"Těší mě to, ale extrémně zas tenhle fakt nepřeceňuju," tvrdí skromně dvaatřicetiletý Kafka po svém přestupu z Tatranu do Balrogu.
V klubu z předměstí Stockholmu si odbyl premiéru už 30. prosince v Uppsale proti tamnímu družstvu Sirius. Přestože Balrog prohrál 7:8 v prodloužení, za odvedený výkon ho všichni chválili.
Jaké to v Uppsale bylo?
Škoda porážky. Ale jsme rádi za bod, díky kterému jsme se bodově dotáhli na další dva celky, s nimiž bojujeme na samém konci tabulky o záchranu. Měli jsme to skvěle rozehrané, vedli jsme v první třetině už 5:0, ale pak už na hřišti existovalo jen jedno mužstvo – Sirius. Jinak já osobně jsem byl se svým výkonem spokojen, hodně lidí mě chválilo. Za to jsem rád.
Takže vás v klubu přijali vřele?
To určitě. Cítím, že nejsem jen nějaký Východoevropan, který to sem přijel jen tak zkusit. Už před zápasem proti Siriusu jsem pochopil, že se těším uznání a respektu. Nerozumím sice švédsky, ale v předzápasových rozhovorech se trenér soupeře i jejich hráč vyjadřovali tak, že Balrog s Kafkou v brance bude mnohem silnější. I v klubu věří po mém příchodu ve výsledkové zlepšení. To vám přidá na sebevědomí. Už když mi splnili všechny podmínky, které jsem chtěl, věděl jsem, že o mě stojí.
A jaké to byly podmínky?
Promiňte, ale to si nechám pro sebe.
V pořádku. Po světovém šampionátu jste deklaroval, že byste to ve Švédsku chtěl zkusit, ale spíše v nějakém lepším týmu, který by bojoval o play-off či o titul. Ale Balrog se bojí o přežití v nejvyšší soutěži. Proč jste změnil názor?
Rozhodování nebylo jednoduché. Na stole ležely tři nabídky. Jedna byla z druholigové Landskrony, která chce postoupit. Ale já chtěl do nejvyšší soutěže. A z těch dvou zbývajících byla ta z Balrogu lepší.
Třeba finančně?
Kdepak. Florbal je i ve Švédsku pro většinu hráčů amatérský sport, takže na zbohatnutí to určitě není. Říkám tomu spíš florbalové dobrodružství. Nejel jsem na sever vydělat peníze, ale splnit si sportovní sen. A proč Balrog? Oproti tomu druhému klubu, který byl na výběr, má tradici, třikrát vyhrál švédský titul, třikrát prestižní Pohár mistrů. A Stockholm je velké město, kde navíc sídlí pobočka firmy, pro kterou v Česku pracuju jako forenzní auditor. Takže tam budu moci využít jejich zázemí.
Takže práce na dálku?
Vše jsem si u zaměstnavatele vyjednal. Naštěstí mi vyšel vstříc, protože v Balrogu budu působit jen do konce sezony, takže zhruba do března či dubna. A to není dlouhá doba. Mohu svému českému pracovnímu týmu pomáhat i na velkou vzdálenost. Kromě zaměstnavatele patří mé poděkování také střešovickému Tatranu, odkud mě bez problémů uvolnili.
Vánoce jste strávil doma?
Jo, jo, v rodinném kruhu. Se sestrou a s mamkou. Byla to honička. Stres v práci, dárky jsem tradičně sháněl na poslední chvíli 23. prosince a některé ještě na Štědrý den. A do toho ještě vyřízení přesunu do Švédska. Mimochodem, cesta tam, to bylo něco.
Povídejte.
Zápas v Uppsale, to bylo letadlem jen na otočku. Ale věci jsem si vezl až teď v noci z neděle na pondělí autem. A to bylo ukrutných 1 300 kilometrů.
Jak dlouho jste jel?
Osmnáct hodin, z toho čtyři hodiny na trajektu ze severního Německa do jižního Švédska. Loď byla nacpaná polskými dělníky a polskými dodávkami zboží. A vyspat se na trajektu? Nemožné. Lodní šroub je fakt dost hlasitý.
