Před dvěma týdny mu v Monaku gratulovali coby šéfovi stáje Niki Lauda či Keke Rosberg a on sní, že během pár let do F1 zase přivede českého jezdce, pokračovatele Tomáše Engeho. „Co mi dělá radost? Že se mi podařilo zase dát všechny firmy dohromady a mám dobré výsledky v závodech.“
Jeho tým Charouz Racing System letos vstoupil do šampionátu F2, druhé nejvyšší formulové ligy. Seriál se jezdí v rámci vybraných závodních víkendů F1 a nedávno v Monaku se jeho jezdci umístili na prvním a druhém místě. „Myslím, že je strašně nedoceněné, aby český tým získal double v Monaku,“ vypráví.
Charouz má svým způsobem pravdu, a i když je to v tuzemsku podnikatel s kontroverzní (či pošramocenou) pověstí, tak v motorsportu má ve světě renomé. Důkazem nechť je, že jeho tým si Ferrari zvolilo jako svou juniorku, ve které chce vychovávat piloty pro hlavní scuderii.
Že už příští rok bude mít i tým ve vznikající sérii F3 a že v F4 zase Charouz spolupracuje se stájí Ralfa Schumachera, další velkou personou motorsportu. „Máme to pokryté tak, že kdo chce jednou jezdit v F1, tomu jsme schopni poskytnout celý servis od motokár až na cestu vzhůru,“ říká Charouz.
Mezi elitu před 17 lety přivedl Engeho, zatím jediného Čecha v F1. Z Jarka Janiše udělal testovacího pilota u stáje Jordan a syn Jan ve formuli 1 okusil trénink na Velkou cenu Brazílie. Teď Charouz věří, že našel další adepty, díky kterým se může česká vlajka objevit v F1. 19letý Tom Beckhäuser se učí u Schumachera v německé F4, 15letý Petr Ptáček jezdí italskou sérii F4.
„Může to vyjít. Chci se poučit z negativních zkušeností, které byly u Tomáše, Honzy i Jarka. Dnes bych udělal hodně věcí jinak a i oni by museli, jinak bych tu naši spolupráci ukončil dřív.“
Konkrétnější Charouz být nechce, byť je jasné, že Engeho kariéru pokazila jeho marihuanová aféra. „A v F1 se chyby neodpouštějí. I proto mladé cepuju. Peťa Ptáček mluví anglicky, italsky, čínsky. Ale jen mít talent a peníze nestačí, ještě musíte mít dobrý tým. A dobrý tým vás nevezme, když nemáte talent a peníze. Takže potřebujete schopného manažera, který lidi zná,“ popisuje.
Ital Antonio Fuoco (vpravo) s kolegou Louisem Delétrazem z Charouzova týmu slaví první a druhé místo v závodu F2 v Monaku.
Ano, někdy Charouz působil vychloubačně, měl až baronoprášilovské plány. Vzpomeňte si na výkřiky o kruhu v Praze, kde se budou jezdit závody F1. Trať měla vést i pod novou hokejovou arénou Sparty. Nestojí a stát nebude.
Na druhou stranu má v motorsportu vynikající kontakty, což je v tomto světě alfa a omega úspěchu. A teď, když je jeho tým mezi elitou, je leccos zase možné, Už je proto, že má přístup do zázemí Ferrari. „Po dvou letech jsem byl v Monaku. Bylo skvělé potkat Nikiho Laudu, Keke Rosberga, Jackieho Stewarta. Jsou to kluci, kteří jezdili na mé narozeniny.“
Ač sní o Čechovi, stejně za Charouzův tým teď jezdí Ital Fuoco a Švýcar Delétraz. A i kdyby sebevíc chtěl, tak krajana jen tak do závodu nasadit nesmí. Tím, že stáj pracuje pro Ferrari, si totiž Italové diktují, jaké bude jezdecké obsazení.
„Máme díky tomu zajištěný rozpočet a dostali jsme půlku reklamního prostoru na autě. Finančně je to výhodné, ale spolupráce není jednoduchá. Nejsme svým pánem a pořád u nás stojí člověk z Ferrari. Ale jsme rádi. Kluci jsou na očích.“
S Ferrari má Charouz spolupracovat dlouhodobě, ale že by jednou na vrchol posunul i svůj tým? Zasměje se. „Sen to je, ale nereálný!“
Charouz se pár let držel v mediálním ústraní. Mluvilo se o finančních těžkostech, o rozpadu jeho podnikatelského impéria, které po převzetí jiných přišlo ke krachu. „Prodal jsem firmy. Spousta věcí se o tom povídá, ale většina není pravda,“ zní jeho verze.
Jednou ze společností, kterých se zbavil, byla i hokejová Sparta. Tvrdí, že od té doby na Spartu nechodí a jen mu rve srdce, jak bídně na tom klub výsledkově je. „Nedělá mi radost, co se tam děje. Udělal jsem pět titulů, a teď? Stejně jako český hokej. Dělal jsem ho 25 let, a...“ chvíli hledá správná slova, než pokračuje: „Je to jako na závodech, prostě hovoří výsledky. Můžete mít kecy, ale ty jsou k ničemu. My jsme taky v prvních dvou závodech věděli, že na to máme, ale to jsou jen kecy, výmluvy, ale výsledek je výsledek. A ten v hokeji není.“
