Při obědě v telefonu objevil zprávu o nominaci na reprezentační soustředění, své vůbec první s dospělým národním týmem. Pár minut před půlnocí na stejném místě, v restauraci opavské sportovní haly, vstřebával florbalový brankář Jakub Výtisk další slastné okamžiky. V 19 letech byl hrdinou mladoboleslavské obhajoby domácího poháru.
Výtisk ve finále proti Brnu naskočil do závěrečných nájezdů a nepustil ani jeden ze čtyř, což je ve florbale skoro až zázračná bilance. „Můj úděl spočívá v tom, abych chodil na nájezdy a poradil si s nimi,“ vyprávěl pak po výhře 5:4 na penalty.
Až se bude skládat puzzle boleslavského úspěchu, dílky s gólmany skvěle zapadnou k sobě. Stejně jako to funguje v boleslavském týmu. Ambiciozní Středočeši před sezonou získali do brány zkušeného reprezentanta Davida Rytycha, vedle kterého roste talent Výtisk. Dohromady tvoří možná nejlepší brankářskou dvojici v extralize. A skvěle se doplnili i v úterním pohárovém finále.
Habán Rytych dovedl zápas do nájezdů a v nich už sebou mrskal obratnější Výtisk. Tuhle rošádu prý měl mladoboleslavský tým dopředu naplánovanou. „David za mnou před nájezdy přišel a řekl mi: Teď už je to na tobě,“ prozradil Výtisk, ale slova o hrdinovi odmítal: „Kdyby David Rytych nepodal svůj výkon, ani bych se do té brány nepovídal.“
Výtisk po nerozhodném prodloužení nasadil masku s medvídkem Pú, rozkročil se v bráně, zakroutil hlavou a poklekl. „Přítelkyně mi do telefonu říkala, že jsem při nájezdech vypadal hodně sebevědomě, ale to byla spíš taková moje póza. Chtěl jsem trochu rozhodit soupeře, ale uvnitř jsem byl rozklepaný jak ratlík,“ vyprávěl Výtisk.
Přesto nepustil jediný nájezd. Proti Komendovi předvedl rychlý skok k tyči, Martinovi Koutnému padl pod nohy, rukou zastavil Juhaňákovu nečekanou střelu a při zakončení Jakůbka mu pomohla tyčka. „Jako při posledním vzájemném zápase v lize,“ vzpomněl si Výtisk.
Tehdy Mladá Boleslav prohrála, v Opavě se však radovala. I když... Výtisk po Jakůbkově tyči ani netušil, že už je čas na euforii. „Fakt jsem nevěděl, že už jsme vyhráli,“ smál se Výtisk. „Někde na záznamu to určitě bude vidět. Jen jsem stál u brány a až pak jsem viděl, že se na mě řítí Karas (útočník Jiří Curney). Teprve v tu chvíli mi to došlo.“
Triumfální chvíle pak nebraly konce, Výtiskovo jméno spoluhráči skandovali i v autobuse při odjezdu od opavské haly pozdě v noci. „Jestli je to můj největší sportovní úspěch? Víte, já moc na podobné zařazování nejsem. Teď mám hlavně obrovskou radost.“
