Opět po roce totiž Plzeň hostila jedno utkání elitní divize, tentokrát mezi Tatranem Teka Střešovice a Ostravou. A právě v prvně jmenovaném pražském celku Kreysa už třetí sezonou působí.
„Bylo to speciální. Už jen tím, že se mohla přijít podívat rodina,“ vyprávěl devatenáctiletý mládežnický reprezentant.
Střešovicím se ale duel příliš nepovedl, slezskému oponentovi podlehly 4:9, když v polovině hrací doby prohrávaly už o pět gólů.
Prohra by mohla bolet o to víc, že Ostrava je jejich přímým konkurentem v tabulce, potažmo v boji o poslední postupové pozice do play off. „My to takhle ale vůbec nebereme,“ odmítl Kreysa, že by pro ně tato porážka byla bolestivější než jiné.
Přece jen však musel cítit určitou pachuť, vždyť je dost dobře možné, že v hale na Slovanech si zahrál Superligu naposledy.
Aby se dostal na nejvyšší úroveň, musel zvolit cestu odloučení. „Začínal jsem v Horšovském Týnu, pak jsem hrál rok i v Plzni. Ale poté jsem se přes Mladou Boleslav dostal až do Střešovic,“ popisoval svou dosavadní klikatou florbalovou cestu.
A další kroky? Možná zahraničí.
Na mezinárodní scéně se ukázal dostatečně. Na loňském juniorském světovém šampionátu v kanadském Halifaxu přispěl k senzačnímu zisku zlaté medaile.
Velmi výrazně. Kreysa skóroval ve vítězném finálovém duelu proti Švédsku, se dvěma spoluhráči se probojoval do all star výběru turnaje. „Určitě mi to ke zviditelnění hodně pomohlo,“ prohodil.
Na pozvánku do seniorského národního týmu ale bezmála dvoumetrový habán stále čeká. Třeba se však brzy dočká. Ve Střešovicích dostává hodně prostoru, statisticky prožívá svou nejlepší sezonu, sbírá víc než bod na zápas.
Zvlášt v současné situaci, kdy se velká část hráčů odmítá reprezentovat kvůli finskému trenérovi Petrimu Kettunenovi, by mohla pozvánka dorazit i Kreysovi.
„Je pravda, že díky tomu tam teď asi větší šance je, ale pořád jsem hodně mladý,“ nechce nic uspěchat.
