Co bylo pro vás hlavním impulzem ke kandidatuře na prezidenta IFF?
Zvažoval jsem kandidaturu již dříve a zejména před čtyřmi lety, tehdy ale přišel covid a bylo potřeba věnovat velkou pozornost Českému florbalu. Avšak rozvoj mezinárodního florbalu pro mě byl vždy velice důležitý. Mám velkou motivaci posunout světový florbal na další úroveň. Vím, že vést celý sport znamená mít obrovskou zodpovědnost, a chci využít všechny své zkušenosti k tomu, aby byl florbal na mezinárodním poli ještě silnější a úspěšnější
Co soudíte o stavu světového florbalu?
Myslím, že v mnoha věcech na sebe florbal může být hrdý, ale na druhou stranu je potřeba vidět, že v posledních letech se již florbal a některé federace nerozvíjejí tak rychle jako dříve. I samotné mistrovství světa ve Švédsku ukazuje, že má florbal před sebou ještě hodně práce. Například návštěvnost na zápasech ve skupině mimo domácí tým byla příliš nízká, což rozhodně neprospívá obrazu florbalu především v očích fanoušků. Určitě je zásadní, aby se ještě více rozšířila světová špička – sice se některé týmy začínají přibližovat, hrají proti favoritům lépe a občas je dokáží i zaskočit, jako třeba v pátek Lotyši Švýcary, ale jedná se zatím spíše o jednorázové výsledky. Cílem je, aby podobné výsledky nebyly překvapením. Dlouhodobé rozšíření světové špičky je však práce na delší časový úsek a v první řadě se musí zlepšit systém práce jednotlivých národních federací.
Jak lze dosáhnout rozšíření světové špičky?
Jsou dvě cesty – sportovní a organizační. Ta sportovní může být rychlejší a může hodně záviset i na současných elitních zemích. Pokud se budou i nadále posouvat podmínky v nejvyšších soutěží elitních zemí, je reálné, že v nich bude nastupovat ještě více hráčů z dalších zemí. Tito hráči si pak kvalitu přenesou do svých národních týmů. Ostatně zlepšení kvality třeba lotyšské nebo slovenské reprezentace je toho důkazem.
A ta druhá?
Druhá je organizační cesta, která bude pomalejší, ale může přinést větší dopady na celý sport. Spočívá v tom, že budou jednotlivé národní federace úspěšnější v tom, jakou bude mít florbal pozici v celé zemi. Poslední čtyři roky jsem se hodně intenzivně věnoval přípravě programu na rozvoj národních federací. Program je nyní připraven, na jaře 2024 jsme jej spustili, zapojilo se do něj už 31 federací a uvidíme, jak budou ochotny v rámci něj pracovat. V mnoha věcech si ale současně myslím, že musíme změnit přístup – chtěl bych, aby IFF byla s federacemi daleko více propojená.
Švédové nepřiznají, že se bojí. Respekt z nás ale jistě mají, míní Jendrišák |
Co myslíte tím propojením IFF s federacemi?
IFF zatím není velká a silná organizace. Ve florbale si často myslíme dle příkladu velkých mezinárodních federací jako jsou FIFA nebo IIHF (fotbalové a hokejové světové federace), že je mezinárodní federace silnější než ty národní. Ale ve florbalu je to úplně naopak. Ve Švédském florbalovém svazu pracuje celkově více než desetinásobný počet lidí, než má celá IFF. Je to proto, že těch opravdu silných federací je zatím málo. Proto je potřeba, aby IFF daleko více využívala spolupráci s těmi velkými federacemi. To se v posledních letech moc nedělo.
Jak důležitý je pro vás rozvoj florbalu mimo starý kontinent?
Florbal už dávno není pouze v Evropě. Zatím se to neprojevilo tolik na sportovní výkonnosti, protože Evropa měla časový náskok, ale v jiných oblastech. Třeba v politické síle Asie Evropu možná už dokonce předběhla. V Asii se podařilo florbal prosadit na program různých kontinentálních multisportovních her, což je pro budoucí rozvoj klíčové. V Africe se florbalu začíná dařit také a možná je kvůli své finanční nenákladnosti pro tento kontinent ideální. S rozvojem mnoha zemí pomáhá třeba projekt Floorball: Fit For Future, v němž se společně se Zuzanou Svobodovou (čerstvě zvolenou do výkonného výboru IFF) dlouhodobě angažujeme.
Jaké další změny plánujete?
Těch věcí je více, ale chtěl bych rozhodně začít řešit i florbalová pravidla. Mnoho fanoušků a fanynek říká, že jsou momenty, kdy je hra příliš taktická či trpělivá. Tým třeba i dvě minuty postupně zkouší kudy na soupeře. Florbal je rychlý a dynamický sport, ale často to na hřišti není vidět. Pojďme tedy diskutovat o tom, jak tohle můžeme zlepšit. I daleko tradičnější a konzervativnější sporty dokáží reagovat na zájem fanoušků, my to musíme dokázat také.
Zájem fanoušků a fanynek se řeší i tady během MS ve Švédsku. Velké návštěvy mají jen zápasy domácího týmu, ale na ostatních utkáních je lidí většinou málo, co s tím?
Tohle bohužel provází MS v těch nejúspěšnějších zemích. Tohle je 15. šampionát mužů a Švédové dosud nikdy v historii ve finále nechyběli. Až do středečního utkání s Finy dokonce nikdy na domácím MS neprohráli ani jedno utkání, takže místní fanoušci a fanynky jsou prostě nastaveni tak, že je jiná utkání moc nezajímají. Z ostatních zemí týden před Vánoci jezdí fanoušci až na závěrečné dny a pak to bohužel na některých zápasech nevypadá s atmosférou dobře. Je pravda, že tento problém řeší i jiné sporty. Nyní se hodně diskutuje, jestli je prosincový termín mistrovství světa, který před 15 lety doporučily televize, do budoucna ideální.
Zpátky k vašemu zvolení prezidentem IFF. Jak se vlastně stane, že se propracujete až na vrchol celé mezinárodní federace?
Je to dlouholetá práce, která má dvě části. První je výkon, kdy musíte ukázat, že jste schopni věci posouvat a jsou za vámi nějaké výsledky. Druhá část je ale také otázka vztahů. Lidé vás musí znát a věřit vám, a to na mezinárodní úrovni trvá dlouho. Mám radost, že se podařilo se s klíčovými kontinenty a federacemi domluvit, abych byl jediný kandidát. Celá kampaň trvala zhruba rok od posledního mistrovství světa v Singapuru. Do výkonného výboru kandidovali zástupci všech kontinentů, a tak nebylo úplně jednoduché sladit ambice všech kandidátů.
Stal jste se v historii České republiky prvním šéfem světové federace. Ve všech 80 sportech, které uznává Mezinárodní olympijský výbor, se to žádnému jinému Čechovi či Češce nepovedlo. Jak to, že až nyní?
O tom by se dalo mluvit dlouho. Český sport už vysoce postavené funkcionáře měl, například Roman Kumpošt byl viceprezidentem světového lyžování. Navíc ve florbale, kde je nyní 80 zemí, je to samozřejmě jednodušší než třeba ve fotbale. Velký vliv na to má dlouhodobý plán. Snažíme se v Českém florbale promýšlet věci hodně dopředu a tohle byl jeden z cílů. Šéfové všech 80 sportů z celého světa se většinou dvakrát za rok setkávají a věřím, že do budoucna tam jediným Čechem nebudu.
Mluvíte o změnách pravidel, kam to chcete směřovat a slyší na to i Švédové nebo Finové, kterým změny nemusí vyhovovat?
Když jsem ještě z pozice viceprezidenta prezentoval plán cesty florbalové federace na další čtyři roky, definoval jsem tam dva takové problémy. Jednak chceme hodně řešit posun florbalu ve fyzické úrovni. Stal se z něj o hodně tvrdší sport a intenzivně řešíme, zda to není na překážku hezčím sportovním, technickým akcím. Jestli bychom ty technické finesy a šikovné hráče neměli více chránit. Druhá věc je však ještě důležitější. Florbal vznikl jako obrovsky rychlý a dynamický sport. Víme, že nám může padnout za dvě a půl vteřiny gól, i když je míček za brankou opačného týmu. Jenže máme nyní zejména u technicky vyspělejších mužstev hluché pasáže, kde tým hledá cestu, jak překonat obranu soupeře. Asi to baví trenéry, ale pro diváka to není atraktivní. Tohle florbal musí začít řešit. NBA také v historii zavedla časový limit, házená má pískanou pasivitu. A my musíme najít něco podobného, byť nejdou použít přesně tyto limity.
Šuman se stal prezidentem světového florbalu, chce pozvednout zájem o něj |
Takže třeba i zkrácení herního času by byla cesta? Florbal zkoušel i 3x15 minut.
Není to asi otázka následujícího roku, ale je to možná myšlenka. Kluby si začínají uvědomovat, že zvýšenou fyzičností se razantně zvedly nároky na tým. Potřebujete najednou širší soupisku a to znamená také větší finanční náročnost. Právě tedy je tato diskuze na místě.
Řeší také florbal televizní atraktivitu, musí se podbízet vysílatelům?
Nenazval bych to podbízením. Pokud chcete zaujmout diváka, je to daleko složitější, než tomu bylo v minulosti. Nabídka je obrovská. Dnes máte snad 24 televizních sportovních kanálů, které vysílají v češtině. Konkurence je tedy mnohlem silnější a my se tedy musíme vyvíjet s dobou, abychom o fanouška bojovali.
Chcete změnit i termín vrcholného turnaje, tedy světového šampionátu mužů?
Začátek prosince nám asi před patnácti lety doporučili televizní vysílatelé. Funguje to, ale s růstem zejména lyžařských disciplín v nejsilnějších zemích, jako je Švédsko, Finsko i Švýcarsko, vznikají kolize. Program tohoto víkendu je televizně neuvěřitelně nabitý a my nechceme, aby musel florbal soupeřit o tento zájem, proto bychom rádi šampionáty předsunuli na konce října nebo začátek listopadu. Také fanouškům z jiných zemí se nechce takto brzy před Vánoci cestovat.
Budete se snažit florbal dostat na olympiádu?
Každý sport by tam chtěl, ale rozhodně se to v následujícím funkčním období nestane. Máme dvě cesty, jak se tam dostat. Buď by se olympiáda pořádala v zemi, kde má florbal obrovskou pozici, tedy ve Finsku nebo Švédsku. Ta druhá cest je daleko pracnější, ale udržitelnější – a to je brutálně zvednout sílu florbalu v jednotlivých zemích. Olympiáda je zkrátka byznys a nejen že hry přináší něco sportu, ale také sport hrám. Realisticky to tedy vnímám tak, že dvacet let musíme tvrdě makat a pak se nás můžete zeptat takto znovu.
Jak vypadá taková cesta florbalu?
Je to od úplných drobností. Afričtí kandidáti do výkonného výboru vám poví příběhy, jak pro ně je problém to, co u nás naopak prezentujeme jako devizu florbalu. Tedy minimální finanční náročnost vybavení. Pět florbalových holí přijde do školy, ta je z toho nadšená, ale na těch pět holí čeká osmdesát dětí. Jsou to záležitosti, se kterými se ten sport ještě potřebuje poprat.
Nyní už jste prezident, jak tedy budete komentovat průběh turnaje, ve kterém Češi bojují o medaile?
To se musím teprve naučit komentovat a ještě vlastně nevím, jak reagovat. Asi budu obecně říkat, že chci, aby šampionáty byly co nejméně předvídatelné a měli jsme často překvapivé výsledky.