„Nepouštěl jsem se do velkých věcí, ale základ pořád ovládám dobře. Docela pěkně jsme si popovídali,“ říká.
Jenže o mnoho víc radosti jeho tým v Gävle nerozdal. V semifinále podlehl švédské Storvretě 5:10 a v zápase o bronz švýcarskému Könizu 2:9. „Měli bychom si zapamatovat, jak špatní jsme byli v obraně a poučit se z toho. Nesmíme to jen hodit za hlavu,“ tvrdí.
Co bylo špatně?
První zápas, to byla obrovská zkušenost, půlku jsme zvládli slušně. Storvreta patří mezi nejlepší na světě, porazila nás o pět branek, takhle je to teď nastavené. Zápas o třetí místo jsme nezvládli. Jako tým jsme špatně bránili, což je něco, z čeho se musíme poučit. Mezinárodní florbal – ať už v reprezentaci, nebo ten elitní klubový – je o něčem jiném než většina zápasů v lize.
Byl to pro vás zlý pohled do florbalového zrcadla?
Pyramida výkonu se skládá od základů – to znamená pokora, bojovnost, nasazení. Člověk to musí na hřišti odjezdit a teprve pak může ukázat, co umí. Ale když my takový výkon nepodáme, bude rozdíl ještě o to vyšší.
Jak těžké je chytit tempo zápasu na Poháru mistrů, když si na něj v sezoně nemáte kdy zvyknout?
Odpovím trochu jinak. Myslím, že načasování toho turnaje pro nás nebylo nejšťastnější. Po mistrovství světa, které se nepovedlo. Po svátcích. Zrovna my máme natolik zkušený kádr se spoustou bývalých, současných i potenciálně budoucích reprezentantů a lidí, kteří byli v zahraničí. Proto víme, jak na to, ale proti Könizu se mi výkon drtivé většiny lidí nelíbil, protože nám chyběly ty základní věci.
Právě. Leckdo si může říct: kdo jiný z českých klubů by měl zvládnout Pohár mistrů než Boleslav s řadou florbalových jmen.
Možná se to tak jeví, tíha byla na nás, ale moderní florbal je o patnácti lidech. Všichni, kteří jdou na hřiště, musí předvést skvělý výkon a jednotlivci se prosazují až tehdy, pokud celá formace dobře funguje. Dneska už je těžké, aby jeden hráč na mezinárodní úrovni nastřílel čtyři góly, když by na to byl sám. Kdyby tu byly Vítkovice nebo Chodov, myslím, že by to dopadlo podobně.
Jak moc jste se upínali k Poháru mistrů?
Jsou to dva top zápasy, to jsme věděli všichni. Cíl jsme měli reálně nastavený tak, že chceme třetí místo. Jak už jsem řekl, termín nám nepomohl. Až zpětně nám dojde, co jsme na Poháru mistrů mohli dokázat. Tím nemyslím to třetí místo, ale třeba možnost víc se poprat s těmi soupeři. Nenaplnili jsme potenciál.
Jaký pro vás bude návrat do české superligy, v níž vedete?
Z Poháru mistrů bychom si měli zapamatovat, jak špatní jsme byli v obraně, z jakých situací jsme dostávali branky. Hru na balonku – když si věříme v české lize – máme slušnou, ale jako tým nesmíme dostávat laciné branky. To sráží sebevědomí hráčů a týmu. Nesmíme to hodit za hlavu.
Cítíte podobný hlad po titulu jako před rokem?
Já sám určitě, ale vlastně jsem nad tím ani tolik nepřemýšlel. Vzhledem k mému dosavadnímu průběhu sezony (v létě prodělal boreliózu) jsem rád, že nějak hraju a chtěl bych svou formu ne vygradovat, ale aspoň najít před play off. Na vrchol ligové sezony se samozřejmě těším.
