„Jsem manažer ITI, to znamená Integrované územní investice. Vytvářím podmínky pro to, aby území pardubicko-hradecká aglomerace mohlo čerpat až šest miliard korun z evropských dotací. Vedu tým lidí, který připravuje projekty. Florbal mám jako koníček,“ řekl Janovský, který dříve pracoval externě jako sportovní reportér v rozhlase.
Útočnice Jana Vojáčková učí na základní škole, kde jí vycházejí vstříc, aby mohla reprezentovat. „Nemám dovolenou, ale prázdniny. Spíš je to na dobré vůli pana ředitele, že mě pouští. Těch dnů bylo hodně,“ ocenila hráčka pražského Chodova. Klubové povinnosti se jí plní lépe. „Nemusím v práci být tak dlouho, čas si tomu přizpůsobím, v nejhorším nemám opravené nějaké písemky, když jdu na trénink,“ řekla devětadvacetiletá učitelka matematiky.
„Učím tři páté třídy a dvě sedmé, v jedné z nich jsem třídní. Myslela jsem si, že matika není oblíbený předmět, ale máme nové frausovské učebnice. Děti baví, jsou natěšené. Páťáci mají matiku většinou jako jeden z nejoblíbenějším předmětů,“ uvedla Vojáčková.
Eliška Vrátná také děkuje kolegům fyzioterapeutům v pražském IKEMu. „Naštěstí mám skvělé spolupracovníky i vedoucí fyzioterapeutku. Podporují mě, když tam nejsem, protože práci za mě musí někdo dělat. Nemůžu si ji udělat později. Kolegové to vzali super, mají na nástěnce rozpis zápasů a zapnutou televizi, když hrajeme. Fandí mi a píšou,“ uvedla klubová spoluhráčka Vojáčkové.
Do práce nastoupila v září a změnil se trošku i její pohled na svět. „Mám na starosti diabetologii a nefrologii, ale i ambulanci pro pacienty třeba s bolestmi zad, po operacích či zlomeninách. Lidé řeší jiné problémy, nemá smysl se zabývat žabomyšími válkami. Špatnou přihrávku neřeším, poznala jsem, že florbal není všechno,“ uvedla Vrátná.
Na šampionát se vrátila po šesti letech, ale v Tampere zřejmě reprezentuje naposledy. Chce mít více času na manžela a další vzdělávání. „Do budoucna bych chtěla fyzioterapii skloubit se sportem a být třeba v nějakém klubu. Jsem u sportu dlouho,“ řekla šestadvacetiletá Vrátná, jediná vdaná členka týmu.
Anet Jarolímová vystudovala sportovní management a chtěla pracovat jako manažerka ve fotbale. „Pro holku to ale není úplně jednoduché. Snažila jsem se to řešit i s tátou, s bráchy a s Boleslaví,“ uvedla dcera trenéra Mladé Boleslavi Karla Jarolíma a sestra dalších bývalých fotbalistů Davida a Lukáše.
„Sami říkali, že ta práce je strašně těžká, aby holka někam jezdila jako skaut do Polska a takových zemí. To se ani mně nelíbilo. Zatím se věnuju florbalu, vyhledávání hráček a trénování. Doufám, že se k tomu něco přiučím a pak mi ty zkušenosti pomůžou, abych někde zakotvila,“ doplnila Jarolímová, která je hrající asistentkou trenérky Chodova Michaely Marešové a trénuje i juniorky.
Trenérská práce Jarolímovou baví. „Bojím se, že jsem takový typ trenéra jako táta,“ smála se, že je na své svěřenkyně přísná. „Ale ne, snažím se jim spíš pomoct. Asi se i občas bojí, že zařveme. Chceme ale mladé florbalistky naučit pracovat tak, aby se další generace mohla rovnat se Švédkami,“ dodala Jarolímová.
Kapitánka Denisa Billá je technicko-administrativní pracovnicí v reklamní společnosti. „Máme termín, který musíme splnit, a já můžu pracovat před tréninkem nebo i po něm. Můj šéf je navíc u slovenské florbalové reprezentace, takže má velké pochopení,“ uvedla Billá.
