Autobiografie Enza Ferrariho Mé strašné radosti vyšla původně na začátku šedesátých let. Už v té době byl „il Drake“ nejslavnějším Italem na světě. V následujících dvaceti letech byla publikace aktualizována pro soukromá vydání, až donedávna tedy její nová podoba zůstala neznámá širokému publiku.
Suchým, strohým, skoro aforistickým stylem v ní průkopník italského sportovního automobilismu sype z rukávu názory, data a hlavně vzpomínky.
Zmiňuje dětství prožité v kraji Emilia, otcovu tesařskou dílnu, závody mezi Modenou a Bolognou, jichž se Enzo účastnil jako chlapeček, těžká válečná léta, pilotní debut v roce 1919, závody s Isottou Fraschini a Alfou Romeo.
A v roce 1929, když byl svět otřesený z velké hospodářské krize, jako opravdový vizionář založil v Modeně stáj Ferrari, aby nechal závodit synky zbohatlíků. Ani druhá světová válka a bombardování dílen v Maranellu ho neodradily od jeho plánů: v roce 1947 vzpínající se hřebec debutuje na trati a zahajuje úspěšné období, jež se má stát legendou.
Enzo Ferrari se narodil v Modeně 18. února 1898. Pilot, konstruktér a zakladatel automobilky, jež nese jeho jméno, přivedl k životu také stáj Ferrari, která drží absolutní rekord v počtu vítězství na velkých cenách Formule 1. Na kontě má celkem 16 titulů v soutěži konstruktérů a 15 titulů v jednotlivcích.
Je otcem sportovního automobilismu a symbol „vzpínajícího se hřebce“ se ve světě díky němu stal jednou z italských výkladních skříní.
