Minulý rok Hemerka hostoval ve finském velkoklubu Classic Tampere a do Skandinávie by se klidně rád vrátil. To ale musí počkat, neboť juniorský mistr světa z roku 2021 má až do konce příští sezony smlouvu v Mladé Boleslavi, odkud by chtěl odcházet coby mistr světa. Po čtvrtečním postupu do semifinále k tomu Čechům chybí ještě dva kroky.
Proč brněnská florbalová scéna produkuje hráče do reprezentace, organizuje největší amatérskou ligu v republice a generuje elitní florbalisty, nikoliv však elitní florbalový tým?
To je zajímavá otázka. V Mladé Boleslavi je nás pět kluků z Brna, kromě mě a Lukáše nám přišli ještě tři junioři. Minulý rok navíc ještě odešel Petr Koláčný, který je také z Brna. Velká část našeho týmu je tedy odtud a pak se přirozeně takový dotaz nabízí.
Tak proč tedy?
V Brně se florbal dělá dobře, v mládeži zcela určitě. Pak ale chybí stabilní superligový tým. Když jsou zrovna Bulldogs a Hattrick v superlize, tak pořád hrají o udržení. Jak potom chcete motivovat hráče, aby v Brně zůstali? Hledáte zkrátka stupínek o kousek výš, já také odešel na vysokou školu do Mladé Boleslavi. Je to přitom škoda, protože na jihu Moravy je zároveň pět prvoligových týmů, když ke čtyřem brněnským přidáte ještě Znojmo. Kdyby se spojily, mohl by z nich být skvělý tým.
Dovedete si to však představit při rivalitě, jaká tam panuje?
Je pravda, že od dětí máte ten druhý tým za úhlavního nepřítele. Musela by se změnit celá vedení, a to od podlahy u obou velkých klubů. Kdyby se tohle změnilo, tak by to vytvořilo bezesporu kvalitní superligový tým. To ale není reálné, a tak kluci jako já odcházejí do Prahy a Boleslavi za větší kvalitou.
Český obránce Adam Hemerka (vpravo) sleduje Kima Nilssona ze Švédska.
Existuje mezi těmito rivaly nepřekročitelná hranice?
Když Hattrick postoupil do superligy, spousta starších hráčů Bulldogs přestoupila za nejvyšší soutěží a vyvolalo to zlou krev. Historicky je animozita zakořeněná. Muselo by se tedy změnit něco velkého, bohužel se to v blízké době nedá očekávat.
Nebudete s Lukášem Punčochářem průkopníky brněnského spojování?
Popřemýšlíme o tom, když máme ještě pár let na úplné špičce před sebou. Oba dva míříme do zahraničí, ale potom bychom třeba mohli něco vymyslet. Máme na sebe jen ty nejlepší vazby.
Dovedete si vůbec představit, že se potkáte v jednom brněnském dresu? A kterém vlastně?
Dovedu, ale asi by to bylo vytvořením vlastního družstva. To by možná nebylo od věci. Oba dva směřujeme náš návrat do Brna, protože ho máme zaryté v paměti i srdci. Je to sice v horizontu tak deseti let, ale není to jen fantazírování. Klidně se to může naplnit.
Momentálně zastupují Brno v nejvyšší soutěži Bulldogs, kteří však zatím nezískali ani bod. Zároveň nemají žádného reprezentanta, od kterého by se ostatní mohli učit...
Je to mladý a nezkušený tým, zatím navíc ani nepřivádí žádné posily. Hráli jsme s nimi před mistrovstvím a skončilo to debaklem. Kluci se učí, ale mají to těžké. Zkušenosti si nekoupíte. Vnímám to sám v Boleslavi, kde máme pět nebo šest kluků, kteří si zkusili zahraničí, a je to obrovsky znát na chodu týmu i předváděné hře.
Vy jste strávil rok ve finském Classicu Tampere, který je jedním z největších klubů světa. Jak taková organizace na českého florbalistu působí?
Mladá Boleslav je na české poměry velká organizace, ale Classic je historicky trochu jinde. Vyhrál šest titulů v řadě, má skvělé zázemí a velkou členskou základnu. Co mě ale docela překvapilo, je, že vedení a trenéři tam jsou jedna velká rodina. Já čekal, jak to bude ostré, profesionální a neosobní, ale absolutně tam převážila lidská stránka.
Co vás ještě překvapilo?
Trénují méně než my. Oni si to ale mohou dovolit, mají totiž víc zápasů díky tříkolové základní části. Kvalita tam je obrovská. Hrál jsem s pěti nebo šesti finskými reprezentanty a několikanásobnými mistry světa. Byla to pro mě velká čest, když jsem s nimi mohl naskakovat v lajně.
Je to florbalově velká škola?
A také jiný svět. Nejen po stránce florbalu. Je tam tma a zima, na druhou stranu jsou ale Finové vstřícní lidé.
Platí, že jsou trochu otevřenější než Švédové či Norové?
Když srovnám Finy a Švédy, je to podstatný rozdíl. Švédové jsou odtažití, zatímco ve Finsku na prvním tréninku přišlo šest kluků, co si mě vzali pod křídla a ukazovali mi hned co a jak. Možná by to bylo ve švédském klubu podobně, ale Finové to dělali tak nějak upřímně.
Co jste slyšel dříve? Že jste Čech, nebo že jste mladé ucho?
Nepřipomínali mi ani jedno, ale že jsem z Česka, dobře věděli. Věděli, kdo přichází, protože jsme se potkali v reprezentacích. Musel jsem si místo vydobýt, protože v historii jsem byl snad prvním Čechem, který do Classicu přišel.
Fotbal se učil s Hložkem, teď Hemerka dorůstá ve světového florbalistu |
Proč jste ve Finsku nezůstal?
Sekundárně kvůli studiu, které mám v Česku prezenční formou. Hlavně ale kvůli smlouvě. Měl jsem ještě aktivní smlouvu v Boleslavi na další dvě sezony a měl jsem dohodu s ředitelem klubu, že mě na rok do zahraničí pustí, když se pak vrátím. Dohodli jsme se tady na tom dopředu.
Držíte si alespoň finské kontakty?
My teď hráli semifinále Champions Cupu proti Nokianu, což je rival Classicu, sídlí asi dvacet minut od sebe. Jsem tak stále v kontaktu. Řekli jsme si něco k budoucnosti, takže mám na co navazovat. Cíl je někdy se tam vrátit.
Vy si s těmi městskými rivalitami nedáte pokoj?
Je to tak a Nokian proti Classicu, to je velké! Když jsem tam byl, hráli jsme proti sobě semifinálovou sérii. To bylo hodně vypjaté. Mám to ale rád a asi to i podvědomě vyhledávám.
S českou reprezentací máte také velké ambice. Na probíhajícím šampionátu se ale zamotaly karty vítězstvím Finů nad domácími Švédy, kteří vám vychází jako soupeř pro semifinále. Jak to mění přípravu?
My s ničím raději nepočítali. I když potkáme Švédy, tak si věříme. Zkušenost proti domácím máme z minulosti, kdy jsme sekli Švýcary před dvanácti tisíci jejich fanoušky. Jasně, je to skvělý tým, ale umíme s ním hrát. Vždyť na minulém šampionátu jsme s nimi remizovali a nedávno jsme je v rámci turnaje čtyř porazili 12:8. Šílený zápas, ale dává nám zpětnou vazbu, že to můžeme zvládnout. Mají kvalitu, ale my také.
Jste z florbalové generace, která změnila pohled na složení světové špičky. Cítíte, že už je Česko vnímané jako rovnocenný soupeř Švédska a Finska?
Už to není jen o nich, Češi v juniorech i chlapech umí se seveřany držet krok. Navíc mám pocit, že máme ten progres největší. Poctivě pracujeme, řešíme na hřišti i detaily a snad se to také postupně projevuje.
Čeští florbalisté Adam Hemerka (vlevo) a Filip Langer se radují z gólu.
Berou to tak i oni?
O Švédech je známo, že chtějí hned na každého vstoupit agresivně, a my s tím měli problém. No tak jsme začali dělat to stejné a už nás nikdy nepodceňují. Dobře vědí, jakou máme kvalitu, a vnímají nás jinak. Připravují se na nás stejně jako třeba na Finy.
Nemrzí vás, že své umění nemáte komu ukazovat, když v základní skupině hráči někdy v hale přečíslili fanoušky?
Je to smutný pohled, ale nevím, zda jsem od Švédů čekal něco jiného. Neumí to mistrovství udělat. Je jiné, když hrajete před plnou arénou než takto v prázdnu. Snad se to na finálový víkend změní.
Cílíte na zlato. Slavilo by se potom v Brně, nebo v Mladé Boleslavi?
Všude! Většina kluků je z Prahy, takže bychom jako tým zřejmě zakotvili tam, ale jistě bychom u toho nezůstali.
