Pavle, jak moc vás mrzí finálová porážka?
Je to strašné zklamání. Když se podívám na ty naše fanoušky, mám trošku slzy na krajíčku. Hlavně kvůli nim mě to mrzí. Celou sérii nás hnali dopředu, co předvedli tady v hale na Letné, bylo úžasné. I fanoušci domácích byli skvělí. Před takovou atmosférou se vždycky dobře hraje. Ale o to víc pak bolí ta prohra.
Bolí to o to víc, že jste v neděli byli relativně hodně blízko titulu?
Ano. Nemůžu říct nic jiného, než že je to tak.
Bude to ještě hodně dlouho v hlavě?
Asi jo. Na druhou stranu je to sport. Jednou jste nahoře, jednou dole. Myslím, že jsme dostatečně mladý tým a s takovými zápasy rosteme nejvíc. Vezmeme si z toho ponaučení, zkušenosti. Všechny, co tu byli, tak musím pochválit. Předvedli úžasné nasazení a vyrostli o kus výš. Jsou zase lepšími hráči a pro příští rok máme o něco lepší tým. Jsem na ně pyšný.
Co se s vámi dělo v těch prvních čtyřech minutách, kdy jste inkasovali tři góly?
Tatranu tam spadlo snad úplně všechno. První tři střely a hned tři góly. Na druhou stranu takový průběh měly všechny zápasy, vždy to jednomu týmu strašně rychle napadalo. Je to zvláštní série, v níž padalo hodně gólů. Ale diváky to muselo bavit. Byla to pro florbal dobrá reklama. Myslím, že se nemusíme stydět za to, co jsme ve finále předvedli.
