Z komentátorského stanoviště v nově otevřené aréně v Curychu brněnský florbalista sledoval, jak se čas v jeho osudové zemi vrací o osmnáct let zpět.
„Komentování semifinále mi naši kluci usnadnili hrou, kterou předváděli, a částečně i Švýcaři hrou, kterou nepředváděli. Druhá třetina zápas zlomila a bylo to fajn, nepohltilo nás to tak, že bychom se tam zajíkali emocemi,“ líčil bývalý hráč Bulldogs Brno o zápase, který Češi vyhráli hravě 11:3.
„Bohužel obdobné to bylo ve finále, jen z opačného pohledu. Snaha, která se klukům nedala upřít, vyšla vniveč,“ přiznal Jakůbek otevřeně, že i finále, první v českém podání od šampionátu, kdy v něm hrál on, sledoval v klidu.
Florbalisté slaví na MS stříbro. Ve finále nestačili na favorizované Švédy |
Celkově vzato však Jakůbkovi právě uplynulé mistrovství světa přineslo zážitků a emocí nepočítaně, a to nejen kvůli vyrovnání osmnáct let starého stříbra. Hlavně se konalo v Curychu, kde současný televizní expert na MS dvakrát startoval a osm let tam i za populární Grasshopper Club hrál. Dokonce byl jeho kapitánem.
„Celý turnaj byl díky tomu pro mě velice intenzivní. Když jsem nekomentoval, pořád jsem byl s někým v kontaktu. Bral jsem to jako návrat do své druhé domoviny. Potěšilo mě, že jsem si měl s lidmi i po devíti a půl letech, co tu nehraji, co říct,“ vyprávěl letos 41letý sportovec.
Na dobu, kdy se Curych stal jeho osudovým městem, si pamatuje dobře. Pomohly k tomu i výkony na šampionátu v roce 2004.
„Švýcaři před semifinále věřili, že si v nás přihráli slabšího soupeře, už se viděli ve finále. Vyšel článek, že nejlepší český hráč hraje jen třetí nejvyšší švýcarskou soutěž. Nebrali nás vážně, ale nevyšlo jim to,“ vybavuje si jeden ze svých celkových šesti šampionátů Jakůbek.
Už tehdy se o medaile hrálo před vyprodaným hledištěm. Do Švýcarska dorazili i čeští fanoušci, jimž reprezentanti přenechali dresy.
„Nastoupili jsme v červených, druhá naše sada byla modrá. Tu jsme jim půjčili. Našich nebylo tolik jako teď o víkendu, o to hezčí bylo v tom ostrůvku vidět jednotlivé známé tváře,“ vzpomíná bývalý obránce.
První Čech v Curychu
Florbalisté tehdy při MS nebydleli odděleni v „bublině“ jako na posledních šampionátech, na hotelu chodili na snídaně mezi ostatními hosty. „Měli jsme výbornou partu, hodně nám jako asistent trenéra pomohl Švýcar Sascha Brendler, hecíř a motivátor,“ ohlíží se Jakůbek.
Jemu pak dal Brendler výborné doporučení pro angažmá ve Švýcarsku. Jakůbek se tam pár měsíců po MS dobře předvedl i při Poháru mistrů se Střešovicemi a od další sezony už měl smlouvu v Curychu.
„Švýcaři byli tehdy orientovaní na Skandinávii. Já jsem do Grasshopperu tehdy přišel jako první Čech v klubu, byl jsem taková rarita. Se mnou vzali ještě dva Švédy,“ rekapituluje dlouholetý reprezentant.
Do jeho resumé patří pět superligových titulů se Střešovicemi, stříbro a bronz z mistrovství světa a po legendárním Radimu Cepkovi byl druhým hráčem, který za národní tým odehrál víc než sto zápasů. Byl však také u největšího výsledkového průšvihu, který se českému florbalu kdy přihodil – a zase v Curychu.
Florbalistům na MS fandí i Hrubec: Míček chvíli letí rychleji než puk |
V roce 2012 tam Češi senzačně podlehli Lotyšsku a místo s medailemi na krku skončili sedmí.
„Devět z nás hrálo ve Švýcarsku, pro hodně lidí to byl vrchol kariéry. Bohužel se nesešla forma a celkově nastavení, dva světy mladých a starších se neprotnuly,“ přiznává po čase florbalista, jehož fotka se tehdy vyjímala na plakátech burcujících fanoušky.
Současnou generaci svých nástupců považuje Jakůbek za velmi nadějnou. „Stříbro časem určitě docení. Nemůžeme chtít zázraky na počkání, zlato z juniorů neznamená automaticky zlato z chlapů za dva roky,“ vnímá realisticky.
Českému florbalu momentálně přisuzuje třetí pozici mezi zeměmi silné čtyřky, do níž patří ještě Švédsko, Finsko a Švýcarsko. „Třetí jsme bez debat. Švýcaři mají problém, ti jsou za námi, Švédové a Finové ale mají obrovskou základnu. Nemůžeme čekat, že když jsme letos dosáhli na stříbro, půjde to samospádem ke zlatu,“ upozorňuje.
V živé paměti má brněnský veterán ohlasy po finále v roce 2004, které tehdy také volaly po brzkém zlatu. „A my jsme pak čtyři roky neměli ani medaili,“ dodává.
Grasshopper Club Curych dovedl Aleš Jakůbek (s trofejí) k vítězství ve švýcarském poháru jako kapitán.
S Curychem zůstal spjatý pracovně i poté, co florbalovou kariéru ukončil postupem do ligového semifinále s Bulldogs Brno. Pracuje pro stejnou firmu, v níž v Curychu v roce 2005 začínal jako brigádník.
„Vytváříme software pro finanční poradenství. Máme sídla v Curychu a v Brně, kde pobočku vedu. V Curychu jsme kousek od haly, kde se mistrovství hrálo, takže jsem byl přes den v práci a pak chodil na zápasy,“ popisuje svůj režim Jakůbek.
Florbal si v Brně chodí zahrát za veterány. Poslední „ostré“ zápasy za muže na superligové úrovni odehrál za Bulldogs před třemi a půl lety v neúspěšné baráži o udržení nejvyšší soutěže. Na jeden zápas šel mužstvu pomoct ještě loni v první lize.
Kuriózně hraje za „staré pány“ pod hlavičkou Hattricku Brno, největšího rivala Bulldogs, kteří veterány nemají. „Znovu jsem v jedné obraně s Liborem Schneiderem, s nímž jsem nastupoval v lize,“ usmívá se Jakůbek.
