možná i pravdu... Pravidla musí dopřát konstruktérům více volnosti, jednotlivá auta se zase musí opticky odlišovat. Vždyť dnešní pole připomíná odlišně polepené pohárové dallary.
Roman Klemm s mistrem světa z roku 1980, Australanem Alanem Jonesem
Jak pomohl či nepomohl vstup Američanů a moderního marketingového přístupu formuli 1?
Američané pomohli hlavně sobě, ne F1. Nejsou to žádní „racers“. Tenhle sport je pro ně jen show, na které se dá vydělat. Svého času jsme si stěžovali na Bernieho Ecclestonea, ale „noví páni“ z mého sportu nadobro udělali Formuli Liberty. Něco ve svém byznysu ale dělají správně, protože jsou tribuny před startem F1 vždy plné. Prostě se jim podařilo oslovit správné publikum – a není to z většiny publikum fandů motorsportu. Takoví fandové by se za své vstupné podívali i na rámcové závody F2 a F3. Při těch jsou ale tribuny prázdné. Divné, ne? Já dříve nasával dění na trati, dokud poslední pohárový Renault 5 nezajel do padoku. Pánové od Liberty jsou jako kobylky. Z F1 chtějí co nejrychleji co nejvíce vytěžit. Vymačkají ji jako citron a pak potáhnou o dům dál. Zvláště zlý je inflační počet závodů a udělovaných bodů. To vede jen k znehodnocení „materiálu“. Grand Prix F1 a body do MS by měly být něco výjimečného. Kalendář se čtyřmi závody během pěti týdnů, to sportu po čase uškodí. Divák je přesycen. Navrhuji návrat k maximálně 16 závodům za rok (bez nějakých hloupých sprintů) a body jen pro prvních šest.
Komu vy sám fandíte?
Navštěvuji všechny juniorské série, takže není pilota F1, kterého bych neznal už z dob jeho začátků. Ti chlapci ovšem postupem do F1 většinou prodělají zásadní metamorfózu. Stanou se z nich nedotknutelní polobozi. Jen s některými se člověk mohl po této proměně bavit normálně i dál. Nico Rosberg, Pastor Maldonado, Rio Haryanto, Roman Grosjean, Valtteri Bottas, Charles Leclerc... Záleží prostě na vzájemných sympatiích, výchově, zdvořilosti. Z čistě lidského hlediska mě někdy udivuje, že chlapec, se kterým jsem před třemi lety dělal hodinový rozhovor, dnes ani nepozdraví. Asi jsou pod ohromným tlakem. Mohu totiž potvrdit i skutečnost, že po odchodu z F1 zase naleznou cestu k „normálnosti“. Fandím tedy klukům, se kterými jsem si dobře rozuměl – a motorsport, to není jen F1. Mám radost, když Leclerc vyhraje, jsem ale také šťastný, když mají Ilott a Daly úspěch v Indy, Jani v Le Mans nebo Glock v DTM.
Roman Klemm v akci. V Monaku fotí Grand Prix historických vozů.
Jak se změnily nároky na jezdce? Jsou to podle vás ještě závodníci?
Závodníci to ještě pořád jsou – ovšem zcela odlišného charakteru. Myslím, že jsou dnešní nároky ohledně odvahy, odhodlání a výdrže mnohem nižší. Je ale nefér to porovnávat – dříve závodili chlapi, kteří si zpravidla museli na auto nejdříve vydělat, dnes jezdí děti, kterým v 15 letech kokpit zaplatil táta. Proto dnes F1 chybí silné charaktery, jakými byli Stewart, Villeneuve, Rosberg – ale třeba i Purley, Thackwell, Mansell nebo de Angelis. Cesta do kokpitu F1 je dnes prostě jiná než před 40 lety. Za to jsou dnešní nároky na koncentraci mnohem vyšší. Obsluha vozu je tak jednoduchá, že ji musíte provést perfektně. Auto dnes prostě nedovolí větším nasazením něco dohnat nebo vyžehlit.
Co říkáte na současné okruhy? Hodnotíte je pozitivně, nebo negativně?
V kruhu přátel jsem jednou vyslovil teorii, že šampionát, který nemá ve svém kalendáři Severní smyčku Nürburgringu (tedy nejtěžší trať světa) nemůže být nazýván „světovým“. Vysmáli se mi – vždyť tam dnešní auta nemohou jet! Tady to ale máme: má vinu trať, nebo auta? Něco není v pořádku. Dnešní okruhy jsou z většiny monotónní, zaměnitelné, sterilní.
Která trať je vaše nejoblíbenější?
Spa si ještě zachovalo svou výzvu, podobně jako Monako. Všechno ostatní už je jen stereotypní hrůza… Podivnou výjimkou je ten bobový kanál v Saúdské Arábii. Tuhle betonovou nudli považuji za krajně nebezpečnou. Tam se jednoho dne stane něco zlého. Nechápu, jak taková trať mohla dostat povolení od FIA.
Roman KlemmNarodil se roku 1966 v Duchcově a svůj první závod viděl začátkem 70. let v Mostě. Od té doby tento sport podrobně sleduje. Roku 1981 se s rodiči stěhoval do Bavorska a o 6 let později začal závodit. 20 let zůstal v juniorských formulích, kde stál na startu mimo jiné s Michaelem Schumacherem, Romanem Grosjeanem nebo Takumem Satóem.  Psát začal před 25 lety, v Čechách, Německu, Rakousku, Anglii, Číně, Rusku, Polsku a Itálii vyšly stovky jeho textů (pokud možno výhradně s vlastními fotografiemi). Vydal sedm knih o F1 a motorsportu, osmou právě připravuje pro Vánoce 2025. Současně píše a fotí pro časopisy TH-Auto, Motor Journal, Racing Journal a Motor-Freizeit-Trends. Za osobní úspěch považuje skutečnost, že byl akreditován pro každý z velkých tří podniků motorsportu: Grand Prix Monaka, Indy 500 a 24h Le Mans. |
Když ne F1, kterou sérii byste doporučil sledovat?
Vedle všech juniorských tříd jako F4, F-Regional, F3 a F2 především historickou F1. Když jsem letos přijel do Monaka nebo do Brna a viděl tam ty brabhamy, tyrrelly a shadowy a slyšel jejich třílitry, tak mi naskočila husí kůže. Když kolem mne na Hungaroringu projedou Verstappen s Hamiltonem v jejich neestetických dlouhých ošklivkách, tak se neděje nic. Nejlepším motoristickým podnikem je pro mne jednoznačně Monaco Historique. Krásné tradiční prostředí, senzační auta F1 všech dekád, profíci i amatéři za volanty a naprosto ostré závody bez zábran. Náš sport ale kazí jedna zlá věc z USA: neutralizace! Junioři jezdí své závody z poloviny za vodícím vozem. Jinak to už ani neznají a nepřipadá jim to nepřirozené. Jedná se přeci o nesportovní zásah do vývoje partie. Vždyť se přece tak dlouho závodilo i bez tohoto výstřelku. Vraky a překážky na trati by se měly zase odstraňovat jen za použití žlutých vlajek.
Která sezona je vaše nejoblíbenější?
V F1 je rok 1976 (souboj Lauda-Hunt) absolutně nedosažitelnou klasikou. Také rok 1982 měl všechno, co motorsport vyžaduje (tragédie, rvačky, stávky a triumf outsidera). Ale také sezona 1994 (zase tragédie, pak boj Schumachera proti FIA a Hillovi) byla milníkem dějin.
Který jezdec je jezdcem vašeho srdce a proč?
Asi Gilles Villeneuve. Byl agresivní, nebál se a bylo to vidět! Za nejlepšího automobilového závodníka s největším darem přirozeného talentu ale považuji Waltera Röhrla. Ne, rallye příliš nesleduji a nesledoval jsem, ale on dokázal i na okruzích porážet silniční smetánku.
Setkal jste se s mnoha slavnými tvářemi motorsportu, kdo na vás nejvíce zapůsobil? Kdo byl nejsilnější osobnost?
Před třemi roky jsem měl příležitost k seznámení s Emersonem Fittipaldim. Tento kontakt s polobohem mého mládí, dvojnásobným mistrem světa a vítězem Indy500 dále udržuji. Vidíme se asi třikrát za rok. Emerson je neuvěřitelně milý člověk a nechápu, jak se mohl se svým charakterem prosadit právě v motorsportu. Je hluboce věřící, a zatímco já jsem neméně radikální atesita odkojený severočeským komunismem, on mi na Vánoce posílá gospely. V zásadě se ale snažím dohánět to, co jsem v 60. a 70. letech nestihl. Pro dnešní kluky jsou Verstappen se Sainzem hrdinové – pro mě to jsou spíše jejich tátové. Mluvit s lidmi jako Fittipaldi, Nelson Piquet, Alan Jones, Bruno Giacomelli, Walter Wolf, Jochen Mass, Kurt Ahrens, Marie-Claude Beaumont, Jean-Pierre Jarier, Reinhold Joest nebo Jo Vonlanthen je pro mne non plus ultra zážitek.
Jak bude podle vás vypadat sezona 2025?
Red Bull bez Neweyho bude dále lehce upadat. Mistrem světa 2025 se stane Oscar Piastri – ten ví, jak vyhrávat šampionáty bez mrknutí oka. Od sezony 2026 nás pak čeká šňůra titulů jedničky Astonu Martin, který Newey namaluje. Nedivil bych se, kdyby to byl znovu Verstappen.
