Než přijde na řadu semifinálový střet pravdy o medailová umístění, musí reprezentace ještě zvládnout zítřejší čtvrtfinále se Slovenskem. Josef Rýpar věří, že mu studená voda a správné nalazení pomohou i s překonáním exfederálního rivala.
„Federální derby nebyla nikdy zadarmo a rozdíly se mažou. Slováci mají kvalitní pětku a i když je síla na naší straně, nebude to nic tak lehkého,“ odpovídá diplomaticky. Jinak se však už zamýšlí, jak konečně uzmout světové zlato ze spárů Finska a Švédska.
Jak to, že jste přišel obutý?
Tady je docela chladno, tak jsem obutý. Chodím se tu ale taky uzemňovat.
Uzemňovat?
Je to součást mého života a dělá mi to extrémně dobře. Naše planeta funguje na nějakých frekvencích a člověk byl s přírodou spjatý. Moderním stylem života jsme se od toho odpoutali a uzemňování, anglicky grounding je nalaďování na frekvenci země a větší sepjetí s přírodou.
Aha, má to věděcký základ?
Klasická medicína založená na důkazech se v tom pře s alternativní medicínou, jestli je to vlastně dobře. Jsou výzkumy, že by to mohlo snižovat a odstraňovat záněty v těle. Ale každý asi zná ten pocit, když v létě jedete na dovolenou a jste na pláži bosky. Dělá vám to dobře.
Tato filozofie vás potkala tady ve Švédsku?
Začal jsem už v Česku. Hodně o těchto věcích čtu, snažím se najít lifestylové tipy a baví mě to. Možná bych se rád něčím takovým zabýval v budoucnu, ale sám na to nemám žádné podklady a důkazy, natož školu. Asi bych si musel něco dodělat, aby to okolí vnímalo dobře.
Josef Rýpar na MS 2024 v Malmö.
Nakazil jste tím ostatní?
Šel jsem s kůží na trh na instagramu, kde tohle prezentuji jako svoji normu. Kluci si pak ze mě někdy dělají srandu jestli nebudu bosý hrát, nebo jestli jsem dnes spapal kořínky. Já to beru. Máme tu víc hráčů kteří jsou tomuto směru také otevření a vnímám, že to pro ně otevírá různé dveře a cesty. Co si z toho ale vezmou, je na nich. Mně to dělá dobře a každý může posoudit, jestli vypadám na 31 let.
K tomu chození bosky, to děláte nějak často?
Klidně i v zimě, ale méně než přes léto, to jsem bez bot skoro pořád. Ne že bych chodil do centra města bosý, i když dříve jsem to třeba v Amsterodamu s chutí dělal. Když si ale pak zjistíte, co se na tom betonu nachází, tak je to dost nechutné. Vyhledávám tedy raději les,trávu a přírodu. Je to dobré a věřím, že by spoustě lidí pomohlo vyzout se a nechat nohám trochu volnosti.
Josef Rýpar (číslo 31) slaví branku v zápase proti Německu na MS 2024 v Malmö.
Jste díky tomu odolnější?
Dost to vnímám. Kouč Vítkovic a asistent tady u národního týmu, Pavel Brus nám zprostředkoval přednášku Víta Schlesingera, odborníka na komplexní přípravu vrcholových sportovců a ten má čtyři pilíře zdraví. Jedním z nich je otužování a já se od té doby, tak osm let zpátky, začal sprchovat. To byly začátky a vnímám, že můj organismus je daleko odolnější. Rýmečky a kašílky mě nepotkávají, antibiotika jsem měl naposled po mistrovství světa 2018. Snažím se to mít kompletně podchycené ze strany stravy, doplňků stravy a přirozených věcí pro člověka. Od toho se pořád odkláníme k modernímu způsobu života.
Otužování praktikujete doma ve sprše, nebo vyrazíte i na otevřenou vodu?
U Linköpingu chodíme do řeky do Kinda Canalu. Naposledy jsem byl teď před mistrovstvím a to už je přísné. Jak má voda pod deset stupňů, tak vás ta voda tedy pořádně zpřítomní. Kdo na to není zvyklý, může z toho být dost podivočený a když do toho pak vleze, tak je to fakt velký zážitek. Je teď a tady a hlava si strašně odpočine a na chvíli vypne. Doporučuji tedy, byť bych se tedy přimlouval za nějaký balanc. Začít od končetin, kombinovat to s teplou. Není asi úplně košer mít to ego a skočit rovnou do ledové řeky.
Jsou v tomhle Švédi odolnější?
Celá místní kultura je fascinující. Jasně, měli více volného prostoru a vybudovali celou infrastrukturu pro sport, ale mě se to extrémně líbí. Lidi totiž pasivně sportují tím, že sednou na kolo a jedou do práce. Bez přímého úmyslu sportovat pak jsou na čerstvém vzduchu půl hodiny, na světle venku. Je to obrovský rozdíl proti běžné populaci. Sport pak proleze do všech struktur. Extrémně tu sport nejen sledují, ale také dělají a stát či region a město jim v tom dělá servis. Sportoviště jsou tu na každém rohu, ať už jde o haly, nebo jen plácky v parku a cyklostezky. Celý národ je pak odolnější a možná i zdravější, byť mají také nezdravé neřesti.
Musíte si pak své životní přesvědčení obhajovat, když dorazíte do Česka?
Já si to ani nechci obhajovat, protože to nikomu ani nenutím. To je na každém, aby si svoji životní cestu našel. Rád si s každým o tomhle popovídám a měl jsem i takové období, kdy jsem se snažil okolí přesvědčit. Narazíte pak na odpůrce, kteří mi říkali, proč by nepili pivo nebo colu. Jedu si proto svůj instagram, kde si své přesvědčení vyjádřím, ukážu, ale nikomu ho netlačím.
Nepijete vůbec alkohol, když jsme u toho piva?
Alkohol si dám minimálně. Když něco vyhrajeme, klidně si trošku dám. Takhle striktní nejsem, zakázat si to je zbytečný extrém. Hodně jsem ale od toho pití upustil. Já si zamlada užil svoje, jak jsem nebyl v těch top klubech na vrcholové úrovni. A už ve Vítkovicích jsem se sám sebe ptal, že když se tady mořím a dřu, abych něco vyhrával a byl na vrcholové úrovni, tak proč bych měl chodit chlastat a vylívat si mozek. Nedávalo by to smysl a tak jsem od pití hodně upustil.
Budete chtít ve Švédsku zůstat, když jste tu i s rodinou?
Mě se tu líbí, je nám tu dobře, ale doma je doma. Určitě se budeme vracet. Ještě nevím, zda do Hluzova nebo do Beskyd, kde to mám moc rád, ale nevím co by muselo přijít, abychom zakotvili ve Švédsku.
Rozhodně už nejsme nějací blbečci z Česka, co se pokouší dělat florbal. Jsme mezi elitou pevně zažraní.
Josef Rýpar, univerzál českého národního týmu
Co tady kromě florbalu děláte?
Teď do práce nechodím, v červnu jsem skončil coby správce hal a uklízeč. Nyní jsem byl na otcovské dovolené a věnoval se s partnerkou Gabčou dvěma dětem. Takže ze mě je profík, ale profík bez peněz. Na vydělávání pro život po kariéře florbal zatím není.
Odměna od klubu krom ubytování a rodičovská vám stačí?
Vyšel jsem šul nul. Já jsem minimalista, vypadl jsem z materialistického ega a nepotřebuji hromadit věci. Stačí nám k životu málo a cením si obrovské hodnoty času s dětmi. Věřím, že se to odrazí na vztahu s nimi a že se to v budoucnu projeví. Je to fakt privilegium, že s nimi můžu trávit čas. Holčička Eliška má dva a půl. Synek Teodor devět měsíců.
Povoláváte si je sem na pomoc?
Dorazí ve čtvrtek včetně malého. Jsou připravení, mají oba sluchátka.
Ty zatím tedy nebyly moc potřeba. Atmosféra je dosti komorní.
Věřím, že se to na finálový víkend zlomí. Je to ale jinak samozřejmě průser, když hrajeme před sto diváky na mistrovství světa.
Český florbalista Josef Rýpar (vpravo) po úspěšné akci v zápase s Norskem.
Nebude to proti Švédsku, na které pravděpodobně narazíte v případě zvládnutí čtvrtfinále se Slovenskem, šok, když jim bude najednou držet palce šest tisíc diváků?
Pokud chceme vyhrát, musíme porazit každého, takže jsme moc neřešili, jestli potkáme v semifinále Švédy nebo Finy. A k těm divákům, no šok to asi bude, ale máme zkušenosti i sami z Prahy, ze Švýcarska i Finska. Domácí to nemají vůbec lehké, protože je na ně obrovský tlak. Ostatně se to potvrdilo teď s Finy. Jsme schopni je napodobit.
Vaše florbalová cesta je zajímavá tím, že jste do reprezentace nakoukl až v A týmu. Proč?
Probíráme tu večer na pokojích životní milníky a teď jsme se o tomto nedávno bavili. Že to asi náhoda není, protože na ni nevěřím. Štěstí a náhoda je jen obraz toho, co ze sebe vyzařujete, nebo co jste pro to udělali. Bylo to tedy postupné a mělo to tak být. Byl jsem ve Valašském Meziříčí na škole, kamarád hrál za Rožnov florbal a řekl nám, jestli to nechceme zkusit. Pak jsem s nimi jel načerno na turnaj a trenér tamního Ačka mi pak řekl, jestli to nechci zkusit oficiálně. V týmu jsem se chytil, byl jsem bodový a pak se dostal do Vítkovic. Uvědomoval jsem si v Rožnově, že mi to už nestačí, být tahounem týmu. Řekl jsem si tedy sám o místo ve Vítkovicích.
Hraje v tom roli i regionalita? Zkrátka že Hranice i Rožnov jsou takříkajíc „pod radarem“, že tam není z center moc vidět?
Určitě můžete být nepozorovaní dlouho. Já začínal s fotbalem a i když jsem byl pohybově talentovaný, tak jsem nevyčníval. Byl jsem trošku plácaný, neviditelný i když v rukách jsem to měl. Já ale pak všemu dával víc, doháněl jsem ostatní a tak se ze mě stal ten dříč. Neměl jsem nikdy nic zadarmo, nejprve jsem si to musel vysnít, pak za tím jít a potom si ve finále vydřít. To je má odlišnost od osmdesáti procent kluků tady.
Jste pak tedy takový týmový vidlák, když tu jsou samí kluci z center?
Já jsem na to hrdý, odkud pocházím a co všechno mě tvarovalo. Ale jako vidláka mě snad neberou. Jsem z Hluzova u Hranic, vesničky s třemi stovkami obyvatel, měl jsem štěstí na super partu kluků, která mě tvarovala. My byli ta dokonalá ukázka generace, co ještě hodila při cestě ze školy tašky domů a zmizela zpátky ven. Dělali jsme všechny možné sporty a pěkné lumpárny. Se staršími kluky jsme pak bojovali o teritorium. To mi pomáhalo i ve florbalu. V šestnácti jsem hrál najednou olomouckou ligu proti chlapům, co měli dvacet kilo navíc. To se také odrazilo i v mém pojetí hry.
Josef Rýpar střílí branku v zápase proti Německu na MS 2024 v Malmö.
Také ve vaší roli univerzála?
No tam se to vůbec neřešilo. Hodily se florbalky doprostřed, rozhodily se do týmů a hrálo se. Bylo úplně jedno, kdo byl centr, bek nebo útočník. Prostě jste hráli tam, kde bylo místo a potřeba. Krásná doba, kdy jak nás bylo ještě málo, tak jsme se ždímali do maxima. Někdy doslova, když si vzpomenu na ta bavnělná trika nasáklá potem durch. A to bylo nejlepší škola, čistý, syrový sport. Bez taktiky, jen si hrajete. Teď to klukům možná trochu chybí, ta syrovost a boj o místo.
Už nás Švédové berou jako skutečnou součást světové špičky?
Rozhodně nás tak už berou. Jejich smýšlení a povědomí se změnilo hlavně po dvou juniorských šampionátech v letech 2019 a 2021, které jsme ovládli. Také jsme je začali porážet na Euro Florball Tour a Češi začali proudit do Švédska. Začala nás brát i ta vnitřní florbalová komunita, že jsme součástí té nejužší špičky. V Linköpingu navíc všichni fandí Čechům. Přijedou i nějací naši fanoušci, mají nachystané české dresy. Rozhodně už nejsme nějací blbečci z Česka, co se pokouší dělat florbal. Jsme tam pevně zažraní.
Pamatujete si tu dobu, kdy nás tak Finové a Švédi brali?
Když jsem v reprezentaci začínal, cítili jsme to a do jisté míry to tak i brali sami. Pod trenéry Radimem Cepkem i pod Petri Kettunenem to bylo tak, že jsme šli do zápasu se Švédy v hlavě už poražení. On to ten soupeř podvědomě cítí a šlape po vás. Teď je jdeme porazit! Změnili jsme se my, hlavně příchodem těch zlatých juniorů. Ale ukázaná platí, musíme tato slova potvrdit v semifinále.
