Výsledky šampionátů posledních deseti let jsou jednoduché. Čtvrté místo Češkám zhořklo od roku 2009 pokaždé až na jednu výjimku. V roce 2011 bronz získaly. Od té doby poslední zápas pokaždé prohrály. Stejně jako letos, kdy nezvládly prodloužení s Finkami 4:5.
Po sobotním prohraném semifinále jste zapálily svíčky a zpívaly si. Semklo vás to?
Určitě, bylo to velice spontánní, vůbec nevím, kde se to vzalo. Vzniklo to vlastně z malého vtípku a byl z toho příjemný večer. Nabudil nás a sebral ze dna, na kterém jsme se ocitly.
První třetina ale byla opatrná.
Samozřejmě. Je to zápas o bronz, v hlavách strašně moc chcete, ale není to tak lehké. My nastoupily dobře naladěné, ale dostat se do hry posledního utkání na mistrovství je něco jiného, takže to trvalo déle.
Navíc jste jako první inkasovaly. K tomu ten gól vypadal úplně stejně jako ty, které vás položily v sobotu se Švýcarkami.
To byla škoda... Finský styl je trochu jiný než švýcarský. Ale ano, gól k druhé tyčce, no... Nechci se k tomu vyjadřovat.
Druhá třetina vám naopak vyšla skvěle.
Hlavně tam holky předvedly výborné individuální výkony. Góly Denisy (Ratajové) a Naty (Martinákové) nás hrozně zvedly. Zároveň jsme však věděly, že zápas ještě rozhodně není vyhraný.
Opět nezvládly prodloužení. České florbalistky končí krutě na MS čtvrté |
Co se ve třetí třetině pokazilo?
Nevím, jestli mohu říci sprosté slovo. Můžu říct sprosté slovo? Prostě jsme si řekli, že se z toho nepose*eme. Jenže Finky nastoupily brutálně odhodlaně, byla na nich vidět obrovská rozhodnost střílet a prorvat to do brány za každou cenu. Možná to vypadá, že jsme začaly vlažně, ale spíš to bylo o finském tlaku.
Oproti semifinále jste tentokrát bez brankářky hrály vy, cvičily jste to?
Vůbec ne! Máme na situace v šesti proti pěti hráčky, které dokáží přemýšlet samy, podívat se, kde je místo, a dělat vlastní rozhodnutí. Já tam měla střeleckou pozici, naštěstí to pak Andy prostřelila i díky cloně před bránou.
I na začátku prodloužení jste měla velkou šanci.
Možná chyběl kousek štěstí. Měla jsem Finku na zádech, a to se nedá moc mířit. Jen jsem chtěla trefit bránu, asi jsem trefila gólmanku. V sobotu jsem takový gól dala, dnes bohužel ne.
Jste naštvaná kvůli prohře, nebo i pro to, že rozhodlo až prodloužení?
Naštvání, smutek, to vše tam je.
A hrdost?
Ano, taky. Mám teď hrozně moc pocitů. Je těžké to vidět pozitivně, protože po takových dvou výkonech a výsledcích to bolí o moc víc.
Je to alespoň příslib do budoucna?
Snažím se to tak vidět, ale zrovna teď je to těžké. Z jiného úhlu pohledu by to naděje do budoucna měla být, protože třeba Švýcarkám končí spousta hráček, snad půlka týmu. My na to měly ale teď a tady! Je těžké se koukat na dobu za dva roky. Vždyť si to říkáme v podstatě každé dva roky, že to bude lepší. A pokaždé zápas o třetí místo prohrajeme.
Opět vás držela brankářka Christianová, zaslouží pochvalu, že?
Předvedla skvělé výkony, dnes i včera. Skvělá utkání, skvělé zákroky, a o to je to horší, že nás takhle držela a pak nám daly Švýcarky góly do prázdné. Nebo necháme soupeřku vystřelit jako dnes.
