S Polskem se rozloučila titulem, který vybojovala s Gdaňskem, přičemž nasbírala 49 bodů ve čtrnácti zápasech.
„FBC Ostrava je klub na vysoké úrovni, ke sportu přistupuje profesionálně,“ řekla po několika týdnech v novém dresu.
K novému angažmá jí pomohly i výkony na mistrovství světa, které se konalo loni ve švýcarském Neuchâtelu. Na něm si v sedmi zápasech připsala tři góly a dvě asistence.
Přitom jste na světovém šampionátu hrála poprvé, že?
Měla jsem na něm startovat už v roce 2017, jenže jsem měla zraněné koleno, a do Bratislavy jsem tak jet nemohla. Ve Švýcarsku to už vyšlo. Taková událost, kdy si člověk vyzkouší florbal na opravdu vysoké úrovni, je úžasná. Získáte tam spoustu zkušeností. Přeji každému hráči, aby se podobně velké akce mohl někdy zúčastnit.
Na jaké úrovni je podle vás ženský florbal v Polsku?
Na hodně průměrné, protože je málo týmů a ne všechny mají pravidelné tréninky. Co se týče úrovně výuky florbalu ve školách, podle mého názoru se tam florbal začíná šířit, mnoho dětí se o tenhle sport zajímá. Jde to správným směrem, jen to vyžaduje čas.
Jak hodnotíte poslední strávenou sezonu v Gdaňsku? Stala jste se nejproduktivnější hráčkou týmu, v extraligovém bodování jste skončila třetí. Vinou koronaviru soutěž skončila předčasně, ale i tak jste získaly titul.
Jsem spokojená. Splnila jsem cíl, co se gólů a asistencí týče. Play off mohlo přinést zajímavé semifinále, ale bohužel přišel koronavirus. Polská florbalová federace se rozhodla zápasy zastavit a po základní části udělila medaile. A tak jsme se stali už desetinásobným polským šampionem.
V čem má Gdaňsk oproti dalším polským týmům navrch?
Úspěch přisuzuji trenérům a hráčkám, jejich profesionálnímu přístupu k polské lize, předsezonní přípravě, pravidelným tréninkům a také zkušenostem. To je klíč k úspěchu. Všichni v klubu jsme byli harmoničtí jak na hřišti, tak i mimo něj. To nám usnadňovalo získávání titulů.
Nyní jste v Ostravě. Proč jste zvolila právě tento celek?
Měla jsem nabídky i od jiných klubů. FBC je na vysoké úrovni a ke sportu přistupuje profesionálně. Vím, že se zde jako hráčka budu rozvíjet.
Jak náročné byly první dny v nové zemi? Přece jen jste v Česku téměř nikoho neznala a neuměla jste jazyk.
Nejprve jsem se bála, že to nezvládnu, ale rychle jsem se v týmu usadila. Jsem člověk, který rád získává nové přátele, i proto to pro mě bylo snadné. Díky každodennímu povídání s holkami na tréninku i po něm se vaši řeč dobře učím. Z toho mám radost.
Prozradíte, co už jste z češtiny pochytila?
Třeba slepice, pojď, tričko, mikina... Často si opakuji fráze jako „Jak se máš?“, „V kolik hodin je trénink?“ nebo „Jsem ráda, že hraji za FBC Ostrava.“ Nejčastěji říkám: Těším se na sobotní zápas.
Jenže to si nyní, když mají soutěže v Česku pauzu, říkat nemůžete...
Bohužel.
V Polsku jste trénovala mládež. Plánujete něco podobného i v FBC?
S dětmi pracuji velmi ráda. Od kapitánky Karin Vavrečkové jsem dostala nabídku, abych jí pomohla vést mladý tým, a souhlasila jsem. Takže ano, budu v tom pokračovat. K tomu si na dálku na univerzitě v Gdaňsku dodělávám studium tělesné výchovy.
