Rekord návštěvnosti na zápase základní části florbalové superligy drží s počtem 5108 lidí klub Sokol Pardubice od 17. září po střetnutí se Znojmem. Hrálo se v ČSOB Pojišťovna aréně, kde normálně válčí hokejisté pardubického Dynama, a to před zraky především školáků ze základních a středních škol.
„Někteří kritici mají na sociálních sítích potřebu napsat, že jsme rekord utvořili uměle, že nahnat školy je o ničem. Jenže ono to není vůbec jednoduché, se školami jsme jednali čtyři měsíce. Náš útočník Martin Zozulák poznal atmosféru superfinále v pražské O2 areně a říkal, že takovou atmosféru v něm nezažil. Děti totiž fandily a spolupracovaly,“ vysvětluje pro iDNES.cz manažer pardubických florbalistů Petr Musil.
Mimo speciální akce pro školy dnes není možné přitáhnout na základní část takové množství dospělých platících lidí. „Ten čas ještě nenastal. Lidi mi říkají, že florbal je lepší než hokej, ale na hokej přijde sedm tisíc lidí, i když se Dynamu nedaří, to florbal neumí,“ uznává Musil.
Považte, divácká návštěvnost čtvrtého kola florbalové superligy: Královské Vinohrady 100 lidí, Bohemians 135, Liberec 192, Otrokovice 264, Mladá Boleslav 351. Výjimku tvoří právě Pardubice s rekordem a Česká Lípa s 1185 diváky.
I v jiných kolech se našla větší návštěvnost. Bohemians a Tatran sehrály utkání pod širým nebem před devíti stovkami lidí, na pražskou Spartu jich přišlo přes pět set a Mladá Boleslav dvakrát překonala tisícovku - také díky školám.
„Se školami v regionu spolupracujeme dlouhodobě. Tím, že Mladá Boleslav není velké město, mohou být naše vztahy velmi úzké. Uspokojujeme zájem škol o florbal,“ říká manažer Mladé Boleslavi Tomáš Pacák.
ROZHOVOR s reprezentačními trenéry: Čeští florbalisté navykli přísné autoritě |
„Takové zápasy jsou jedním slovem fantazie. Atmosféra, kterou jsou děti schopné vytvořit, vás rychle dostane do varu,“ souhlasí útočník Mladé Boleslavi Jiří Curney.
Ne všude to jde, i kdyby kluby měly o více diváků zájem. Limitem jsou hlavně staré a nevyhovující sportovní haly s nedostatkem prostoru. „To jsou těžké výchozí začátky,“ ví Musil. „Je pro mě zarážející, že v Praze je jediná adekvátní sportovní hala, ta Sparty. V tom musíme v Česku přidat, aby byly nové kvalitní haly jako ta naše Dašická. Sami jsme limitování, otevíráme jen jednu tribunu, abychom nezmenšovali hřiště. I kdyby chtěly chodit tisíce lidí, pro nás by to byl neřešitelný problém, nemáme kapacitu jako jinde v Evropě.“
Superfinále florbalu je jiný svět, návštěvy přesahují deset tisíc:
A tak se kluby uchylují k jednorázovým akcím, jejichž programem není pouze sportovní zážitek. Jak v Pardubicích, tak v Mladé Boleslavi dbají na řádnou propagaci, doprovodný program, vytvářejí fanzóny a zážitky, aby se lidé vrátili. Jde o dlouhodobou práci s lidmi.
„Dáváme taky pozor, abychom nekolidovali se zápasy s hokejovou extraligou. I čas hraje roli, osm večer je pozdě, ideálně začínáme v šest, stejně jako je lepší neděle než sobota,“ vyjmenovává Musil. A nejde jen o pardubický hokej, na druholigové fotbalisty chodí také stovky fanoušků, basketbalisti doufají v podporu až pěti tisíc. Těch aspektů je mnoho.
A vstupné? Symbolických padesát korun s průměrnou návštěvností 500 až 550 lidí v Pardubicích i Mladé Boleslavi. „Ekonomický přínos je až druhotný. Florbalová komunita ve městě má navíc přístup ke členským kartám, které garantují bezplatné vstupné,“ říká Pacák. Prioritou je jednoduše vytvoření podpory a atmosféry.
Florbalová kultura se tak zatím - mimo výjimky - drží v komorních podmínkách omezených nedostačujícími sportovními halami a ne příliš atraktivním ekonomickým světem.
