Po dlouhých letech, kdy byla přece jen v pozadí svého slavnějšího otce a bratra Petra, juniorského mistra světa z roku 2000, se dostala do povědomí veřejnosti.
"Teď jsou na mě oba pyšní," těší čtyřiadvacetiletou florbalistku.
Pocházíte z hokejové rodiny, jména vašeho otce i bratra asi zná každý fanoušek. Psalo se o nich v novinách. Ovšem vaše jméno nikde moc nezaznělo. Takže jste asi pociťovala, že žijete ve stínu?
To určitě. Je to tak vždycky, když má někdo slavného bráchu, slavného tátu. Vždycky jsem se chtěla taky někam dostat.
Martina Svobodová(narozena 27. října 1986 v Jihlavě) |
Tak teď tím postupem jste všem konečně dokázala, že jste taky slavná...
Určitě. Teď jsou na mě pyšní oba (smích).
A byli se podívat na zápasech?
Taťka bohužel ne, ten byl pryč. No a brácha se taky bohužel nedostavil. Takže mě trochu zklamali. Chyběl tam hlavně brácha, který mě vždycky zkritizuje, a to já potřebuju (smích). Nevadilo mi to nějak moc. Pak jsem mu volala a pogratuloval mi.
Otec hokejista, bratr hokejista. Takže jste už od malička trávila čas na zimním stadionu?
Když hrál brácha, tak jsem chodila vždycky na zápasy a dívala se na něj.
Takže už od prvních krůčků jste byla vychovávaná ke sportu?
Přesně tak. I na ledě jsem byla už od malička (smích).
Jako kapitánka jste dovedla svůj tým k postupu do extraligy žen. Takže letošní sezona se asi nedá hodnotit jinak než kladně?
Každopádně. Byla jsem hrozně ráda, že jsme to takhle dotáhli, že jsme udělali v Jihlavě úspěch a že jsme nalákali i lidi. Hodně se o tom mluví.
Bratr Petr Svoboda(narozen 20. června 1980 v Jihlavě) |
Hned na začátku se říkalo, že ještě nevíte, jestli nejvyšší soutěž vůbec budete hrát. Je v tomto směru něco nového?
Ještě vůbec ne. S trenérem, ani s holkama jsme se nesešli. Už to tedy čekám každou chvíli, už by bylo na čase se sejít a probrat to. Jsem docela nedočkavá, co bude. Máme tři týdny pauzu, tak už by se mělo začít něco dělat. I kdybychom se nerozhodli jít do extraligy, tak stejně musíme už začít něco řešit.
A co myslíte, že je největší problém, který by vám mohl zabránit jít hrát extraligu?
Největší problém jsou asi peníze, možná hala a hráčky. Je nás málo, potřebovaly bychom posílit.
Ovšem vy už jste si mezi elitou zahrála, pokud se nepletu...
Ano. V Chodově.
A jak dlouho jste tam vlastně byla?
Jeden rok jsem si tam zahrála šest zápasů a pak jsem tam přestoupila na celý jeden rok. Bylo to před třemi lety.
Vy ještě studujete, takže jak zvládáte kombinovat školu se sportem?
Zatím to jde. Já jezdím do školy každý pátek, protože studuju v Brně dálkově. Ještě chodím do práce, kde dělám na poloviční úvazek. Jde to. Vycházejí mi tam vstříc, že do práce v pátek nemusím. My máme tréninky hodně často právě v pátek. No a když jsem ve škole, tak bohužel nejdu. A dělám pro sebe něco individuálně.
Říkala jste, že máte tři týdny volno. Takže máte čas si užívat i synovce, protože nedávno se bratrovi narodil nový přírůstek do rodiny?
Jo přesně tak. Vždycky jezdíme na návštěvu a snažím se užívat si toho prcka. A hlavně jsem ráda, že už skončily také juniorky, které jsem trénovala a mám tak víc volna.
Otec Radoslav Svoboda(narozen 18. prosince 1957 v Brně) |
Jak jste se vůbec dostala k florbalu. Nikdy vás nelákal třeba ženský hokej?
Hokej mě lákal vždycky, ale když jsem se rozhodla, tak už jsem na to byla stará. K florbalu jsem se dostala až později. Vždy jsem chtěla nějaký sport. Vyzkoušela jsem snad všechno – volejbal, tancování,... Ale spíš mě lákaly sporty s hokejkou. A ve florbale zkrátka hokejka je, navíc je podobný. Takže proto jsem si ho vybrala.
A v kolika letech jste začala s florbalem?
Už je to devět let zpátky. To jsem ještě byla na střední. Takže mi bylo patnáct šestnáct.
A kdo vás k němu přivedl?
Přivedla mě kamarádka ze střední. Viděla jsem tam holčinu s hokejkou, tak jsem se jí zeptala. Ona mi řekla, kdy jsou tréninky. Tak jsem tam přišla a hned jsem začala trénovat a hrát.
